Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 27/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 16 192 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 712 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 620 Kč od 14.11.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 985 Kč od 3.12.2019 do 27.1.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 92 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 240 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 117 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 712 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 620 Kč od 14.11.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 985 Kč od 3.12.2019 do 27.1.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 92 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 240 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 117 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 8.9.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 192 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny a upomínacích poplatků. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 7.3.2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa. Za dodávku elektřiny v období od 31.10.2018 do 29.10.2019 měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 15 620 Kč na základě faktury splatné dne 13.11.2019 a za dodávku v období od 30.10.2019 do 5.11.2019 měl zaplatit částku 985 Kč na základě faktury splatné dne 2.12.2019. Žalovaný na v pořadí druhou fakturu dne 27.1.2020 uhradil pouze částku 893 Kč. Zbytek ve výši 92 Kč + 15 620 Kč dosud neuhradil. Vzhledem k tomu, že k úhradě dlužné částky nedošlo, upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dopisem ze dne 12.8.2019 a ze dne 3.10.2019. Za tyto upomínky vyúčtovala žalobkyně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalovanému částku 2x 240 Kč. Žalovaný však do dne podání žaloby dlužné částky nezaplatil.
2. Žalovaný byl usnesením ze dne 11.2.2021, č. j. 21 C 27/2021 -13, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 24.2.2021.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
5. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen "ObčZ "), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
6. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Soud učinil tato skutková zjištění: ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny číslo ze dne 7.3.2017 ve spojení s plnou mocí ze dne 6.3.2017 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnutou žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa. Žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a zaplatit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ze Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoli splatné platby poplatek ve výši 240 Kč. Z Ceníku plynou kompletní ceny elektřiny. Ze žádosti o ukončení smlouvy ze dne 8.10.2019 plyne, že žalovaný ukončil dodávku elektřiny. Z faktury číslo plyne, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny do předmětného odběrného místa v období od 31.10.2018 do 29.10.2019 částku 15 620 Kč splatnou dne 13.11.2019. Z mimořádné faktury číslo plyne, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny do předmětného odběrného místa v období od 30.10.2019 do 5.11.2019 částku 985 Kč splatnou dne 2.12.2019. Z upomínky ze dne 12.8.2020 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné zálohy ve výši 3830 Kč, 2x 4 090 Kč a poplatku 240 Kč. Z upomínky ze dne 3.10.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 3 dlužných záloh a poplatku ve výši 240 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 26.8.2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.8.2020, jak plyne z podacího archu a Detailní informace k zásilkám.
8. Žalovaný se, jak výše uvedeno, ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván.
9. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7.3.2017 platně v písemné formě uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 energetického zákona), podle níž žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa na adrese adresa. Za elektřinu dodanou žalovanému v období od 31.10.2018 do 29.10.2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 15 620 Kč splatnou dne 13.11.2019 a v období od 30.10.2019 do 5.11.2019 částku 985 Kč splatnou dne 2.12.2019. Žalovaný však na fakturu číslo uhradil dne 27.1.2020 částku, zbytek neuhradil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona, tj. povinnost zaplatit cenu dodané elektřiny. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 712 Kč (tj. 15 620 Kč + 92 Kč).
10. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl se splněním svého závazku (zaplacením ceny elektřiny) v prodlení (§ 1968 věty první ObčZ ). Tím vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném i úrok z prodlení (§ 1970 ObčZ ). První den prodlení žalovaného připadl na den následující po splatnosti jednotlivých faktury, tj. ohledně částky 15 620 Kč na den 14.11.2019 a ohledně částky 92 Kč na den 3.12.2019. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.
11. Soud neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatku za upomínku ve výši 2x 240 Kč s odkazem na Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
12. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ).
13. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06 ).
14. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob) (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 ).
15. V projednávané věci vzal soud za prokázané, že ujednání o poplatku za upomínku bylo obsaženo pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a dospěl k závěru, že tím žalobkyně porušila zásadu rovnosti a poctivosti v oblasti spotřebitelských smluv a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 547 a § 580 ObčZ ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 2x 240 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ve výroku III. rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 117 Kč, přičemž tato částka představuje 94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhlášky“), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
17. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 18.2.2021, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
18. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.