Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 225/2020-40

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

sp. zn. ASPROV7/649569

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení 48 439,46 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 6. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 16 439,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 827,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 731,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 050,46 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žalobní návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 521,30 Kč k rukám jejího zástupce titul titul. jméno příjmení, Ph.D. do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 6. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 16 439,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 827,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 731,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 050,46 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 521,30 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 48 439,46 se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 6 827,91 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 731,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 050,46 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 36 050,46 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 5. 10. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve Smlouvě zaplatit 27 789 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 717 Kč, s úrokovou sazbou 17,35% ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 3 500 Kč a nákladů na hotovostní splácení ve výši 18 572 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky splácet v 18ti týdenních splátkách po 3 767 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 4. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, poslední splátku uhradil dne 20. 1. 2017. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 8 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem z téhož dne. Výše pohledávky činila bez příslušenství ke dni postoupení 71 139,46 Kč, když žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 48 439,46 Kč sestávající se z dlužné jistiny 36 050,46 Kč a dlužných poplatků ve výši 12 389 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 6 827,91 Kč (od 28. 2. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných úroků 7 731,57 Kč (od 6. 4. 2018 do 24. 6. 2019). K výzvě soudu pak doplnila žalobkyně svá tvrzení, že úvěryschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně posuzoval s odbornou péčí, když zjistil, že ten je zaměstnána na plný pracovní úvazek, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, nemá kreditní úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši požadované zápůjčky dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce přitom vycházel z předložené pracovní smlouvy, třech výplatních pásek, ověřil si, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. O správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která uvedl v zákaznické kartě, neměl důvod pochybovat. Doklady, z nichž úvěryschopnost žalovaného ověřoval, nemá žalobkyně stejně jako její právní předchůdce k dispozici.

2. Soud ve věci rozhodl dle o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byl též poučen podle o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v žalobním návrhu. Výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena postupek dle , 4 na adresu, kterou žalovaný uvedl jako adresu pro doručování Úřadu práce, neboť na adrese trvalého bydliště se evidentně zdržovat nemůže, jelikož se jedná o sídlo Magistrátu města Pardubic.

3. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní.

4. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 5. 10. 2016 vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli uvedeného smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 767 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 67 789 Kč, která je kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 5 717 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 3 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 18 572 Kč.

5. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal, zda je v možnostech žalovaného případně poskytnuté prostředky splácet, když, jak bylo prokázáno u označenou jako Zákaznická karta, žalovaný předkládal kromě občanského průkazu, pracovní smlouvou a 3 výplatní pásky a 3 výpisy z bankovního účtu. Dle údajného sdělení žalovaného tento měl bydlet s rodiči, byl svobodný bez vyživovací povinnosti a své měsíční výdaje odhadl na 4 000 Kč a splácí poskytovateli úvěru měsíčně 1 557 Kč, jeho měsíční příjem činil 21 187 Kč.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč dne 5. 10. 2016 a že uhradil pouze 11. 11. 2016 a 20. 1. 2017 vždy 4 000 Kč, celkem tedy 8 000 Kč.

7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky a to i poté i předžalobní upomínkou z 12. 3. 2020 odeslanou dle s podacího lístku dne 13. 3. 2020.

8. Podle § číslo Obč.Z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § číslo odst. 1 Obč.Z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle § číslo Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § číslo Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 32 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od 6. 4. 2018 do zaplacení.

19. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je věřitel - poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

20. Dle rozsudku Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

23. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z výdajů 4 000 Kč + splátky 1 557 Kč. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. příjmení měla k dispozici toliko informaci i výši příjmu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů, které žalovaný vyjma 4 000 Kč ani neuvedl. Je zcela logické, že žalovaný musel mít výdaje minimálně spojené se stravou, oblečením, hygienou apod., přičemž uvedená částka 4 000 Kč je silně podhodnocená.

24. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.). příjmení poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil toliko 8 000 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 32 000 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, kdy měly být všechny peněžní prostředky splaceny. Výše úroku z prodlení vyplývá z

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 16 439,46 Kč (tj. požadovaných 48 439,46 Kč mínus přiznaných 32 000 Kč), co do úroku z prodlení v kapitalizované výši i za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a co do úroku 17,35 % ročně z 36 050,46 Kč v kapitalizované výši i za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle . Po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně přísluší žalobkyní právo na náhradu nákladů ve výši 32 % z celkových 7 879,10 Kč. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 938 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 500 Kč dle ve spojení s  , 2 vyhl. č. , v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu a jednoduchou výzvu k plnění, 3 x 100 Kč paušál dle vyhl. č. , a 3 060 Kč za doplnění žaloby dle . téže vyhlášky a 300 Kč dle téže vyhlášky v platném znění a dále 21 % DPH z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem této daně. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly.

27. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s  , neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu

v obec – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.