Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 208/2020-98

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně,

právně zastoupené advokátem titul. jméno příjmení,

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa,

v řízení o zaplacení 14 575,78 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 3 559,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27.2.2020 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 016 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 936,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9,98 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 13 949,50 Kč za dobu od 24.6.2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 389,72 Kč od 24.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 3 559,78 Kč za dobu od 24.6.2019 do 26.2.2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 3 559,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27.2.2020 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 016 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 936,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9,98 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 13 949,50 Kč za dobu od 24.6.2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 389,72 Kč od 24.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 3 559,78 Kč za dobu od 24.6.2019 do 26.2.2020, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 14 575,78 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 13 949,50 Kč od 24.6.2019 až do zaplacení, spolu se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 13 949,50 Kč od 24.6.2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,98 Kč a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 936,58 Kč. V odůvodnění účastníci řízení uzavřeli dne 11.11.2016 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, platné ke dni uzavření smlouvy, přičemž žalobce před uzavřením smlouvy s péčí řádného hospodáře posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetové služby anonymizována tři slova. Žalovaný prostřednictvím této internetové služby požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření a žalobce tento návrh akceptoval opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobce. V dané souvislosti byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 14 000 Kč, s tím, že tento mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva, tedy od 20.12.2016. Žalovaný se ve smlouvě též zavázal, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se Úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku ustanovení čl. 7 Smlouvy (mj. v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě) byl žalobce oprávněn požadovat poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru ve výši dle aktuálně platného Sazebníku. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Zejména neuhradil splátky za měsíce březen, duben a květen 2019 Z toho důvodu žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 7 Smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících z předmětné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 22.5.2019. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě, tedy do 23.6.2019, dlužné splátky neuhradil, byl předmětný úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 23. 6. 2019 zesplatněn k danému dni. Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla ke zmíněnému datu pohledávka ve výši 15 522,34 Kč. Tato částka zahrnuje položky, které vyplývají z Transakční historie, která je jediným a oficiálním dokumentem žalobce obsahujícím přehled poskytnutého úvěru. Tento dokument je generován automaticky informačním systémem žalobce. Dlužná částka ke dni zesplatnění je pak tvořena součtem poskytnutého plnění ve výši 27 568,50 Kč, od kterých jsou odečteny splátky žalovaného ve výši 13 619 Kč, tj. 13 949,50 Kč, která se shoduje s údajem uvedeným v transakční historii. K dlužné částce je třeba připočítat ještě řádný úrok ve výši 6 218 Kč, který byl hrazen samostatnými splátkami v celkové výši 5 281,42 Kč (v transakční historii pod položkou:„ splátka řádného úroku ve splatnosti“ nebo„ splátka úroku po splatnosti“) v rozdílu tedy 936,58 Kč. Dále je nutné připočíst ještě zbytek neuhrazených cen za vedení účtu, které nepřirůstaly k jistině, v celkové výši 5 700 Kč, které byly hrazeny samostatně splátkami v celkové výši 5 073,72 Kč (v transakční historii pod položkou: "splátka poplatku ve splatnosti" nebo„ splátka poplatku po splatnosti“), v rozdílu tedy 626,28 Kč a dále též neuhrazený úrok z prodlení v celkové výši 50,95 Kč, který byl hrazen samostatně splátkami v celkové výši 40,97 Kč (v transakční historii pod položkou:„ spl. úr. z prodl.“), v rozdílu tedy 9,98 Kč. Výsledná dlužná částka proto činila ke dni zesplatnění 15 522,34 Kč. Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 16,90 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění. Žalovaný po dni zesplatnění Úvěru ničeho neuhradil. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 13 949,50 Kč a neuhrazených poplatků za vedení účtu ve výši 626,28 Kč a příslušenství shora specifikovaného.

