Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 388/2020-70

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 999,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 579 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 579 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 420,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 999,88 Kč za období od 16. 1. 2018 do 8. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 420,88 Kč za období od 9. 1. 2021 do zaplacení a co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 579 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 579 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 579 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 3 420,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 999,88 Kč za období od 16. 1. 2018 do 8. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 420,88 Kč za období od 9. 1. 2021 do zaplacení a co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 579 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 5. 6. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 999,88 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 5 999,88 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení) a náhrady nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, MT číslo, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, Sliema SLM číslo, Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím elektronického formuláře smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,5 % částky nesplaceného úvěru s úrokem a poplatkem nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku ve výši 7 579 Kč, ale tuto uhradil jen zčásti a dosud dluží na jistině částku 5 999,88 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 14. 2. 2021 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle svých vnitřních kritérií, které zahrnují maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, žádná zahájená exekuční řízení a negativní lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný byl rovněž povinen pravdivě uvést veškeré své příjmy a výdaje. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně, žalobkyně navrhla, aby jí soud přiznal proti žalovanému náhradu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. , (dále jen „ “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 8. 1. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. považuje za doručené dne 8. 1. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci ( ).

4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalovanému zavázala poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % čerpané částky a žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplacené jistiny, úroku a poplatku nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal dne 18. 4. 2017 částku 6 000 Kč, dne 21. 7. 2017 částku 839 Kč a dne 29. 9. 2017 částku 740 Kč (tedy celkem 7 579 Kč), svůj dluh však řádně nesplácel a uhradil pouze pět splátek po částce 1 000 Kč (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020. Současně s tímto oznámením byla žalovanému zaslána též předžalobní výzva.

5. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 7 579 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně úroku a poplatku za poskytnutí úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovaným poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích. Údaje poskytnuté žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně patrně žádným způsobem neověřovala, respektive žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by si její právní předchůdkyně nechala žalovaným předložit jakékoli doklady k prokázání výše jeho příjmů a výdajů (na výzvu soudu žalobkyně žádné takové doklady nepředložila a svou neúčastí u ústního jednání se připravila o možnost být poučena podle ). Za těchto okolností má soud na rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Nejzákladnějším hlediskem při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí nutně být jeho skutečné, aktuální a individuální poměry, neboť lustrace v různých registrech sice může pomoci vyloučit z poskytování úvěrů osoby, které již mají nějakou negativní platební historii, ale jednak žádným způsobem nereflektují poměry ani platební morálku osob, které dosud smlouvy o úvěrech a zápůjčkách neuzavíraly, a jednak nelze spoléhat na to, že se poměry zkoumané osoby od posledně zjištěných údajů nezměnily. V daném případě žalobkyně ve věci zjišťování skutečných poměrů žalovaného dle názoru soudu nepostupovala dostatečně důkladně, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti a právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného měla s jeho souhlasem získat potřebné podklady pro posouzení jeho skutečné finanční situace, jako například výpis z účtu žalovaného, potvrzení o výši příjmu případných spolubydlících osob, kalendář plateb a záloh energií, SIPO apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadateli o úvěr (zápůjčku). Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. , 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovaným řádně splácen. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení ust. zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 7 579 Kč a žalovaný v průběhu splácení uhradil celkem 5 000 Kč (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil více). Žalovaný je tedy nadále povinen vrátit částku odpovídající rozdílu poskytnuté a uhrazené částky, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , a to od prvního dne prodlení žalovaného (odst. I. výroku) s tím, že lhůta ke splnění platební povinnosti žalovaného byla stanovena podle , pro stanovení jiné, něž zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky.

. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl (odst. II. výroku).

12. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.

13. Pro úplnost odůvodnění soud považuje za vhodné uvést, že aktivní procesní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.