Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 161/2020-47
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Traxlerovou v právní věci
žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum,
bytem adresa žalobce,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem adresa žalované,
o částku 22 310 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 10 310 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 10 310 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 22 310 Kč s tím, že žalované dal datum v dobré víře 12 000 Kč s tím, že žalovaná bydlí u kamarádky jméno a tuto částku jí dluží. Proto si žalobce vzal půjčku od paní příjmení ve výši 20 000 Kč a před ní pak dal žalované částku 12 000 Kč. Následně ještě chtěla žalovaná po žalobci další finanční částku, to však žalovaný podmiňoval tím, že s ním bude žalovaná bydlet, nakonec se 15. 9. k němu„ vetřela“ na oslavu jejích narozenin a po její návštěvě zmizelo 35 000 Kč. Žalobci je už dávno známo, že naletěl sňatkové podvodnici, kdy, jak tvrdí, jí poskytl v minulosti celkem částku 350 000 Kč, když v této souvislosti podal na žalovanou trestní oznámení. K výzvě soudu pak žalobce doplnil svá skutková tvrzení zejména ohledně žalobou uplatňované částky, ze kterého vyplývá, že je požadována dlužná jistina 12 000 Kč, což z 20 000 Kč celkové půjčky od paní příjmení je 60 %, proto rovněž požaduje žalobce také úrok ve výši 60 % z částky 17 184 Kč, k jejíž úhradě jako úroku se zavázal, tedy 10 310 Kč. Ostatní skutková tvrzení opakující se v podáních žalobce a týkající se zejména osobního vztahu účastníků a poskytování dalších finančních obnosů nad rámec částky žalobou uplatňované nepovažoval soud za podstatná ve věci.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že potvrdila skutečnost, že jí žalobce poskytoval finanční obnosy, a to celkem čtyřikrát, avšak vždy na ověřený podpis na poště nebo zaplatil platbu u E.ON a následně je i exekučními příkazy z žalované vymohl. Pokud jde o tvrzení žalobce, že jí před paní příjmení předal částku 12 000 Kč, ta se nezakládá na pravdě, neboť předmětnou částku žalované předal po odchodu paní příjmení jako peníze na společnou domácnost, proto si žalovaná myslí, že se nejedná o bezdůvodné obohacení.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.
Ze splátkového kalendáře společnosti právnická osoba se zjišťuje, že dne 23. 2. bez uvedení roku (dle shodných tvrzení účastníků jde o rok 2019) si žalobce na základě uzavřené smlouvy číslo půjčil 20 000 Kč jako půjčku anonymizována dvě slova. Půjčka byla vyplacena prostřednictvím obchodního zástupce jméno příjmení, výše splátek byla sjednána na částku 2 656 Kč měsíčně, když celková dlužná částka k úhradě byla stanovena ve výši 37 184 Kč. Z úředního záznamu o podání vysvětlení stát. instituce, anonymizována dvě slova. anonymizováno obec, ze dne datum se zjišťuje obsah výpovědi žalované, která mimo jiné uvedla, že s žalobcem se zná asi pět let s tím, že žalovaný získal na podzim roku 2018 podnájem v obec, když na této adrese ho žalovaná pouze navštěvovala, občas u něj přespala a za tuto dobu ho požádala celkem o tři finanční půjčky, na které podepsala dlužní úpisy. Žalobce tyto peníze po ní, pokud měli partnerský vztah, nežádal vrátit. Během roku 2019 je potom vymáhal exekučně a požadoval, aby se k němu žalovaná nastěhovala natrvalo. Takový nátlak žalovaná odmítla a odešla od něj. Dále se vyjádřila k finanční hotovosti, kterou měla dostat od žalobce v únoru roku 2019, když předtím mu paní příjmení poskytla finanční půjčku, žalovaná si nevzpomněla, zda ten den nějaké peníze od žalobce obdržela. Žalovaná se v této souvislosti vyjádřila tak, že pokud přebírala v minulosti finanční prostředky od žalobce, pak vždycky jako jeho partnerka s tím, že jsou určeny pro jejich domácnost, do společného soužití. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, se z odůvodnění usnesení zjišťuje vyjádření žalované ohledně společného soužití s žalobcem, kdy uvedla, že již od února 2019 s ním ve společné domácnosti nežije, klíče jí sebral již v únoru a nemá u něj žádné věci, které dle tvrzení žalobce jí byly vyhozeny. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení stát. instituce, ze dne datum se zjišťuje výpověď žalované, která se mimo jiné vyjádřila tak, že zná žalovaného asi pět let, byli partneři, ale bydleli každý sám, když nemají žádný společný majetek. Dále se vyjadřovala k události ze dne datum týkající se odcizení finanční hotovosti ve výši 35 000 Kč. Při podání vysvětlení na anonymizována dvě slova obec dne datum pak žalovaná vypovídala ohledně peněz poskytovaných jí na splátku hypotéky, dále ohledně společného soužití s žalobcem, kdy se vyjádřila tak, že pět let s ním žila jako druh a družka a dále se vyjádřila k exekucím, které proti ní vedl. Z ručního přepisu SMS zpráv z období května 2019 až října 2019, jejichž autenticita byla ověřena na mobilním telefonu žalobce při soudním jednání, se zjišťuje komunikace účastníků ohledně částky 12 000 Kč pro jméno, kdy žalobce tyto požaduje po žalované vrátit s tím, že žalovaná v SMS zprávě ze dne datum odpovídá otázkou, kde tyto peníze vezme, když měla exekuce.