2. Při jednání soudu dne 28.1.2021 žalobce setrval na žalobce. Žalovaný ve věci uvedl, že si je vědom, že v minulosti měl dluh vůči žalobci, nicméně, a to vychází i z dotazu, který učinil na pobočce žalobce v obec, že u této společnosti již žádný dluh nemá, tento byl uhrazen v exekuci. Právní zástupce žalobce k tomu odvětil, že o takové skutečnosti žádné informace nemá. Dále k výzvě soudu ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr uvedl, že tuto okolnost žalobce nepochybně zkoumal, nicméně v danou chvíli k tomuto nemá podklady a požádal o možnost důkazy doplnit. Soud následně dle , odst. 3 , (dále jen„ “) strany sporu vyzval k doplnění tvrzení a důkazů, a to žalobce, aby doplnil a prokázal, zda a jakým způsobem zkoumal při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný pak byl v daném smyslu vyzván nechť prokáže, zda, kdy a jakým způsobem uhradil v souvislosti s danou úvěrovou smlouvou žalobci finanční prostředky.

3. Žalovaný k výzvě soudu v poskytnuté lhůtě ničeho nedoplnil, důkazy nenavrhl. Žalobce ve svém podání ze dne 24.2.2021 k výzvě soudu uvedl následující. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetového bankovnictví, a to na základě nabídky tzv. garantované kreditní linky. Nabídka byla žalovanému napočtena na základě mzdy, která byla žalovanému vyplácena na jeho běžný účet č. bankovní účet vedený u žalobce od zaměstnavatele„ územní celek“, přičemž průměrná mzda žalovaného za posledních 5 měsíců před poskytnutím úvěru činila 8 563,60 Kč. Žalobce dále posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce tak splnil podmínku, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházel především z informací dodaných spotřebitelem, přičemž jak již dovodila i judikatura, zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Vedle informací od spotřebitele získává další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů při respektování principu přiměřenosti. Dle Rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka jsou dalšími zdroji pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele právě veřejně dostupné rejstříky (obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a další). Žalobce pro žalovaného vedl osobní účet č. bankovní účet, jehož kontrolou byl schopen zjistit výši příjmů žalovaného a posoudit jeho schopnost řádně splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Z výpisů z účtu je patrné, že již od června 2016 žalovaný pracoval u obce Dřevohostice, z jejichž účtu chodila žalovanému pravidelně na osobní účet mzda. Žalobce dále zjistil prostřednictvím interního systému a systému CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy úvěry poskytnuté jinou společností se splátkami 922 Kč. Žalovaný měl dále u žalobce vedený kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč. Výše měsíční splátky tohoto úvěru byla stanovena ve výši 700 Kč příjmení splátkové zatížení tedy bylo vypočteno na částku 2 039 Kč. Při posouzení platební kapacity žalovaného vycházel žalobce z průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 8 563,60 Kč, s přihlédnutím k existenčním výdajům žalovaného, které byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti) stanoveny ve výši 5 600 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, a z pravidelných výdajů, které tvořily pravidelné splátky u žalobce (včetně předpokládané nové splátky úvěru) v celkové výši 2 039 Kč měsíčně. Z výpisů pak bylo zřejmé, že mu nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i skutečnost, že nemá žádné další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného apod. Je tedy zřejmé, že platební kapacita žalovaného byla pro poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, se splátkou 700 Kč, naprosto dostatečná. Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) C číslo ze dne 18. prosince 2014 ve věci právnická osoba v . jméno příjmení a další, uvádí, že„ CCD neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 CCD ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Dle komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru by důvodem odmítnutí úvěru neměla být pouhá skutečnost, že při posouzení úvěruschopnosti vyvstala potenciální, byť reálná možnost, že úvěr splacen nebude, ale teprve situace, kdy naplnění této možnosti bude natolik pravděpodobné, že to, že spotřebitel závazky splní řádně a včas, bude spíše nepravděpodobné. Smyslem posouzení úvěruschopnosti nemůže být snaha prodlení spotřebitele zcela vyloučit, ale ujistit se, že toto prodlení není pravděpodobné. Výše uvedené podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobce získal ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Skutečnost, že žalovaný je schopen svůj úvěr splácet žalobce ověřil nejen na základě skutečností tvrzených žalovaným, ale rovněž tyto informace dostatečně ověřil prostřednictvím dalších spolehlivých zdrojů. Údaje tvrzené žalovaným korespondovaly s údaji zjištěnými uvedenými metodami a žalobce postupoval metodicky a systematicky při provádění analýzy ekonomické situace žalovaného.

