Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 45/2020-69
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 30.240,16 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 28.490 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28.490 Kč od 8.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 1.750,16 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 22.7.2019 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 11,71% ročně z částky 29.024,29 Kč od 22.7.2019 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 28.490 Kč od 22.7.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 12.522 Kč k rukám titul. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, anonymizována dvě slova číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 28.490 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28.490 Kč od 8.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 1.750,16 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 22.7.2019 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 11,71% ročně z částky 29.024,29 Kč od 22.7.2019 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 28.490 Kč od 22.7.2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 12.522 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 30.240,16 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 29.024,29 Kč od 22.7.2019 a smluvními úroky ve výši 11,71% ročně z částky 29.024,29 Kč od 22.7.2019 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen anonymizováno) uzavřela s žalovanou dne 27.12.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 32.012 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr formou měsíčních splátek po 1.761 Kč. Splátky byly sjednány v počtu 20, jednotlivé splátky byly splatné k 20. dni příslušného měsíce, první splátka byla splatná 20.1.2019 a poslední splátka byla splatná 20.8.2020. Mezi stranami byla ujednána úroková sazba ve výši 11,71% ročně. anonymizováno provedla s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě žalované shledala, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů na základě informací, které žalovaná poskytla při ústním pohovoru. anonymizováno zaplatila za žalovanou část kupní ceny ve výši 32.012 Kč prodejci zboží. Protože žalovaná uhradila řádně a včas pouze 2 splátky (se zbytkem splátek se dostala do prodlení) vyzvala anonymizováno žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 29.5.2019. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila anonymizováno zesplatnila dlužnou částku, kdy toto zesplatnění oznámila žalované oznámením o prohlášení okamžité splatnosti a výzvou k plnění závazku ze dne 21.7.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka s veškerým příslušenstvím postoupena z právnická osoba na žalobce. O tom byla žalovaná vyrozuměna spolu s výzvou k plnění dle § 142a o.s.ř. Žalovaná pohledávka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29.024,29 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.215,87 Kč. Žalobce dále požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.
V podání ze dne 5.2.2021 žalobce uvedl, že původní věřitel vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalované, kdy ověřil získané informace nahlédnutím do databází do BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Zároveň zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období. Získané informace o příjmové a výdajové stránce porovnal s historickými daty Českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného včetně geografického a časového hlediska. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila banka výši disponibilních příjmů, kterou poměřila výdajovou stránkou, jejíž výši ověřila z interních a externích zdrojů. Po individuálním vyhodnocení poměru žalované při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná uvedlav žádosti, že je svobodná, 1 nezaopatřené dítě. Uvedla příjem částka, který byl ověřen provoláním zaměstnavatele. Výdaje žalované byly splátky ve výši 878 Kč, životní minimum 3.410 Kč, životní minimum nezaopatřeného dítěte – 2.140 Kč, náklady na bydlení v ČR – 6.489 Kč, zákonná rezerva 598,05 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je 10.484,95 Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka s veškerým příslušenstvím postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 17.10.2019 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti/smlouvy o úvěru ze dne 27.12.2018 ve spojení s informacemi pro spotřebitele se splátkovým kalendářem soud zjistil, že mezi anonymizováno a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 32.012 Kč na nákup zboží. Žalovaná se zavázala hradit 20 měsíčních splátek po 1.761 Kč se splatností 20. den v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána na 11,71%, RPSN 11,71% Smlouva je žalovanou podepsána.
Z přehledu splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná uhradila v lednu 2019 částku 1.761 Kč a v březnu 2019 částku 1.761 Kč.
Výzvou ze dne 29.5.2019 byla žalovaná vyzvána k bezodkladnému uhrazení nedoplatku na splátkách ve výši 5.283 Kč a upozorněna, že pokud do 12.6.2019 nedojde k úhradě, bude věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. Výzvu si žalovaná v odběrné lhůtě nevyzvedla.
V dopise ze dne 21.7.2019 bylo žalované oznámeno, že vzhledem k tomu, že dlužné splátky ve stanovené lhůtě nesplatila, dluh z úvěrové smlouvy se stal splatný v celém rozsahu najednou. Dlužná částka představuje sumu 30.240,16 Kč.
Výzvou ze dne 22.10.2019 byla žalovaná právním zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dluhu ve výši 30.835,84 Kč do 5 dnů od doručení výzvy.
Právní předchůdce žalobce se zabýval úvěruschopností žalované. Z žádosti o úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytě, je zaměstnaná a označila zaměstnavatele (anonymizována dvě slova obec). Jako průměrný měsíční příjem uvedla částku částka. Jako měsíční výdaje uvedla splátky úvěrů, hypoték, leasingu – 800 Kč, náklady na bydlení – 0 Kč.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná požádala dne 27.12.2018 o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované na základě jeho prohlášení a dle svého tvrzení prověřil úvěrovou historii žalovaného v databázích BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, provoláním zaměstnavatele ověřil příjem žalované. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 32.012 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 21.7.2019 prohlásil úvěr za splatný. Úvěry se tak stal splatný ke dni 21.7.2019. Předžalobní výzvou ze dne 22.10.2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 30.835,84 Kč s příslušenstvím.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě informací od žalované. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem částka, který byl údajně ověřen provoláním zaměstnavatele (o čemž není žádný doklad ani záznam). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované bylo vycházeno z životního minima a nákladů na bydlení v ČR. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalované, a ani z žádosti nevyplývá, že by žalovaná, kromě splátek úvěru ve výši 800 Kč, nějaké výdaje uváděla. Právní předchůdce žalobce neprověřil tvrzení žalované o vlastním bydlení. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze ze statistických údajů, aniž by skutečné výdaje žalované zjišťoval a relevantním způsobem ověřil.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (tvrzením žalobce a přehledem splátek), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 32.012 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 32.012 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatil částku 3.522 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 28.490 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 6.1.2021. Nárok se stal splatným 7.1.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 8.1.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 8.1.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobci byla přiznána částka 28.490 Kč a pro zbytek byla žaloba zamítnuta. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 30.240,16 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 94%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 6%. Poměr úspěchu tedy činí 88% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.452 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 12.3.2021) po 2.340 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb.) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 2.217,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 14.229,60 Kč z toho 88% činí částka 12.522 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.