Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 9/2021-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní titul Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba), došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru číslo na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši částka, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Úvěr byl poskytnut žalované za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení úvěrující úvěr ke dni datum zesplatnila, a tím jí vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se skládá z jistiny úvěru částka, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za uzavření částka a z administrativního poplatku částka. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši částka od datum dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,31 % ročně, odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 – 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacení částka jistiny úvěru ve výši částka a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši částka. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě ve výši částka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši částka, úroku ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do datum ve výši částka. Žalobkyně žalované zaslala dne datum předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila.
3. Usnesením, č. j. 7C 9/2021 -9, ze dne 1. 2.2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, kolik žalovaná na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatila, na co byly platby žalované započteny, a aby u smluvní pokuty ve výši částka uvedla, z čeho vyplývá její výše a způsob určení, kdy a jakého porušení právní povinnosti se žalovaná dopustila.
4. V doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba jako poskytovatelka půjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. V žádosti žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši částka měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně a má příjem ze zaměstnání ve výši částka měsíčně. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že výše jejich měsíčních výdajů činí částka, a že její použitelný měsíční příjem tedy činí částka. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení. Tvrzenou majetkovou situaci žalované pak věřitel ověřil z předloženého výpisu z běžného účtu. Z„ čestného prohlášení žadatele“ plyne, že žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si věřitel ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl věřitel k závěru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.
5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná se ve smlouvě, uzavřené dne datum, zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, tj. dne datum a každá další splátka byla splatná 20. den od splatnosti předchozí splátky. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila dne datum částku ve výši částka. Žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu nehradila své splátky v řádné výši a včas. Dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. datum, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami (tj. 2 – 14 splátka) a věřiteli vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Po započtení zaplacené částky částka je žalovaná povinna uhradit věřiteli na neuhrazené jistině částku částka a na celkových nákladech spotřebitelského úvěru částku ve výši částka. Celkové náklady spotřebitelského úvěru jsou tvořeny částkou ve výši částka za úrok na pevně sjednanou dobu, administrativní poplatek ve výši částka a inkasní poplatek ve výši částka. Strany si ve smlouvě sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená za období od prodlení datum do datum činí celkem částka.
6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal nečinná.
7. K jednání, nařízenému na den datum, se účastníci nedostavili. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
8. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba) s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši částka Smlouvou se žalovaná zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala splácet 14 pravidelnými měsíčními splátkami po částka, přičemž každá splátka byla splatná 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poskytnutá jistina. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek jsou splatné v prvních 6 měsíčních splátkách a také částečně v 7. splátce. Úvěr je poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, RPSN činí 212,32 % Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Z listiny„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ soud zjistil tyto údaje: žalovaná je na mateřské dovolené, bydlí s partnerem a 2 dětmi ve vlastním bytě. Její příjem ze závislé činnosti činí částka měsíčně, dále pobírá rodičovský příspěvek ve výši částka měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně. Průměrný měsíční příjem žalované činí částka měsíčně, příjem partnera činí částka měsíčně. Průměrný příjem domácnosti činí částka měsíčně. Náklady na bydlení činí částka, náklady na elektřinu + plyn částka, náklady na jídlo částka a ostatní výdaje (poplatky + kredit) částka. Průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí částka. Tvrzená majetková situace žalované měla být ověřena z předloženého výpisu z běžného účtu. Dále soud zjistil, že celkem žalovaná uhradila na úvěr částku částka právnická osoba oznámila žalované, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši částka (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).
9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
21. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
22. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, ovšem neprokázala, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalované na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z dokladů, které měly sloužit k posouzení úvěruschopnosti žalované, byly předloženy pouze neúplné výpisy z účtů žalované za období od datum do datum. Z výpisu za měsíc duben 2018 bylo zjištěno, že příjem žalované od Úřadu práce, pobočka obec činil částka, žalovaná splácela půjčky nebankovním společnostem právnická osoba ve výši částka, Provident Financial ve výši částka a právnická osoba ve výši částka. Dle předloženého neúplného výpisu za měsíc květen 2018 bylo zjištěno, že příjem žalované od úřadu práce činil částka, celkové příjmy v tomto měsíci dosáhly částky částka (zdroj příjmu nelze ověřit z důvodu neúplnosti výpisu). V měsíci červnu 2018 dle předloženého neúplného výpisu z účtu činily příjmy žalované částka, z čehož částka částka byla na účet žalované poukázána úřadem práce, částka částka byla půjčkou od Zaplo Finance, další zdroje příjmů nelze zjistit. Současně z tohoto výpisu je patrné, že výdaje žalované v daném měsíci výrazně převyšovaly příjmy, činily částku částka. Rovněž v červnu 2018 žalovaná splácela úvěry jiných společností (je patrná splátka úvěru ve výši částka Zaplo Finance). Soudu nebyly předloženy žádné doklady o tvrzených příjmech žalované ze závislé činnosti, příjmech celé domácnosti ani o výdajích na bydlení. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť dle předložených neúplných dokladů příjmy žalované nedosahovaly deklarované výše, žalovaná v rozhodném období splácela několik dalších úvěrů a brala si další půjčky.
23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
24. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku částka. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum, na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne datum, která byla žalované téhož dne, dle podacího lístku, odeslána, a ve které jí byla určena lhůta k plnění do datum. Ode dne následujícího, tj. od datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.