Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 55/2020-37

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 875,35 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z částky 5.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5.875,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z částky 3.375,35 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z částky 5.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5.875,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z částky 3.375,35 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 8. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Tvrdí, že poskytl žalovanému na úvěru částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s administrativním poplatkem ve výši 2.180,35 Kč a sjednaným úrokem ve výši 45 Kč zaplatit žalobci do 9. 9. 2019. To však neučinil, když nezaplatil na úvěru ničeho. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5.000 Kč spolu s nezaplaceným administrativním poplatkem ve výši 2.180,35 Kč a nezaplaceným sjednaným úrokem ve výši 45 Kč a čtyřmi poplatky za upomínky v celkové výši 1.150 Kč, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.375,35 Kč za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení, a také se smluvní pokutou ve výši celkem 2.500 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud za souhlasu účastníků rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 9. 8. 2019 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvou o úvěru na částku 5.000 Kč spolu s administrativním poplatkem ve výši 2.180,35 Kč a sjednaným úrokem ve výši 45 Kč zaplatit žalobci do 9. 9. 2019. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného, jejíž maximální výše se odvíjí od , o spotřebitelském úvěru, a činí tak v tomto případě částku 2.500 Kč. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by bylo čehokoliv na žalované částky žalobci žalovaným uhrazeno. Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech vymáhání a další ujednání. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována tak, že údaje jím uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr byly porovnány s údaji doloženými doklady prokazujícími bonitu klienta. Dále žalobce využil údaje získané z veřejně dostupných registrů, mj. i z insolvenčního rejstříku. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo v databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaný žalobci doložil i výpisy ze svého účtu za období června a července 2019. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný má příjem 16.258 Kč měsíčně, jeho výdaje jsou v jím deklarované výši 4.500 Kč měsíčně, což je jeho věku a situaci přiměřené. Podle žalobce činil vše nutné pro zjištění úvěruschopnosti žalovaného s přihlédnutím k výši úvěru. Žalobce vyzval žalovaného opakovaně k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

6. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

9. V případě posuzované smlouvy se žalobce ve větší části neomezil pouze na tvrzení žalovaného. Správně ověřil výši jeho příjmů, nahlédl do posledních dvou měsíčních výpisů a dostupných registrů. Stran výdajů žalovaného se ale spokojil pouze s jeho tvrzeními, pomine-li soud výpisy z účtu, které však ničeho o výdajích žalovaného např. na bydlení nevypovídají. Tyto nebyly doloženy. Tato skutečnost sama o sobě je dle rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě důvodem pro zkonstatování, že nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. V tomto případě je zde však dán ještě jeden mnohem podstatnější důvod, pro který je nutné uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena v souladu se zákonem. Je to skutečnost, že z posledních dvou výpisů žalovaného z jeho běžného účtu vyplývá, že po oba měsíce je účet v mínusu, byť nikoliv zásadním, ale v mínusu. To vše v situaci, kdy v jednom měsíci je příjmem žalovaného výplata pojistné události ve výši 3.991 Kč (jde tedy o příjem ojedinělý) a blíže nezjištěný příjem 4.440 Kč od jisté fyzické osoby. Jak by tedy mohl žalovaný, který i přes výjimečný příjem celkově přes 8.000 Kč není schopen mít na účtu kladný zůstatek, uhradit žalobci do jednoho měsíce částku celkem přes 7.000 Kč Tato otázka nebyla zjevně žalobcem vzata řádně do úvahy a podle soudu tak žalobce nedostál své povinnosti postupovat při zkoumání žalovaného s odbornou péčí tak, jak je tato chápana v konstantní judikatuře Ústavního i Nejvyššího soudu, kterou je vykládán 9 odst. 1 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Nelze přitom argumentovat, že se jednalo o úvěr v nižší částce (5.000 Kč). Soud si je velmi dobře vědom, že žalovaný nezaplatil žalobci ničeho, ale tato okolnost nemá podle zákona o spotřebitelském úvěru pro hodnocení věci žádný právní význam.

10. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 5.000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 5.000 Kč, který mu byl žalobcem poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z této částky bylo přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

11. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5.875,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení z částky 3.375,35 Kč.

12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle a Platí tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá přibližně jedné polovině (5.000 Kč z 10.875,35 Kč). Proto soud uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.