Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 101/2021-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 20 107 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 990 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 990 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 12 117 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 771,82 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 725,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 3 735,28 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 3 995,39 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 11 725,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 990 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 990 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 12 117 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 771,82 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 725,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 3 735,28 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 3 995,39 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 11 725,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 107 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 29. 9. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i poplatek ve výši 13 125 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 638 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce), odměny za pracování a doručení ve výši 4 130 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení) ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 11. 2018. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 4. 2018. Ke dni 13. 8. 2018 činila dlužná jistina úvěru částku 11 725,28 Kč a dlužný poplatek částku 8 381,72 Kč, když žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 7 010 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Ke dni postoupení činil dluh 20 107 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 11 725,28 Kč a poplatek ve výši 8 381,72 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 11 725,28 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 24. 11. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 3 995,39 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 11 725,28 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 21. 4. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 771,82 Kč a dále ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 27. 4. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 29. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 13 125 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 683 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 28 125 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 469 Kč, přičemž poslední splátka činí 454 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 29. 9. 2017 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši 7 010 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 30 707 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020 se lhůtou k plnění novému věřiteli do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020). Dne 14. 4. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené půjčky ve výši 27 034,53 Kč nejpozději do 30. 4. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacím lístkemU jednání dne 9. 7. 2020 byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Zástupce žalobkyně svá tvrzení doplnil pouze o sdělení, že žalobkyně nemá žádné informace o způsobu přezkumu žalované a jejího syna před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Pouze bylo zjištěno, že žalovaná a její syn vyplnili žádost o úvěr, kde uvedli svou majetkovou situaci. Právní předchůdce žalobkyně s ohledem na ochranu osobních údajů neposkytuje svým právním nástupcům tyto informace, činí tak pouze na výzvu soudu. Žádný návrh na provedení důkazu v tomto směru nebyl zástupcem žalobkyně učiněn. Zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty alespoň 30 dnů k doplnění tvrzení a návrhu na provedení dokazování ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalované a jejího syna před uzavřením úvěrové smlouvy, soud však žalobkyni lhůtu neposkytl, neboť povinnost tvrzení a doložení těchto tvrzení není pro žalobkyni ničím překvapivým, z praxe soudů musí být žalobkyni známo, že přezkum úvěruschopnosti je jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv a tato tvrzení mají být obsažena již v žalobě, případně má být žalobkyně připravena tato tvrzení doplnit v rámci soudního řízení. ze dne 24. 4. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 29. 9. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem v celkové výši 13 125 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 683 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč, vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 7 010 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 990 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč – úhrada ve výši 7 010 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 7 990 Kč, a to ode dne 1. 3. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 19. 2. 2020 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 29. 2. 2020. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.