Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 400/2020-66
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem titul Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 229,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 452 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 777,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 617,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 031,68 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 319,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 031,68 Kč od 15. 6. 2018 do 18. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 579,68 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 452 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 777,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 617,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 031,68 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 319,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 031,68 Kč od 15. 6. 2018 do 18. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 579,68 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 229,36 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem ve výši 617,87 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,30 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 031,68 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 031,68 Kč, splatné dne 1. 3. 2017, ode dne 15. 6. 2018 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i Smlouva, podle níž zákazník„ potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací poskytnutých od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Podle čl. 12 Smluvních podmínek jsou tyto informace úplné, přesné a pravdivé. Za daných okolností právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o správnosti a pravdivosti údajů poskytnutých žalovaným pochybovat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně kromě této částky zaplatit úrok ve výši 932 Kč (v sazbě 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 025 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 340 Kč (dále společně jen„ poplatek“). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 10. 2017. Sjednané částky žalovaný nehradil řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 5 548 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 6. 2018. V době postoupení pohledávky činila pohledávka 10 858,95 Kč a skládala se z navýšení účtovaného právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje, z dlužné jistiny ve výši 3 031,68 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 197,68 Kč. Příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. V době od postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.
2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 15. 2. 2021 zopakovala svá tvrzení v žalobě, zejména co se týče potvrzování pravdivosti údajů žalovaným, a argumentovala zásadou presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Odkázala rovněž na zákaznickou kartu žalovaného, podle níž byla majetková situace žalovaného ověřena z výplatních pásek. Tyto výplatní pásky žalobkyně soudu nepředložila, pouze uvedla, že žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Dále žalovaný čestně prohlásil, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě, a tento údaj je k datu podpisu karty pravdivý, a že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti se žádostí o zápůjčku.
3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 18. 1. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. a a § 57 odst. 2 o.s.ř. považuje za doručené dne 22. 3. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti a role v řízení se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky v celkové výši 5 297 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč (poslední splátka měla činit 241 Kč). Dle textu Zákaznické karty ze dne datum žalovaný v době uzavření smlouvy neměl žádné vyživovací povinnosti a byl svobodný. Měl základní vzdělání, bydlel v nájmu a pracoval jako stavební dělník na dohodu o provedení práce u právnická osoba stavby spol. s r. o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 4 625 Kč, což bylo ověřeno ze tří výplatních pásek za měsíce číslo. Další čisté příjmy domácnosti činily 17 600 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činily 3 500 Kč. Žalovaný neměl žádnou kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. K Zákaznické kartě byla přiložena dohoda o provedení práce, uzavřená dne datum mezi právnická osoba stavby spol. s r. o., kdy v této dohodě nebyl vyplněn údaj o výši odměny ani údaj o době, na kterou se dohoda uzavírá. Dále byly přiloženy kopie dvou příjmových – výdajových pokladních dokladů, vydaných právnická osoba stavby spol. s r. o., z nichž nebylo možno vyčíst datum, částku ani osobu, které byly doklady vydány. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, naposled na svůj dluh částečně plnil dne 21. 2. 2017 a celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 5 548 Kč. S účinností ke dni 14. 6. 2018 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem datovaným k témuž dni a zaslaným žalovanému doporučeně dne 13. 7. 2018. V době po postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, a to ani v reakci na předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2020, zaslanou mu doporučeně dne 13. 3. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více).
5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
7. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 5 297 Kč v 45 týdenních splátkách po částce 274 Kč, tj. celkem 12 297 Kč. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalovaného, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaný k tomu doložil listin y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. Soudu byla doložena pouze dohoda o provedení práce ze dne datum, z níž nebylo možné zjistit dobu trvání pracovněprávního vztahu ani výši odměny, a dva příjmové – výdajové doklady v kopiích ubohé kvality, z nichž opět nebylo možno prakticky nic vyčíst (kromě toho mělo-li se jednat o potvrzení příjmů žalovaného z dohody o provedení práce, mělo jít dle zákaznické karty o příjmy za tři měsíce, nikoli za dva). Výdaje žalovaného pak zjevně nebyly zkoumány vůbec, je totiž na první pohled patrné, že jednotlivé údaje v zákaznické kartě si vzájemně protiřečí. Odhadované měsíční výdaje domácnosti žalovaného totiž jen mírně přesahují částku životního minima jednotlivce, ačkoli žalovaný bydlí v nájmu a z údaje o příjmech vyplývá, že v této domácnosti žije nejméně jedna další osoba (jejíž příjmy mimochodem rovněž nebyly nijak ověřovány). Soud tak na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě i ve svém vyjádření na výzvu soudu. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit, zvláště pak v případě, kdy v údajích poskytnutých žalovaným jsou takto flagrantní nesrovnalosti. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč a žalovaný v průběhu splácení uhradil celkem 5 548 Kč (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil více). Žalovaný je tedy nadále povinen vrátit částku odpovídající rozdílu poskytnuté a uhrazené částky, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalovaného. Lhůta ke splnění platební povinnosti žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl.
12. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
13. Pro úplnost odůvodnění soud považuje za vhodné uvést, že aktivní procesní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 14. 6. 2018 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.