Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 169/2020-22
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; anonymizována dvě slova územní celek, anonymizováno, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1.525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1.525 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1.525 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou k soudu dne 16. 8. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázal k povinnosti zaplatit mu částku 1.525 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že je provozovatelem MHD v obec, kterou provádí v souladu se schváleným jízdním řádem, smluvními přepravními podmínkami a tarifem. Z tohoto důvodu je povinen přepravit spojem uvedeným v jízdním řádu každého cestujícího, jsou-li splněny přepravní podmínky a tarif. Je oprávněn kontrolovat pověřenou osobou to, zda má cestující platný jízdní doklad, přičemž může cestujícímu uložit zaplatit přirážku k jízdnému. Cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit základní jízdné a přirážku k němu, přičemž jízdné dosahovalo v době rozhodné výše 25 Kč a přirážka k němu 1.500 Kč. Žalovaný cestoval dne 22. 11. 2018 v 08:18 hodin na lince MHD číslo provozované žalobcem a v úseku zastávky ulice byla provedena kontrola. Žalovaný jel bez jízdního dokladu a z toho důvodu mu vznikla povinnost zaplatit základní jízdné, které bylo představováno částkou 25 Kč, a dále mu vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku k jízdnému, která v této době dosahovala 1.500 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci v prodlení, požadoval žalobce rovněž příslušenství pohledávky, a to úroky z prodlení v zákonné výši.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 26. 11. 2019, pod č. j. EPR 187128/2019 - 5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 22. 10. 2020, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, rovněž se nedostavil právní zástupce žalobce. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole číslo bylo zjištěno, že žalovaný dne 22.11.2018 cestoval v prostředku hromadné dopravy provozované žalobcem, a to na lince číslo. V úseku zastávky ulice byla přesně v 08:18 hodin provedena přepravní kontrola a bylo zjištěno, že žalovaný jede bez jízdního dokladu. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit základní jízdné, které dle tarifu v době rozhodné činilo 25 Kč a ze smluvních přepravních podmínek žalobce, a to z čl. 9 odst. 5 bylo zjištěno, že přirážka k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí 1.500 Kč. Povinnost žalovaného byla tedy uhradit základní jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k němu ve výši 1.500 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván v souladu s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , aby nejpozději do 18. 2. 2019 dlužnou částku uhradil. Soud měl k dispozici i doklad o doručování této předžalobní výzvy žalovanému.
5. Dle § 2550 o. z., smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
6. Dle § 1970 o. z. shora, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
7. Z provedeného dokazování podřazením pod citované zákonné ustanovení bylo jednoznačně prokázáno, že žaloba je důvodnou. Žalovaný výše uvedeného dne cestoval v prostředku hromadné dopravy provozované žalobcem bez jízdního dokladu. Tímto jednáním se dopustil přestupku, přičemž za jízdu„ načerno“ je povinen zaplatit žalobci jednak dlužné základní jízdné 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Soud jej proto zavázal k úhradě dlužné částky a vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které mu tímto řízením vznikly. Náklady zcela úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze tří úkonů právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o tři režijní paušály á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
9. Splatnost celé pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.