Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 250/2020-59
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 107 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 8 107 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 4 356 Kč ve výši 10 % ročně za období od 19. 5. 2020 do 15. 7. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 751 Kč ve výši 10 % ročně za období od 16. 6. 2020 do 3. 8. 2020 do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 8 107 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 4 356 Kč ve výši 10 % ročně za období od 19. 5. 2020 do 15. 7. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 751 Kč ve výši 10 % ročně za období od 16. 6. 2020 do 3. 8. 2020 do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 8 107 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobce poskytl žalované právní služby na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne datum a poskytnuté právní služby jí vyúčtoval fakturou číslo ze dne 4. 5. 2020 v částce 4 356 Kč se splatností dne 18. 5. 2020 a fakturou číslo ze dne 1. 6. 2020 v částce 3 751 Kč se splatností dne 15. 6. 2020. Vyúčtované částky však žalovaná ani zčásti neuhradila, a to ani na předžalobní výzvu.
Dne 13. 11. 2020 bylo zdejšímu soudu doručeno podání žalobce, v němž uvedl, že žalovaná po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila částku 4 356 Kč i částku 3 751 Kč, žalobce proto bere svůj návrh zpět co do částky 8 107 Kč.
Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobce, které učinil před prvním jednáním ve věci, a řízení v žalobcem vymezeném rozsahu zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) – odst. I. výroku.
Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 o. s. ř., nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).
Dne datum byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb žalované ze strany žalobce, kdy za tyto služby se žalovaná zavázala hradit sjednanou odměnu. Žalobce žalované vyúčtoval poskytnuté právní služby fakturou číslo ze dne 4. 5. 2020 v částce 4 356 Kč se splatností dne 18. 5. 2020 a fakturou číslo ze dne 1. 6. 2020 v částce 3 751 Kč se splatností dne 15. 6. 2020. K zaplacení uvedených částek byla žalovaná vyzvána též předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2020, která jí byla zaslána doporučeně dne 13. 7. 2020. Dne 15. 7. 2020 žalovaná uhradila částku 4 356 Kč a dne 3. 8. 2020 uhradila částku 3 751 Kč.
Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o poskytování právních služeb (tuto soud posoudil podle jejího obsahu jako nepojmenovanou smlouva podle ust. § 1746 odst. 2 o. z.). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytovat žalované právní služby a žalovaná se zavázala za ně platit sjednanou odměnu. Sjednaná odměna byla žalované vyúčtována částkou 4 356 Kč, splatnou dne 18. 5. 2020, a částkou 3 751 Kč, splatnou dne 15. 6. 2020, a žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení obou těchto částek se zákonným úrokem z prodlení vždy od prvního dne prodlení žalované do zaplacení. Co do jistiny, tedy celkové částky 8 107 Kč, bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žalobce (odst. I. výroku), dále tedy bylo třeba rozhodnout o zákonném úroku z prodlení. V této souvislosti bylo zjištěno, že částku 4 356 Kč žalovaná zaplatila dne 15. 7. 2020, tedy před podáním návrhu ve věci, avšak vzhledem ke splatnosti této částky dne 15. 7. 2020 byla žalovaná s jejím zaplacením v prodlení a žalobci tak náleží zákonný úrok z této částky od prvního dne prodlení do jejího zaplacení, tedy od 19. 5. 2020 do 15. 7. 2020. Rovněž z částky 3 751 Kč byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení od prvního dne prodlení žalované se zaplacením této částky do dne jejího zaplacení. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (odst. II. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci byli ve věci přibližně stejně procesně úspěšní. Žalobě bylo vyhověno co do úroku z prodlení a ve zbývající části bylo řízení zastaveno, přičemž v částce 4 356 Kč bylo zastavení řízení procesně zaviněno žalobcem a v částce 3 751 Kč žalovanou (řízení bylo v obou částkách zastaveno pro zpětvzetí, avšak pouze u částky 3 751 Kč se jednalo o zpětvzetí důvodně podané žaloby pro chování žalované). Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.