4. Při jednání soudu dne 13.4.2021 soud sdělil žalobci, že z jím doplněných důkazů spíše vyplývá opak jeho tvrzení, tedy, že žalovaný rozhodně nebyl osobou vhodnou k poskytnutí úvěru s ohledem na vyplývající majetkové poměry. V zájmu úspěchu ve věci tak bude nutné, aby žalobce doplnil důkazy další. Právní zástupce žalobce k tomu sdělil, že žalobce již jinými důkazy nedisponuje.

5. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět, když žalobce svoji povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr dostatečně splnil, v tomto ohledu odkázal na podání ze dne 24. 2. 2021 a na skutečnost, že žalovaný prohlásil informace o svých majetkových poměrech a bylo prokázáno, že disponoval příjmem umožňujícím splácení daného úvěru. Žalovaný závěrem uvedl, že je pravdou, že si peníze od žalobce půjčil, nicméně později již na splácení neměl a peníze žalobci uhradí, mohl by splácet maximálně po 3 000 Kč měsíčně. Právní zástupce žalobce k tomu odvětil, že žalobce je ochoten přistoupit na splátky ve výši 10 % dluhu, ovšem pouze za situace, kdy bude uznán celý žalobní nárok.

6. Z výpisu z úvěrového účtu vedeného žalobcem pro žalovaného z období od 11.11.2016 do 30.11.2016 vyplynulo, že úvěr byl čerpán dne 11.11.2016 ve výši 5 000 Kč, dne 12.11.2016 ve výši 5 000 Kč, dne 16.11.2016 ve výši 2 000 Kč a dne 19.11.2016 ve výši 2 000 Kč.

7. Z dopisu ze dne 23.6.2019 vyplynulo, že tento adresoval žalobce žalovanému, kde tomuto oznámil, že s ohledem na porušování povinností žalovaným ohledně předmětného úvěru je tento splatný jako celek ke dni 23.6.2019. Dále žalobce doložil upomínky adresované žalovanému v souvislosti s prodlením se splácením předmětného úvěru, a to ze dne 22.5.2019 a upomínku předžalobní ze dne 20.2.2020, jež byla dle přiloženého podacího archu žalovanému před podáním žaloby dne 20.2.2020 odeslána.

8. Z transakční historie k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovaný v době od 11.11.2016 čerpal celkem 27 568,50 Kč (položky označené jako„ čerpání úvěru“), splatil celkem 24 008,72 Kč (položky označené jako„ splátka poplatku, splátka jistiny, splátka úroku).

9. Dále žalobce doložil Smlouvu o úvěru uzavřenou stranami sporu dne 11.11.2016, kde byla sjednána právo a povinnosti, jak je shora uvedeno v žalobních tvrzeních, a to včetně nedílných součástí, jimiž byly sjednány Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Sazebník žalobce. Žalovaný k této smlouvě uvedl, že tuto poznává, s žalobcem jí uzavíral prostřednictvím internetu.

10. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalovaného za období od 1.6.2016 do 30.11.2016. Z tohoto vyplynulo, že v červnu 2016 žalovaný obdržel mzdu ve výši 9 325 Kč, počáteční a konečný zůstatek na účtu činil - 26,70 Kč a - 75,49 Kč. V období července 2016 shora uvedené položky činily 9 325 Kč a - 75,49 Kč 65,40 Kč, v období srpna 2016 činily 7 610 Kč a - 65,40 Kč 81,46 Kč, v období září 2016 činily 8 830 Kč a - 81,46 Kč 4 397,02 Kč, v období října 2016 činily 7 728 Kč a - 4 397,02 Kč 5 195,56 Kč a v období listopadu 2016 činily 3 972 Kč a -5 195,56/- 5 037,07 Kč.

