Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 42/2021-26

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 461 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 944,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 230,50 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 4 242,98 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2020,

-) úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

-) poplatku 6 516,59 Kč,

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 222,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 944,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 230,50 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 242,98 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2020, -) úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) poplatku 6 516,59 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 222,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 14 461 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 230,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 242,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 1. 2. 2017 s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 28. 3. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradila dne 5. 2. 2018 Celkem uhradila pouze částku ve výši 4 456 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která ke dni splatnosti poslední splátky činila na dlužné jistině částku 7 944,41 Kč a na dlužném poplatku částku 6 516,59 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Poté tyto doklady navrátila žalované. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 1. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení) ve výši 8 917 Kč, celkem tedy částku 18 917 Kč, v 60 týdenních splátkách – 59 splátek po 316 Kč, poslední ve výši 273 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 29 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila do sjednaného dne splatnosti celkem částku 4 456 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 5. 2. 2018. Tato částka byla započtena na jistinu (2 055,59 Kč), na úrok (705,35 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (1 695,06 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 22 461 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 4. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 a podacím lístkem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze zákaznické karty ze dne 1. 2. 2017 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a žije s rodiči. Dále zde bylo uvedeno, že je momentálně ženou v domácnosti, resp. na mateřské dovolené. Má dva zdroje příjmů, a to v částce 3 800 Kč a 6 321 Kč měsíčně (jedná se o čisté příjmy), v domácnosti činí další čisté příjmy částku 19 832 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na částku 3 500 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti a že má veden bankovní účet na své jméno. Zaznamenané skutečnosti měly být ověřeny 3 výpisy z bankovního účtu za období číslo a potvrzením o pobírání peněžitého příspěvku v mateřství, event. rodičovského příspěvku. Žalovaná rovněž podpisem shora uvedené smlouvy o zápůjčce stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní. K této je přitom soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

26. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalované, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznické karty žalované. Zároveň uvedla, že tyto doklady, popř. jejich kopie nemá k dispozici, neboť byly právní předchůdkyní žalobkyně vráceny žalované. Vzhledem k tomu žalobkyně nemohla tyto doklady k výzvě soudu doložit. Z předložených důkazů, tedy z pouhé zákaznické karty a v ní zaznamenaných údajů, nelze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečným způsobem. Z této karty není zřejmé, z čeho plynou další čisté příjmy žalované, potažmo domácnosti, když žalovaná neměla být v době uzavření smlouvy zaměstnána, resp. měla být na mateřské (rodičovské) dovolené a měla pravděpodobně pobírat pouze peněžitou pomoc v mateřství, popř. rodičovský příspěvek. Je tedy otázkou, zda příjmová stránka žalované byla řádně prověřena. Soud má dále za to, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyla ani řádně zjištěna výdajová stránka žalované. Její měsíční výdaje byly dle záznamu v zákaznické kartě žalovanou pouze odhadnuty. K tomu je třeba podotknout, že pokud poskytovatel úvěru přihlížel při posouzení majetkových poměrů žalované k čistým příjmům celé domácnosti, bylo třeba rovněž přihlédnout nikoli pouze k výdajům žalované, nýbrž k výdajům domácnosti jako celku. V opačném případě nemohl poskytovatel dospět k reálnému závěru o volných prostředcích k úhradě případných splátek spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) z. s. ú. nepořídila kopie ověřovaných dokumentů a ani je neuchovala, nemohl soud ověřit, zda právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalované.

27. Je nutné uvést, že již v poměrech , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v  , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Pouze pro úplnost soud uvádí, že rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, na něž žalobkyně ve svém vyjádření odkazovala, není na danou věc přiléhavé, neboť se vztahuje k předchozí právní úpravě, která na rozdíl od současného znění zákona o spotřebitelském úvěru neukládala povinnost poskytovatelům úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

29. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované, tedy že dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Nebylo tak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a splnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

30. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 7 944,41 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s  a o. z. ve spojení s  včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne podání žaloby, tj. od 27. 11. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud uhrazené splátky zápůjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 222,50 Kč, přičemž tato částka představuje 9,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,06 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 461 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 222,50 Kč (tj. 9,88 % z částky 2 252 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.