Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 382/2020-62

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem titul Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa,

o 81.423 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.552 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8.552 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 49.218 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 57.770 Kč od 28. 12. 2017 do 28. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 49.218 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 23.653 Kč, úroku ve výši 79,01% ročně z částky 47.175,12 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.950 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.552 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8.552 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 49.218 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 57.770 Kč od 28. 12. 2017 do 28. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 49.218 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 23.653 Kč, úroku ve výši 79,01% ročně z částky 47.175,12 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.950 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 18. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě o spotřebitelském úvěru. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), kterou žalovaný podepsal dne datum a na základě níž mu byl poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč. K faktickému vyplacení této částky došlo dne 29. 9. 2016 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 114,94% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.454 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2016 a to v souladu se splátkovým kalendářem, který tvořil přílohu oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Jednalo se zejména o doklady o příjmech, výpis z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále byla jeho úvěrová historie ověřena v databázích příjmení a NRKI. Na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnout úvěr v uvedené výši. Žalovaný neplnil řádně podmínky Smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do dne zesplatnění úvěru zaplatila 12 splátek, vždy po 3.454 Kč. Před zesplatněním celého úvěru žalobci vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo Smlouvy v celkové výši 1.347 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru a to v souladu s bodem číslo Smlouvy a žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky, či její části o délce 60 dnů u splátky číslo splatné dne 22. 9. 2017. K datu 26. 12. 2017 došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu číslo Smlouvy pak novou jistinu ve výši 56.423 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následující ke dni zesplatnění úvěru. Podle bodu číslo Smlouvy vznikla dnem následujícím po zesplatnění úvěru povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V této souvislosti žalobce požadoval smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1% denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný po zesplatnění úvěru již dále ničeho neplnil. Z těchto důvodů zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu postupem podle , ale bezvýsledně. Žalobce ke dni podání žaloby eviduje dluh odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru 57.700 Kč a smluvní pokuty ve výši 23.653 Kč a smluvní úrok ve výši 79,01% ročně z částky 47.157,12 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.950 Kč. Kromě tohoto požadoval žalobce po žalovaném z nové výše jistiny též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně od 28. 12. 2017 do zaplacení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, bylo mu doručeno do datové schránky fikcí 26. 2. 2021. Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků ( ). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalovanému doručena též žaloba a to dne 28. 1. 2021, aniž by na její doručení nějak reagoval.

Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: oznámením z 26. 12. 2017, smluvními ujednáními o revolvingovém úvěru žalobce, dodejkou z 7. 10. 2016, výzvami k zaplacení z 22. 9., 23. 10. a 22. 11. 2017, předsmluvním formulářem z 27. 9. 2016, hodnocením klienta z 29. 2. 2016, pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, potvrzením o zaměstnání žalovaného, výplatnicemi za měsíc červen, červenec a srpen 2016, výpisem z účtu žalovaného za měsíce červenec a srpen 2016, prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 27. 9. 2016, dokladem o vyplacení úvěru z 29. 9. 2016, podacím archem z 27. 10. 2020, vyjádřením znalce, výpisy z NRKI a příjmení, úvěrovou smlouvou z datum, oznámením o schválení úvěru z 30. 9. 2016, splátkovým kalendářem, předžalobní výzvou z 27. 10. 2020 a kartou klienta – žalovaného, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav předmětné věci.

Z předsmluvního formuláře z 27. 9. 2016, opatřeného podpisem žalovaného, že obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, který měl být žalovanému poskytnut ve výši 50.000 Kč, s možností poskytnutí revolvingu ve výši 25.000 Kč se základní dobou trvání spotřebitelského úvěru 48 měsíců a povinností žalovaného za poskytnutý úvěr zaplatit 48 měsíčních splátek po 3.454 Kč. Tzn., že základní celková částka, kterou je třeba zaplatit, činí 165.792 Kč při výpůjční úrokové sazbě 114,94% ročně, předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RPSN) za spotřebitelský úvěr činí rovněž 114,94% ročně. V předsmluvním formuláři jsou uvedeny informace o nákladech v případě opožděných plateb; jestliže žalovaný bude s úhradou kterékoliv splátky v prodlení více než 15 dnů po termínu splatnosti, je věřitel oprávněný požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z dlužné splátky a po 30 dnech po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty takto stanovené, úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. Věřitel má při předčasném splacení nárok na náhradu nákladů a ta bude vypočtena tak, že bude odpovídat 1% z předčasně splacené částky do celkové výše spotřebitelského úvěru.

Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, smlouva o revolvingovém úvěru, že je podepsána zprostředkovatelem úvěru i žalovaným dne datum, poslední strana obsahuje též ujednání o posouzení schopnosti úvěrovaného splácet úvěr – proces uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Smluvní strany se dohodly na základní výši spotřebitelského úvěru 50.000 Kč s tím, že za celý poskytnutý úvěr žalovaný zaplatí 165.792 Kč a to ve 48 měsíčních splátkách po 3.454 Kč, při výpůjční úrokové sazbě 114,94% ročně a RPSN ve stejné výši. Žalovaný uvedl bankovní spojení pro výplatu úvěru – č. účtu bankovní účet a dále bylo součástí Smlouvy obecné ustanovení obsahující způsob přiřazování jednotlivých plateb úvěrovaného, požadavky na zajištění, úroková sazba použitelná v případě opožděných plateb a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, včetně dohodnuté úrokové sazbě 8,05% ročně.

Z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 30. 9. 2016, že žalobce žalovanému oznamuje, že doručením tohoto oznámení o schválení úvěru, došlo k uzavření Smlouvy s tím, že přílohou tohoto oznámení je splátkový kalendář vztahující se ke Smlouvě a jedno vyhotovení Smlouvy.

Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že dne 29. 9. 2016 byla připsána na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě částka 50.000 Kč.

Z prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 27. 9. 2016, že smluvní strany ke dni podpisu prohlášení, tj. datum uzavřeli rozhodčí smlouvu, ve které se dohodly o tom, že veškeré spory o nároky, které přímo, nebo odvozeně vznikly, či do budoucna vzniknou, ze shora již uvedeného z uvedené Smlouvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení a to dle pravidel rozhodčího řízení sjednaných v Rozhodčí smlouvě a rozhodci uvedenými v Rozhodčí smlouvě.

Z karty klienta k číslu smlouvy číslo, že žalovaný nezaplatil ke dni tisku 6. 11. 2020 13. a následující splátky. příjmení ve 12 splátkách 3.454 Kč.

Z výzev k zaplacení ze dne 22. 9. 2017, 23. 10. 2017 a 22. 11. 2017, že žalobce oznámil žalovanému prodlení se zaplacením splátek číslo ve lhůtách stanovených splátkovým kalendářem, který je součástí Smlouvy, včetně upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z oznámení ze dne 26. 12. 2017, že žalobce oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění závazku plynoucích ze Smlouvy, a proto je žalovaný vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 57.770 Kč s tím, že souhrn výše všech smluvních pokut, který žalobce uplatňuje činí maximální součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru dle uzavřené Smlouvy, nejvýše však 200.000 Kč a na úroku za poskytnutí úvěru, který přiroste po zesplatnění úvěru, požaduje žalobce částku v maximální souhrnné výši odpovídající 120% celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle Smlouvy.

Z hodnocení klienta podepsaného zprostředkovatelem žalobce dne 29. 9. 2016 a žalovaným, že je uveden pravidelný čistý měsíční příjem úvěrovaného 17.500 Kč, rukou dopsáno 16.700 Kč, celkové příjmy 17.500 Kč, jako doklad měla být doložena kopie občanského průkazu, důchodový výměr a výpis z bankovního účtu, celková částka výdajů 9.800 Kč, s volnými příjmy 7.700 Kč, rukou přeškrtnuto koeficient K rukou napsáno 2 v kroužku, přeškrtnuto 2,23; v doplňujících údajích je uvedena adresa zaměstnavatele žalovaného právnická osoba

Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se jedná o u, která neobsahuje doložku ve smyslu ust. a vzhledem k datu uzavření Smlouvy, se zjevně k ní nevztahuje.

Z výpisu informací z registru NRKI, že na žalovaného byl učiněn dotaz 27. 9. 2016, skóre bylo uvedeno 454, další dotaz byl učiněn 22. 2. 2017 a skóre bylo uvedeno 511, tzn., že k datu bližšímu uzavření Smlouvy žalovaný byl řazen do kategorie III (vyšší body Interní Score, menší riziko, lepší segment klientů).

Z výpisu záznamů z registru příjmení, že k importu informací došlo 27. 9. 2016 bez uvedení negativního záznamu.

Z pracovní smlouvy, mzdového výměru a potvrzení o zaměstnání, že žalovaný je zaměstnán od 14. 11. 2011 u právnická osoba na dobu neurčitou, ve funkci skladový pracovník, s příjmem 16.000 Kč měsíčně.

Z výplatnic za měsíc červen 2016 a červenec 2016, že příjem žalovaného činil 13.792 Kč, popřípadě 18.215 Kč čistého.

Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2016 do 31. 8. 2016, že jsou zjistitelné (ostatní začerněno) pouze příchozí platby z 15. 7. 2016 ve výši 13.792 Kč (plátce právnická osoba) a 15. 8. 2016 ve výši 18.215 Kč (plátce právnická osoba), v červenci činil počáteční zůstatek na účtu 6.352,64 Kč, konečný zůstatek 4.705,41 Kč a v srpnu počáteční zůstatek 4.705,41 Kč a konečný zůstatek 1.689,54 Kč, tedy v obou měsících výdaje převažovaly nad příjmy.

