Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 37/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 63 213,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 998,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 998,98 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 13 214,58 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 178,50 Kč, úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky ve výši 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 595,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do 31. 8. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 381,58 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 3 043 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 998,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 998,98 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 13 214,58 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 178,50 Kč, úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky ve výši 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 595,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do 31. 8. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 381,58 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení částečně zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 3 043 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 21. 10. 2020 a doplněnou na výzvu soudu dne 12. 2. 2020 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 63 213,56 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 62 380,56 Kč a poplatků ve výši 833 Kč spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným za období od 14. 2. 2020 do 14. 4. 2020 částkou 8 178,50 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 18,9 % ročně do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 14. 2. 2020 do 14. 4. 2020 částkou 595,24 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 10 % ročně do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) uzavřela dne 18. 6. 2018 smlouvu o půjčce na kliknutí číslo, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaná na předmětný úvěr v období od 15. 7. 2018 do 3. 1. 2020 uhradila pouze 20 003,02 Kč. Jelikož žalovaná byla v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni 13. 2. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 4. 2020 mezi právnická osoba, a.s., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Společnost právnická osoba, žalovanou pohledávku nabyla od původní věřitelky smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 7. 5. 2020.
3. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
6. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 18. 6. 2018 číslo, akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 18. 6. 2018 a žádosti o nastavení mobilního elektronického klíče ze dne 18. 6. 2018 má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně v 60 měsíčních splátkách po 1 811,99 Kč.
7. Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník právní předchůdkyně žalobkyně stanovil ceny za služby spojené s úvěrem.
8. Z výpisu spotřebitelského úvěru žalované ke dni 11. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 18. 6. 2018 peněžní prostředky na účet č. bankovní účet. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila, naposledy uhradila částku 65 Kč dne 3. 1. 2020, celkově uhradila částku 20 003,20 Kč.
9. Podacím archem ze dne 13. 2. 2020 žalobkyně dokládala odeslání písemnosti žalované. Žalobkyně však nedoložila listin u, která měla být žalované odeslána (soubor SU_splatnost.DOC.pdf se soudu nepodařilo otevřít).
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 včetně potvrzení o úplatě, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2020 včetně poštovního archu ze dne 28. 5. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 včetně poštovního archu ze dne 19. 8. 2020 žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na kliknutí číslo na právnická osoba, a.s., která ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 dále na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisy odeslanými mu dne 28. 5. 2020 a dne 19. 8. 2020.
11. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 8. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.
12. Tabulkou z informačního systému právní předchůdkyně dokládala žalobkyně bonitu žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy právní předchůdkyně žalobkyně interně hodnotila žalovanou jako subjekt v pořádku.
13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila částku ve výši 20 003,02 Kč, tj. že žalované zbývá k úhradě částka ve výši 49 998,98 Kč. Rovněž má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně.
14. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
25. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
26. Žalobkyně byla usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 37/2021 -12 ze dne 4. 2. 2021 vyzvána k doplnění tvrzení, že smlouva o úvěru byla sjednána platně, resp. že právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
27. Podáním ze dne 12. 2. 2021 žalobkyně sdělila, že nebyla účastníkem uzavřené smlouvy o úvěru. S ohledem na bankovní tajemství žalobkyně navrhla, aby soud vyzval její právní předchůdkyni ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně pouze uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z obratu na účtu žalované 8 710 Kč, přičemž žalovaná neměla žádné závazky, neměla žádný negativní záznam v registrech a jednalo se o předschválenou nabídku na úvěr ve výši 70 000 Kč.
28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
31. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li pouze z obratu na účtu žalované ve výši 8 710 Kč, který je s ohledem na výši měsíční splátky (1 811,99 Kč) ve zcela nedostatečné výši (nutnost hradit nájemné, jídlo, ošacení atd.). Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by její právní předchůdkyně zkoumala měsíční příjmy a výdaje žalované, ať již jejich konkrétním vyčíslením a doložením. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání úvěrové smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.
32. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .
33. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 49 998,98 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (70 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vrátila (20 003,02 Kč).
34. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byl povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, které jí bylo právním zástupcem žalobkyně odesláno dne 19. 8. 2020, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (49 998,98 Kč) od 1. 9. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), když toto jí byla doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právním zástupcem žalobkyně (24. 8. 2020). V této souvislosti soud uvádí, že nemohl vycházet z listin, jejichž odeslání bylo doloženo dne 13. 2. 2020, když tato nebyla předložena k důkazu (soubor SU_splatnost.DOC.pdf se soudu nepodařilo otevřít), resp. 28. 5. 2020, když zde nebyla uvedena částka, kterou měla žalovaná uhradit.
35. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 13 214,58 Kč (částka jistiny ve výši 12 381,58 Kč a poplatků ve výši 833 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 8 178,50 Kč, úrokem z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 595,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 62 380,56 Kč od 15. 4. 2020 do 31. 8. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 381,58 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).
36. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 16. 3. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.
37. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, L., příjmení, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. nakladatelství, 2009, s. 831, 832).
38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 59 % a žalovaná ze 41 % (počítáno včetně příslušenství splatného ke dni vyhlášení rozsudku), tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 % Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 2 529 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 3 660 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 10 980 Kč, 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 11 880 Kč, tj. 2 494,80 Kč.
39. Z částky 16 903,80 Kč činí 18 % po zaokrouhlení částku 3 043 Kč a tuto je žalovaná povinna zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.
40. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 12. 2. 2021, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě – spravedlivě - uložit.
41. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.
42. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.