Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 85/2021-21
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 199 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,37 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 199 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 432,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, Ph.D., advokátky sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,37 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 199 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 432,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 199 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 12. 3. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž mu poskytla bezhotovostně částku 4 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal žalobkyni vrátit do 9. 4. 2020 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 451 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, proto žalovaná požadovala po žalovaném uhradit rovněž částku 748 Kč na smluvní pokutě a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud proto věc rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 4 000 Kč, na dobu 28 dnů. Žalovaný se zavázal tuto částku v uvedené lhůtě vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši
1 451 Kč. Soudu předložená písemná smlouva ve formátu PDF obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk razítka s identifikačními údaji žalobkyně a podpisem blíže neoznačené osoby. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum číslo anonymizováno s poznámkou, že jde
o podpis elektronicky zaslaným kódem ve formě SMS„ jméno spisová značka“. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu vyplývá, že měl být vytvořený až dne
2. 9. 2020 PDF dokument obsahující soudu předloženou Smlouvu o spotřebitelském úvěru byl tak vytvořen až poté, kdy k němu měl být připojen podpis žalovaného ve formě umožňující zjistit následnou změnu podepsaného dokumentu.
5. Z přehledu SMS zpráv odesílaných žalovanému má soud za prokázané, že byl žalovaný informován na svém telefonním čísle o podání žádosti o úvěr, o povinnosti doložit doklady potřebné ke schválení úvěru, dále o schválení úvěru, o blížící se jeho splatnosti i prodlení
a důsledcích prodlení. Obdobní informace obdržel žalovaný od žalobkyně i prostřednictvím emailu, když však jednotlivé emailové adresy se liší a neodpovídají adrese uvedené v tvrzené úvěrové smlouvě (viz. otisky jednotlivých emailů od 11. 3. 2019 do 8. 9. 2019).
6. Z kopie občanského průkazu žalovaného ve spojení s fotografií muže s občanským průkazem žalovaného, má soud za prokázané, že žalobkyně měla osvědčeny osobní údaje žalovaného
a jeho totožnost.
7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za měsíc prosinec 2019 vyplývá, že za měsíc listopad obdržel mzdu 17 326 Kč a ve výši 11 202 Kč, obdržel čerpaný kontokorent od společnosti právnická osoba ve výši 1 500 Kč, dále čerpal kontokorent ve výši 4 000 Kč, obdržel půjčku od společnosti právnická osoba ve výši 8 000 Kč, 6 000 Kč
a 2 000 Kč a následně uhradil kontokorent částku ve výši 5 000 Kč, přičemž počáteční
i konečný zůstatek na účtu byl nižší než 1 Kč, cca – 5 000 Kč. Z výpisu za měsíc leden 2019 vyplývá, že za měsíc prosinec žalovaný obdržel mzdu ve výši 3 726 Kč a dále dávky v nemoci a dávky ošetřovného za období od 13.12.2018 do 4.1.2019 v celkové výši 12 597 Kč a zároveň uhradil půjčky ve výši 3 500 Kč. Konečný zůstatek na účtu k 31.1.2019 byl 47,30 Kč. Z výpisu za měsíc únor 2019 vyplývá, že žalovaný obdržel za měsíc leden 2019 mzdu ve výši 30 697 Kč, uhradil půjčky ve výši 650 Kč a že konečný stav účtu je nižší než 1 Kč.
8. Z potvrzení o platbě vystaveného právnická osoba ze dne 12. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, a to na účet shodný s účtem, na nějž byla poukazována mzda žalovaného.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2020 zaslaných žalovanému emailem a dopisem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.
10. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy číslo kterou měla uzavřít s žalovaným dne 12. 3. 2020.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva
o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
13. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 občanského zákoníku , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 4 000 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.