4. Žalovaná ve svém účastnickém výslechu vypověděla, že společné soužití účastníků fungovalo tak, že žalovaná za ním jezdila do bytu, někdy u něj přespala několikrát týdně, jinak přespala u kamarádky, klasický rodinný život spolu nevedli, protože žalobce žalované smrděl cigaretami nebo alkoholem, přestali spolu komunikovat kvůli exekucím. Pokud jde o finance, žalovaná platila hypotéku, neplatila nic jiného, maximálně jízdenky. Protože žalovaná neměla u žalobce trvalý pobyt, neměla potřebu u něj cokoliv platit s poukazem na špatné bytové poměry. Žalobce jí přispíval na cigarety, a pokud jde o společné nákupy do bytu žalobce, vyjádřila se žalovaná tak, že dva měsíce poté, co jí dal žalobce těch 12 000 Kč, tak ty náklady hradila ona s tím, že je utratila za běžné věci, jako kosmetika, pečivo, další potraviny. Předtím některé věci nakoupila žalovaná ze stravenek, pak už ale k tomu neměla důvod, protože žalobce na ni podal exekuce. Pokud jde o konkrétní půjčku od paní příjmení, vyjádřila se žalovaná tak, že žalobce si paní příjmení pozval do bytu, on sám s ní vyřídil ty záležitosti. Žalovaná věděla, že si chce vzít nějakou půjčku, ale z jakého důvodu a v jaké výši, to žalovaná neví. Žalovaná neví, zda peníze, které ten den od žalobce obdržela ve výši 12 000 Kč, zda byly z té půjčky nebo to byly jiné peníze. Žalovaná po celou dobu byla na balkóně. K žalobci se žalovaná nikdy nestěhovala, pouze někdy, když tam jela, tak si tam k němu přivezla nějaké věci. Peníze jí žalobce nikdy nepůjčoval, kromě tří půjček, na které pak byly vedeny exekuce, jinak to byly jen drobné částky, např. 100 Kč autobus nebo 30 Kč na jízdenku apod. K dotazu, zda dlužila peníze nějaké jméno, se vyjádřila tak, že neví, jaké jméno. Zřejmě půjde o jméno, kterou má žalobce v SMS zprávách o těch 12 000 Kč. Následně potvrdila, že žádná jméno neexistuje.
5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. V daném případě se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky celkem 22 310 Kč s tím, že 12 000 Kč z této sumy představuje částka, kterou žalované půjčil. Žalovaná současně nerozporuje převzetí této částky. Vedle této dlužné jistiny požaduje žalobce také úrok, který byl povinen vrátit společnosti, jež mu zápůjčku poskytla, když celková částka zápůjčky činila 20 000 Kč, žalované půjčil 60 % této částky, proto požaduje také 60 % úroku, k jehož úhradě se zavázal. Žalovaná postavila svoji obranu na tom, že peníze obdržela na úhradu věcí pro společnou domácnost. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná však tuto skutečnost neprokázala, ačkoliv byla soudem poučena, že jí v tomto směru tíží důkazní břemeno. V této souvislosti soud zejména poukazuje na SMS zprávy, které žalované zasílal žalobce, z nichž vyplývá požadavek na vrácení této částky, taktéž poukazuje na účastnický výslech žalované a její výpovědi před policejními orgány, jak jsou zachyceny ve shora popsaných úředních záznamech, ze kterých vyplývá, že účastníci nevedli společnou domácnost. Žalovaná, jak vypověděla, u žalobce pouze někdy přespala a soud považuje rovněž za nevěrohodné tvrzení, že hradila náklady do domácnosti pouze jediné dva měsíce poté, co předmětnou finanční částku obdržela, ačkoliv se s žalobcem znali přes pět let. Ze všech těchto důvodů považuje soud toto tvrzení žalované za neprokázané a její výpověď za nevěrohodnou. Proto soud považuje za oprávněný nárok žalobce na vrácení částky 12 000 Kč z titulu ústní smlouvy o zápůjčce, které žalované poskytl dne datum, zřejmě v dobré víře, že peníze použije na úhradu dluhu kamarádce jméno, když z žádných důkazů nevyplývá, že by žalobce peníze nechtěl od žalované vrátit, a v řízení nebylo ani prokázáno, že by byly poskytnuty (natož použity) za účelem úhrady společných potřeb účastníků, jak tvrdila žalovaná. Proto soud žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč. Naproti tomu soud nevyhověl žalobě ve zbývajícím rozsahu, neboť je toho názoru, že nelze žalobci přiznat náhradu úroků, ke kterým se zavázal vůči úvěrující společnosti, když šlo o závazek mezi ním a úvěrující společností a žalobce netvrdil a ani z žádných důkazů nevyplynulo, že by se tento závazek měl vztahovat i na žalovanou. Proto soud v tomto rozsahu, tedy v částce 10 310 Kč, žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, zhruba co do poloviny, proto soud rozhodl, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.