11. Z výpisu ze systému anonymizována dvě slova vyplynulo, že žalovaný měl ke dni 11.11.2016 dva trvající úvěry, měsíční splátky činily 922 Kč.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 27 568,50 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil před podáním žaloby žalobci 24 008,72 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, a to tak, že zhodnotil výpisy z jeho bankovního účtu a provedl lustraci ve shora uvedeném registru. Dne 20.2.2020 žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

13. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle věta druhá , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

22. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

24. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal a tedy obdržel celkem 27 568,50 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

25. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25.2.2013 do 1.12.2016. Daný zákon pak pod sankcí absolutní neplatnosti ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr (§ 9 odst. 1 tohoto zákona). Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registru a doložení příjmu žalovaného a výpisu z bankovního účtu za šest měsíců) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný dle doložených důkazů disponoval velmi nízkým příjmem v průměru dosahujícím zhruba 7 800 Kč měsíčně. Žalobce pak nijak neověřil, byť alespoň z informací získaných jednostranně od žalovaného, např. v jakém typu bydlení a s jakými náklady se žalovaný zdržuje, když např. obvyklé ceny nájemního bydlení v podstatě dosahují výše tehdejšího příjmu žalovaného jako takového. Podstatná je pak ale především ta skutečnost, že z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že kontinuálně po celých šest měsíců na těchto dosahoval záporného zůstatku, je tedy naprosto zřejmé, že z takového zdroje nelze odpovědně odvodit, že by byl bez dalšího osobou, která by se mohla zavázat k jakýmkoliv dalším výdajům, přičemž v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru záporný zůstatek žalovaného dokonce dosahoval částky zhruba 4 300 Kč a dvakrát kolem 5 000 Kč. S ohledem na dlouhodobost těchto údajů je pak zřejmé, že se v hospodaření žalovaného nejednalo o nahodilý exces. Závěry demonstrované žalobcem v citované judikatuře a literatuře pak nijak nekolidují se závěry soudu, když soud ve svých závěrech nijak nepopírá, že poskytovatel úvěru může vycházet z informací sdělených spotřebitelem či, že zákon neupravuje přesný postup či hierarchii získaných informací a ke každému případu je tak třeba přistupovat individuálně. Žalobce v daném ohledu mimochodem ale žádné informace získané od žalovaného nedoložil. Z informací a důkazů, jimiž žalobce disponoval, resp. které k výzvě soudu předložil, a jejichž portfolio k další výzvě soudu nijak nerozšířil, však nelze dospět k odpovědnému závěru, že by žalovaný byl v době uzavření smlouvy, kdy se deficit jeho bankovního účtu alarmujícím způsobem blížil jeho příjmům, osobou úvěruschopnou, a to v jakékoliv výši. S odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a s odkazem na výše uvedené pak soudu nezbylo než předmětnou úvěrovou smlouvu shledat neplatnou.

26. Pro úplnost soud uvádí, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015). Současná právní úprava spotřebitelských úvěrů v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zmíněného zákona, tak dle ).

27. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 27 568,50 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat ( , odst. 2 ). Žalovaný v dané souvislosti žalobci vrátil 24 008,72 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 3 557,78 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat až předžalobní výzvu odeslanou dne 20.2.2020. Tuto je pak třeba mít s odkazem na za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 25.2.2020. Jelikož pak žalovaný následující den neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s úhradou dluhu, tím tedy neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši ( , ), tedy dle nařízení vlády č. č. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 3 559,78 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

28. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , když by měl v řízení většinově úspěšný žalovaný právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, nicméně žádnou náhradu neuplatnil.

29. O splátkách soud rozhodl dle , když vzal v potaz povahu dluhu a účastníků řízení a shledal, že nemůže jít k tíži žalobce jakožto podnikající právnické osoby ve značném rozsahu, což je obecně známo, pokud dojde k úhradě dluhu ve dvou měsíčních splátkách. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.