Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
253 C 16/2020-87
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 7 904 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 1 464 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 164 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 6 440,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 866 Kč od 24. 12. 2019 do 6. 7. 2020, z částky 5 402 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 1 464 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 70,71 % ročně z částky 4 703,19 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, maximálně do výše úroku, která dosáhne částky 18 964 Kč, se zamítá.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 1 464 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 164 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 6 440,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 866 Kč od 24. 12. 2019 do 6. 7. 2020, z částky 5 402 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 1 464 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 70,71 % ročně z částky 4 703,19 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, maximálně do výše úroku, která dosáhne částky 18 964 Kč, se zamítá. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 9 měsíčních splátkách ve výši 1 756 Kč vždy k 17. dni v měsíci.
Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:
Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 16) soud zjistil, že žalobce je regulovaný a registrovaný subjekt finančního trhu a v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přičemž mezi jeho povolené činnosti patří mj. poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z informací pro klienta/žádosti o úvěr (č.l. 7) soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena dle dokladu totožnosti. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 22-24) soud zjistil, že žalobce žalovanému měl poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl žalovaný splatit 9 měsíčními splátkami ve výši 1 756 Kč. Žalovaný měl celkem uhradit částku ve výši 15 804 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 5. 3. 2019. Na základě této smlouvy o úvěru se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 9 měsíčních splátkách ve výši 1 756 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 98,77 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, smlouva o úvěru ze dne 5. 3. 2019, č.l. 25-28, + oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. 9300040094 ze dne datum, č.l. 21). Z výpisu registru příjmení nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní skutečnosti (č.l. 19). Ze zprávy z právnická osoba (č.l. 8) soud zjistil, že jedná o nástroj vyhodnocující kredibilitu zákazníků, přičemž u žalovaného vyšlo skóre 350, což odpovídalo možnosti prodlení ve výši 13,8 %. Peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč byly vyplaceny na účet č. bankovní účet - celé jméno žalovaného, tj. na účet žalovaného (č.l. 22). Žalovaný vrátil žalobci celkem částku 10 536 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne datum předžalobní upomínku (předžalobní výzva ze dne 18. 6. 2019 - č.l. 17 včetně výpisu z poštovní knihy- č.l. 18).
V rámci předsmluvních jednání prověřoval žalobce dne datum schopnost žalovaného řádně hradit úvěr. Co se týče příjmů, tak žalobce vyšel z mzdového lístku (č.l. 59), kde je uvedeno, že žalovaný měl na svůj účet č. bankovní účet od společnosti právnická osoba obdržet čistou mzdu ve výši 35 874 Kč. Jak je dále patrno shora, tak dále žalobce vycházel z registru příjmení, kde nebyl zjištěn žádný záznam a z programu jméno příjmení. Dále žalobce vycházel z výpisu z účtu žalovaného za únor 2019 (č.l. 29-40), ze kterého soud zjistil, že žalovanému skutečně přišla mzda ve výši 35 874 Kč od shora uvedené společnosti, nicméně celkové příjmy na tomto účtu byly ve výši 247 825,58 Kč a celkové výdaje byly ve výši 245 610,75 Kč. Dále soud z uvedeného výpisu z účtu zjistil, že pravidelné platby žalovaného byly na spol. právnická osoba, což v daném případě jde o internetové sázení prostřednictvím mobilního telefonu. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný sázel několikrát za den, přičemž denní částka přesahovala někdy 1 000 Kč, někdy 2 000 Kč. Občas si žalovaný připsal na účet výhru z internetového sázení např. datum ve výši 2 000 Kč. Dále soud zjistil z uvedeného výpisu z účtu, že žalovanému dne datum došla úhrada od právnická osoba ve výši 7 000 Kč. Dále dne datum došla žalovanému úhrada ve výši 8 000 Kč od anonymizováno finance právnická osoba, dne datum částka 3 000 Kč od společnosti právnická osoba, dne datum 8 000 Kč jako půjčka od právnická osoba
Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:
Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Věřitel by má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
Žalobce žádným způsobem neprověřil měsíční výdaje žalovaného, a to na bydlení, stravu, ošacení apod., a především dle shora zjištěného na jeho internetové sázení a na splátky výše zmíněných půjček. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce výdaje žalovaného nezjišťoval, ani se nezabýval prověřením výdajů žalovaného. Žalobce tak nemohl zjistit, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky i přes poměrně vysoké příjmy. A to především z důvodu vysokých výdajů na internetové sázení a splátky dalších půjček a úvěrů.
Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu, a to především v kontextu internetového sázení žalovaného a jeho dalších úvěrů a půjček.
Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona). Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobce poskytla žalovanému (úvěr ve výši 12 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku ). Žalovaný je povinen zbytek tohoto bezdůvodného obohacení ochuzenému žalobci vydat (§ 2991 občanského zákoníku ). Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1 464 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy však není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výrokem II. tedy soud zamítl zbývající žalovanou částku, žalované poplatky se zákonným úrokem z prodlení, úroky, a smluvní pokutu.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl sice pro provedené kapitalizaci celkového nároku žalobce ve věci poměrně úspěšnější než žalobce, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 a contrario o. s. ř. o. s. ř. ) přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).