Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 22/2021-46
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 20 468,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 19 138,58 Kč s úrokem z prodlení jdoucím
od 28. 1. 2020 ve výši 10% ročně do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zbytku, a to
-) co do částky 330 Kč jako náklad vymáhání
-) co do částky 3 861,68 Kč jako kapitalizovaný úrok z úvěru,
-) co do úroku z úvěru ve výši 26,28% ročně z částky 19 138,58 Kč od 29. 1. 2020
do zaplacení,
-) co do kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 856,23 Kč od 29. 8. 2019 do
28. 1. 2020,
-) co do zákonného úroku z prodlení částky 1 330 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, ve výši 10% ročně,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 953 Kč, a to
do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 19 138,58 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 28. 1. 2020 ve výši 10% ročně do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku, a to -) co do částky 330 Kč jako náklad vymáhání -) co do částky 3 861,68 Kč jako kapitalizovaný úrok z úvěru, -) co do úroku z úvěru ve výši 26,28% ročně z částky 19 138,58 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, -) co do kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 856,23 Kč od 29. 8. 2019 do 28. 1. 2020, -) co do zákonného úroku z prodlení částky 1 330 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, ve výši 10% ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 953 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem podaným k soudu dne 28. 1. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne
9. 10. 2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s limitem 29 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, v jednotlivých splátkách byly zahrnuty i úroky a poplatky, splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku ve výši 23 014 Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 6 035 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti plynoucí mu z úvěrové smlouvy neplnil a splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně ke dni 14. 8. 2019 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dluh žalovaného po započtení provedených úhrad představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 19 138,58 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč (náklady ve výši 100 Kč za obyčejné psaní a ve výši 130 Kč za doporučené psaní), smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (za prodlení s úhradou splátky) a dále úrok ve výši 26,28 % ročně v kapitalizované výši 3 861,68 Kč (tj. úrok, který byl součástí nesplacených splátek a úrok z jistiny kapitalizovaný ode dne následujícího po zesplatnění do sepsání žaloby dne 28. 1. 2021) a dále od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále žádala přiznat zákonný úrok z prodlení, a to v kapitalizované výši 856,23 Kč za období od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby a dále od 29. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky.
2. Soud ve věci nařídil jednání na 8. 3. 2021. Z jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a k věci se nevyjádřil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád dále jen „o.s.ř. “), neboť soud neměl z návrhu, s kterým byl spojen souhlas k rozhodnutí bez jednání za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti.
3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav
4. Z úvěrové smlouvy číslo soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne
30. 12. 2018 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním č., číslo, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 29 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce žalobkyni splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z čerpané částky se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 26,28 % ročně a poplatků. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně – anonymizováno, z jejichž čl. 7 soud ověřil oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek nebo s úhradou jedné splátky delším než tři měsíce. Z článku 9.1 úvěrových podmínek a smlouvy samotné pak soud ověřil oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, maximálně však ve výši dlužné splátky, a oprávnění účtovat žalovanému poplatky za odeslané upomínky (měsíc vymáhání). Úvěrovou historii – výpisu čerpání
a splátek žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný peněžní prostředky z úvěrového rámce jednorázově dne 9. 10. 2018, kdy na nákup černé techniky značka automobilu čerpal 23 014 Kč
22. 1. 2019. Předepsané splátky žalovaný včas a řádně nehradil, naposledy uhradil splátku splatnou v měsíci březnu 2019 a od splátky platné v březnu 2019 je s úhradou v prodlení
ke dni 14. 8. 2019 žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 21 929,04, (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 14. 8. 2019 včetně poštovního podacího archu). Celkově žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 23 014 Kč a uhradil celkovou částku 6 035 Kč, která byla a jistinu dluhu započtena ve výši 3 876 Kč. Po zesplatnění úvěru zůstal žalovaný dle smlouvy o úvěru dlužen na jistině částku 19 138,58 Kč, na nákladech za vymáhání částku 330 Kč, na smluvní pokutě částku 1 000 Kč, úrocích z úvěru ve výši 26,28 % ročně od dne následujícího po zesplatnění (od 15. 8. 2019) a úroky z prodlení v zákonné výši rovněž od dne 15. 8. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne
10. 8. 2020 podanou k poštovní přepravě následujícího dne (předžalobní výzva k plnění
ze dne 10. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 8. 2020).
5. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, ze smlouvy samotné vyplývá,
že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 18 000Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 35 000Kč (kolik je členů uvedeno není) dále uvedl, dále že nemá žádnou vyživovací povinnost. Jiné údaje k otázce úvěruschopnosti žalobkyně soudu nepředložila. Tvrdila,
že žalovaného lustrovala v rejstřících dlužníků a úpadců.
1. Soud v prvé řadě hodnotil důkazy k tvrzením o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. V případě nesplnění této zákonné povinnosti by úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, tedy by soud již dále nemusel zkoumat její další obsah a poskytnuté plnění žalobkyni by bylo nutno posoudit jako bezdůvodným obohacením žalovaného.
2. Soud tedy dospěl k závěru o skutkovém stavu v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni, že tato neprokázala, že měla dostatek podkladů od žalovaného pro řádnou analýzu jeho příjmů a výdajů alogicky tak nemohla prokázat, že tuto řádnou analýzu provedla. Soudu byla předložena jen smlouva s vyplněnými údaji o měsíčním příjmu
a souhrnu příjmů ostatních členů domácnosti, když i tyto parametry by byly pro řádné zhodnocení úvěruschopnosti nedostatečné, není uvedeno kolik dalších členů domácnosti má v součtu 35 000 Kč, v jaké části je tato částka k dispozici pro úhradu nákladů domácnosti (může být zatížena exekucí vyživovací povinností k nečlenům domácnosti atd.). Zcela absentuje údaj o výdajích. Nebylo dále prokázáno, že by žalovaným vyplněné údaje
do smlouvy byly nějak ověřeny.
3. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně příjmové poměry žalované, když jí tvrzené příjmy nejsou ničím doložené. Pokud jde o výdajové poměry žalované, tyto nejsou ani tvrzeny natož doloženy. Ohledně údajů zanesených ve smlouvě se žalobkyně spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Soud nemůže přisvědčit, že prohlášení žalované ohledně výdajů před poskytnutím úvěrů doplněné
o tvrzenou lustraci v rejstřících dlužníků a úpadců jsou zcela dostačující.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. V daném případě žalobkyně před soudem neprokázala, že by dostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
10. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného, byť jím uvedené do smlouvy, ze strany žalobkyně zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu níže citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
11. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018 . Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalované je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).
12. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení.
13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Žalobkyně je na základě smlouvy o postoupení pohledávky věřitelkou pohledávky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy (pro nedostatek prověření úvěruschopnosti dlužníka). Má proto nárok jen na jistinu dluhu jako bezdůvodné obohacení.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno a dosud neuhradil na jistině dluhu. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil rozdíl mezi vyčerpanými peněžními prostředky a provedenými úhradami na jistinu dluhu. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. od 28. 1. 2020, tj. ode dne podání žaloby, neboť předchozí výzvy se vztahovaly k závazku ze smluv o úvěru, které jsou neplatné. Výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývající části soudu žalobu zamítl, neboť šlo o nároky z neplatné úvěrové smlouvy
(viz výrok II.). Částky, které žalovaný dosud na tyto nároky uhradil, jsou, bezdůvodným obohacením žalobkyně, které však soud v tomto řízení bez procesního návrhu žalovaného nemohl nijak zohlednit.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 953 Kč, přičemž tato částka představuje 86% z jejich celkové výše 2 271 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 93% a úspěchu žalované v rozsahu 7%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 819 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 2 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 468,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
19. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , třídenní lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu
v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.