Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 38/2021-36
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 130 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 690 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 397,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 064,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 950,71 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 260,71 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 950,71 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 690 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 397,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 064,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 950,71 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 260,71 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 950,71 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 5 130 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne datum.
2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tento úvěr ve výši 4 440 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 840 Kč, poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru písemně prohlásila, že její příjem činí 10 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 6 600 Kč a její použitelný příjem, představovaný rozdílem mezi příjmy a výdaji, činí 3 400 Kč měsíčně. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a bankovní výpisy žalované. Podle dalších ustanovení smlouvy se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 58 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně, že úhrady v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění anonymizována dvě slova, pokud si je žalovaná zvolila, a až následně na jistinu spotřebitelského úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh a že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětnou částku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná uhradila poslední příslušnou splátku dne 6. 6. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ve výši 5 130 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a požádala ji o uhrazení dlužné částky 5 130 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7. 5. 2020.
3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 , § 3 odst. 1 písm. d) , § 3 odst. 2 písm. a) , § 75 , § 86 odst. 1 , § 87 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 419 , § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva a bankovní výpisy žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze částku 5 310 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě neplatné smlouvy uhradit (10 440 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (5 130 Kč). Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ve výši 690 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny zápůjčky nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině zápůjčky ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 690 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 7. 5. 2020; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 690 Kč (v rámci požadované celkové částky 3 950,71 Kč) od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 13. 12. 2019, žalované mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 24. 12. 2019, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 25. 12. 2019, a nikoliv již 30. 11. 2019.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 690 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 4 440 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.