Z předžalobní výzvy z 27. 10. 2020, že žalobce prostřednictvím zástupce vyzval žalovaného k dodatečném zaplacení dluhu, se stručným skutkovým posouzením věci dle podacího archu z 27. 10. 2020 byla předžalobní výzva předána k doručení žalovanému téhož dne.

Soud dospěl na základě shora zjištěných skutečností k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

Žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy, jež byla podepsána smluvními stranami v obec dne datum, peněžní částku z titulu úvěru ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 3.454 Kč a tedy zaplatit celkem 165.792 Kč, při úrokové sazbě 114,94% ročně a stejné výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. K poskytnutí úvěru došlo bezhotovostním způsobem převodem prostředků odpovídajících sjednané celkové výše úvěru na bankovní spojení žalovaného, které uvedl ve Smlouvě; stalo se to konkrétně datum. Oznámení o schválení úvěru došlo dopisem ze dne 30. 9. 2016 a žalovaný byl informován, že doručením tohoto oznámení došlo k uzavření Smlouvy. Součástí oznámení byl splátkový kalendář ke Smlouvě. Žalovaný se splátkovým kalendářem neřídil a uhradil ve formě 12 splátek po 3.454 Kč celkem částku 41.448 Kč. Žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně pasivní, proto soud vycházel z listin předložených žalobcem, ze kterých byla tato částka najisto prokázána. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z hodnocení klienta z 29. 2. 2016, ve kterém byl uveden čistý měsíční příjem 17.500 Kč, rukou dopsáno 16.700 Kč a jako doklad pravidelného čistého měsíčního příjmu měl sloužit důchodový výměr, ten předložen nebyl, byly předloženy výplatnice za měsíce červenec a srpen, ze kterých soud zjistil, že měsíční příjem za uvedené období činil 13.782 Kč, popřípadě 18.215 Kč. Vyplacení těchto částek bylo prokázáno připojenými výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 7. do 31. 8. 2016. Bylo tak zjištěno, že se jednalo za uvedené období o jediné příjmy žalovaného. Žalovaný uváděl výdaje manželky 3.800 Kč, děti 2.000 Kč, nájemné, inkaso a doprava 4.000 Kč, výdaje nebyly ničím doloženy. Žalobce uvedenou výši nijak neověřoval, nebo alespoň to nebylo prokázáno. Žalobce mohl z výpisu z účtu zjistit, že žalovaný za oba kalendářní měsíce červenec a srpen 2016 měl vyšší výdaje než příjmy (v červenci příjem 18.183 Kč, výdaje 19.830 Kč, v srpnu 2016 příjmy 21.458 Kč, výdaje 24.473,87 Kč). Bylo prokázáno, že žalobce si ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet výpisem z registrů NRKI a příjmení, ze kterých nebyly zjištěny žádné negativní příznaky. Žalovanému byly veškeré shora označené y doručovány na adresu, kterou žalovaný uvedl jako kontaktní. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by na dluhu něčeho více, než bylo tvrzeno žalobcem, zaplatil. Na kontaktní adresu byla žalovanému doručena též předžalobní výzva k zaplacení dluhu, v souladu s ust.

Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě, není-li lhůta ujednána, může uplatnit právo, dokud závazek ze smlouvy trvá.

Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

Mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (spotřebitelem), byla uzavřena Smlouva, kterou žalovaný podepsal dne datum a úvěrujícím byla akceptována dne 29. 9. 2016. S ohledem na smluvní ujednání byl žalovanému na účet, který ve Smlouvě uvedl, vyplacena bezhotovostním způsobem částka 50.000 Kč za smluvně sjednaný úrok 114,94% ročně, s povinností takto vzniklý dluh v celkové výši 165.792 Kč zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.454 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy bylo ujednání o výši smluvních pokut a úroků spojených s prodlením žalovaného s žádným plněním dle splátkového kalendáře. Žalovaný na tomto dluhu zaplatil ve formě 12 splátek po 3.454 Kč celkem 41.448 Kč, se zbytkem dluhu se dostal do prodlení a svoji povinnost nesplnil ani na základě předžalobní výzvy podle Soud má za to, že obsah Smlouvy odpovídá ustanovení § číslo a násl. o. z a má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a tím, že žalovanému byla poukázána dohodnutá výše úvěru 50.000 Kč na jím určený účet. Žalovaný na základě Smlouvy též částečně plnil a tím je dána jeho pasivní procesní legitimace. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti Smlouvy o úvěru ve smyslu ust. a 2396 o.z. a s ohledem na postavení žalovaného – spotřebitele, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení jeho úvěruschopnosti, nebo i z jiných zdrojů. Úvěrující může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou ( věta druhá ), je Smlouva neplatná ( téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání schopnosti žalovaného dohodnutý úvěr splatit, zjistil údaje, jak vyplývá z y označené jako Hodnocení klienta, kterou žalovaný podepsal, pouze z výplatnic, tj. příjmu žalovaného, i když v této ě bylo uvedeno jako právní titul měsíčního příjmu důchodový výměr, ten však označen nebyl s ohledem na předložené y soud, proto vychází z toho, že se jednalo o pochybení osoby jednající za žalobce. Další údaje, jako jsou měsíční výdaje na nájemném, inkaso, doprava a ostatní, které žalovaný uvedl ve výši celkem 4.000 Kč a na děti 2.000 Kč, žalovaný ničím nedoložil. Lze tedy uzavřít, že žalobce skutečnou výši pravidelných měsíčních výdajů nezkoumal, alespoň to neprokázal. Žalobce měl k dispozici výpisy z registrů příjmení, NRKI, ze kterých nebyly zjištěny negativní příznaky, ale také aktuální měsíční výdaje za měsíce červenec a srpen vyplývající z výpisů z účtu žalovaného. Z jejich obsahu zjistil nebo mohl zjistit, že v měsících červenci a srpnu, které předcházely uzavření Smlouvy, žalovaný byl v debetu, jeho měsíční výdaje převyšovaly měsíční příjmy. Pokud by jednal s odbornou péčí, jistě by zkoumal, jaké jsou majetkové a finanční poměry ke dni uzavírání Smlouvy, neboť údaje z účtu žalovaného naznačovaly, že žalovaný i bez pravidelného dalšího měsíčního výdaje na splátku z poskytnutého úvěru byl v debetu, a je pravděpodobné, že z vlastních zdrojů by nebyl schopen, aniž by se dostal do finančních problémů, měsíční dohodnutou splátku ve výši 3.454 Kč splácet. Žalobce sice formálně zkoumal výdělkové, majetkové a osobní poměry žalovaného, ale spokojil se s údaji uvedenými žalovaným, aniž by tyto výdaje blíže zkoumal (např. předložením dokladu SIPO, apod.), a proto nepostupoval s odbornou péčí a v souladu s citovanou právní úpravou. Z pohledu osoby jednající za žalobce šlo pouze o to, uzavřít další smluvní vztah a z toho plynoucí odměnu a žalobci o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a dohodnutého nemravného úroku, který vedl k tomu, že pokud by žalovaný splnil dohodnutý splátkový kalendář, za poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč by během 48 měsíců (za čtyři roky) žalobce zaplatil částku v nemravné výši 165.792 Kč. Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá a rovněž tak v rozporu s ust. o. z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, a proto z obou právních důvodů je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. , s jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele, vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž svědčí a nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komfortního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný komfortní výklad. Akceptoval argumenty stranící názoru, že se jedná o neplatnost absolutní, protože zákonodárce shodně jako v tomto případě zvolil výslovně neplatnost relativní a mimo jiné Ústavní soud v dané věci vyslovil nesouhlas s názorem obecného soudu o nemožnosti komfortního výkladu, tedy závěru o absolutní neplatnosti. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr ve výši 50.000 Kč a tento je povinen z tohoto právního titulu žalobci vrátit ( ,2 o. z.). Nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku v celém rozsahu vrátil. Žalovaný vrátil ve formě 12 splátek po 3.454 Kč částku 41.448 Kč, tudíž je povinen zbytek z takto získaného bezdůvodného obohacení, tj. 8.552 Kč žalobci vrátit. Soud z tohoto důvodu v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (žaloba) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, proto soud zavázal žalovaného zaplatit kromě uvedené částky i zákonný úrok z prodlení stanovený v souladu s ust. o.z. a nař. vl. č. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku). Soud považuje za vhodné zdůraznit, že účelem popsaného jednání žalobce bylo poskytnout žalovanému peněžní plnění a to ještě dříve, než byl úvěr schválen. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na účet již dne 29. 9. 2016 a teprve doručením oznámení ze dne 30. 9. 2016 o schválení úvěru žalovanému došlo k uzavření Smlouvy, teprve součástí tohoto oznámení bylo jedno vyhotovení Smlouvy podepsané všemi smluvními stranami a splátkový kalendář, který žalovanému určoval, jakým způsobem a kdy má dluh uhradit. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce ani neočekával (nemohl očekávat), s ohledem na zjištěné skutečnosti vrácení peněžních prostředků, nýbrž zisk ze sofistikovaného systému smluvních pokut, které převyšují významným způsobem výši poskytnutého úvěru.

Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení , když zjistil s přihlédnutím k výši požadovaného úroku (79,01% ročně z částky 47.175,12 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení), že po jeho kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu byl žalovaný procesně úspěšnější a měl by nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).