25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela dne 12. 3. 2020 s žalovaným úvěrovou smlouvu číslo ve znění předloženém soudu. Smlouva o úvěru měla být uzavřena elektronicky za použití komunikačních prostředků a dálku. Smlouva předložená soudu byla vytvořena ve své elektronické podobě až dne 20. 9. 2020, tj. šest měsíců poté, kdy měla být smlouva uzavřena a podepsána. Tedy je nepochybné, že prostý podpis žalovaného SMS kódem nebyl připojen pod text smlouvy, která byla soudu předložena. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 9 C 85/2021 - 11 ze dne 17. 2. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení mimo jiné i o to, jak žalovaný připojil svůj podpis na smlouvu, a to takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Zároveň byla žalobkyně vyzvána, aby pro případ, že při uzavírání smlouvy dochází k zachycení právních jednání v elektronickém systému, aby tvrdila a prokázala, o které údaje se jedná, a že jsou prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám samotným systémem. Součástí výzvy bylo i poučení žalobkyně, že ke svým žalobním tvrzením musí navrhnout příslušné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně pouze odkázala na ustanovení § 562 odst. 1 o. z., když má za to, že totožnost žalovaného má za prokázanou předloženou kopií občanského průkazu žalovaného. Dále odkázala na to, že smlouvy uzavírá prostřednictvím elektronického systému při provozu svého závodu
a dovolává se jejich správnosti, když žalovaný jejich správnost nijak nezpochybnil. Soud však nemá uzavření smlouvy za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku při provozu závodu žalobkyně. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je třeba, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu), že by jí prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně i to, že soudu byla předložena tvrzená smlouva
o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky, jež byla vytvořena až poté, kdy měla být uzavřena, svědčí o tom, že záznamy nejsou proti změnám chráněny. Pokud se žalobkyně dovolala správnosti takových záznamů, přehlédla, že zákon takové právo dává pouze druhé straně, zde tedy žalovanému. Z nečinnosti žalovaného však nelze dovozovat, že se správnosti záznamů dovolal a považovat je tak bez dalšího za správné.
26. Soudu předloženými důkazy tak žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným uzavřela smlouvu
o úvěru tvrzeného obsahu, a i pokud by její existenci prokázala, neprokázala její obsah.
27. Pro úplnost soud rovněž uvádí, že i pokud by byla prokázána existence a obsah tvrzené úvěrové smlouvy, byla by tato neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě čj. 9 C 85/2021 -11 ze dne 17. 2. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyplývá, že žalobkyně prověřila finanční situaci žalovaného prostřednictvím výpisu z jeho účtu, ze kterých vyplývá, že žalovaný každý měsíc zcela vyčerpá své příjmy (včetně povoleného kontokorentu), tedy, že je zjevné, že mu nezbývají žádné volné finanční prostředky, z nichž by byl schopen jednorázovou půjčku během 1 měsíce uhradit. Žalobkyně přitom nezkoumala, jaké má žalovaný výdaje - náklady na bydlení, dopravu do práce, na telefon a internet (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu) apod. a úvěruschopnost zkoumala pouze z výpisu z účtu. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
28. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto shledal soud úvěrovou smlouva ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru
a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatnou.
29. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, resp. je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 12. 3. 2020 částku 4 000 Kč, a to na účet, na nějž byla žalovanému vyplácena mzda, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně zároveň prokázala, že vyzvala žalovaného emailem a SMS zprávou k úhradě celé částky výzvou ze dne 14. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 4 000 Kč oprávněný. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne, který následoval po splatnosti, tj. od 10. 4. 2020, a to ve výši 10 %, která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 , přičemž žalobkyně část úroku kapitalizovala částkou 204.37 Kč (za období od 10.4.2020 do 13.10.2020, a nadále pak běží od 14.10.2020, až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. výrok I.).
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala úhrady poplatku za sjednání úvěru
a smluvní pokuty, žalobu zamítl (výrok II.).
31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 432,55 Kč, přičemž tato částka představuje 29,05 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 199 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.