Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 369/2020-88
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní titul Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.346 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4.906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.201,77 Kč od 14. 5. 2019 do 18. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 761,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4.440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 4.906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.201,77 Kč od 14. 5. 2019 do 18. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 761,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4.440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 4. 8. 2020 a doplněným podáními doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 a dne 27. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.346 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 5.201,77 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále též„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle svých vnitřních kritérií, které zahrnují maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, žádná zahájená exekuční řízení a negativní lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný byl rovněž povinen pravdivě uvést veškeré své příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě svých vnitřních kritérií a údajů uvedených žalovaným dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, přičemž celkovou částku ve výši 10.906 Kč se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách, z nichž poslední splátka byla splatná dne 13. 5. 2019. Sjednané částky žalovaný nehradil řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 1.560 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. V době postoupení pohledávky byla tato tvořena dlužnou jistinou ve výši 5.201,77 Kč, dlužným úrokem ve výši 432,10 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 474,49 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2.312,60 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 925,04 Kč; příslušenství tvořil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. V době od postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2020.
2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 18. 12. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. považuje za doručené dne 22. 2. 2021; totéž platí pro pokračování odročeného ústního jednání, kdy předvolání soud považuje za doručené dne 2. 4. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž dokazování provedl především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ):
3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému částku 6.000 Kč v hotovosti a žalovaný se tuto částku zavázal společně s poplatky v celkové výši 4.906 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po částce 779 Kč. Dle žádosti o úvěr ze dne datum byl žalovaný v době uzavření smlouvy rozvedený, nevyživoval žádné osoby, měl střední vzdělání s maturitou a bydlel u rodičů. Jeho jediným příjmem byl invalidní důchod ve výši 6.865 Kč měsíčně a jeho výdaje činily 2.000 Kč měsíčně za bydlení a energie a 3.410 Kč měsíčně za dopravu, jídlo a osobní náklady. Neměl žádné srážky, neplatil výživné, splátky dalších půjček ani příspěvky na spoření či pojištění. Podle oznámení ČSSZ ze dne 6. 1. 2016 byla žalovanému od lednové splátky 2016 upravena výměra invalidního důchodu na částku 6.469 Kč měsíčně. Z částečných měsíčních výpisů z účtu žalovaného z prosince 2017, ledna 2018 a únoru 2018 (kdy u každého výpisu byla předložena pouze jedna strana vždy ze tří nebo čtyř za příslušné období a přibližně polovina jednoho z těchto částečných výpisů byla začerněna) bylo zjištěno, že v průběhu prosince 2017 byla žalovanému na účet vyplacena částka invalidního důchodu ve výši 6.668 Kč a částka 7.643 Kč od společnosti právnická osoba Mezi odchozími platbami v tomto měsíci bylo několik plateb označených jako„ plánovaná splátka úvěru/úroku“ a několik plateb úvěrovým společnostem celkem ve výši přes 7.500 Kč. Dle lednového výpisu, zahrnujícího období od 26. 12. 2017 do 25. 1. 2018, činil počáteční zůstatek na účtu 25.201,51 Kč a konečný zůstatek 2.834,54 Kč. Dle únorového výpisu za období od 26. 1. 2018 do 25. 2. 2018 byl v lednu 2018 byl na účet proveden vklad v hotovosti ve výši 5.000 Kč a v únoru 2018 bylo žalovanému vyplaceno nemocenské v částce 1.945 Kč; konečný zůstatek za uvedené období činil 653,61 Kč. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a za dobu trvání smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 1.560 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně datovaným ke dni 6. 2. 2020 a odeslaným dne 13. 2. 2020. V době po postoupení pohledávky již žalovaný na svou pohledávku ničeho nezaplatil, a to ani na předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6.000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit včetně poplatku v celkové výši 4.906 Kč ve 14 měsíčních splátkách. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela především z údajů poskytnutých žalovaným při vyplňování žádosti o úvěr, kdy tyto byly ověřovány prakticky pouze z dva roky staré výměry důchodu. Soudu byly sice předloženy i částečné výpisy z účtu žalovaného, ale tyto jsou natolik kusé, že z nich naprosto není možné získat ucelený obraz poměrů žalovaného; naopak z nich přes jejich neúplnost plyne především skutečnost, že údaje vyplněné žalovaným v žádosti o úvěr jsou v nejlepším případě nepřesné, když se v nich objevují příjmy i výdaje nezahrnuté do žádosti o úvěr. O výdaje žalovaného se přitom právní předchůdkyně žalobkyně v podstatě nezajímala (o čemž svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného mimo výdajů na bydlení jsou uvedeny ve výši životního minima), a to navzdory množství splátek jiných dluhů, které vyplývají z výpisu účtu žalovaného z prosince 2017. Za těchto okolností má soud rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě. Toto platí ještě více v případě, kdy při uplatnění i jen naprosto minimální míry obezřetnosti musí být osobě uzavírající smlouvu za úvěrujícího zjevné, že výpisy z účtu v takové formě, jak je předložil žalovaný, neodpovídají údajům uvedeným v žádosti o úvěr (nehledě na to, že při předložení tří z devíti až jedenácti listů, kdy jeden z těchto tří listů je navíc začerněn, je namístě zvažovat, zda nebyly předložené listy vybrány účelově). Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
12. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 6.000 Kč a v průběhu splácení žalovaný zaplatil celkem 1.560 Kč (žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více). Soud proto žalobě vyhověl v částce odpovídající rozdílu mezi poskytnutou výší finančních prostředků a částkou, kterou žalovaný uhradil, tedy v částce 4.440 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána vzhledem k aktivní procesní legitimaci, která byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Ode dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalovaného. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. (výrok I.)
13. S ohledem na zastávaný právní názor, že smlouva je neplatná, soud žalobu ve zbývající části ohledně rozdílu mezi požadovanou částkou jistiny ve výši 9.346 Kč a přiznanou částkou 4.440 Kč (tj. co do částky 4.906 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.