Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 289/2019-172

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Greplovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený ustanoveným opatrovníkem titul titul. jméno příjmení

advokátem sídlem ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 2.329,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.329,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 186,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.329,05 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6.203 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.329,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 186,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.329,05 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6.203 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 14. 10. 2019, domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.329,05 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 2.329 Kč, a to za období od 3. 4. 2018 do 1. 3. 2019 v kapitalizované výši 186,80 Kč a dále od 2. 3. 2019 do zaplacení) a náhrady nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet a jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na tomto účtu žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek, který však žalovaný neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne datum s účinností k 1. 3. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani poté svůj dluh ani částečně neuhradil.

2. Z obsahu spisu bylo soudem zjištěno, že žalovaný je cizím státním příslušníkem s adresou adresa, Slovenská republika, a s korespondenční adresou v ČR – ulice a číslo, PSČ obec. Na obě adresy byla žalovanému doručována žaloba společně s výzvou k vyjádření postupem dle ust. , (dále jen „ “) a s výzvou ke sdělení, kde se zdržoval k datu podání žaloby, obě zásilky však byly zdejšímu soudu vráceny. Soud dále provedl dotazy na Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, Úřad práce – Krajská pobočka v Olomouci, Kontaktní pracoviště obec, ČSSZ obec, OSSZ Prostějov, a VZP ČR za účelem zjištění jeho bydliště na území ČR, a zjistil, že žalovaný není veden v evidencích uvedených institucí a nemá na území ČR platný pobyt; poslední kontaktní adresa uvedená v roce 2011 byla anonymizováno 4, PSČ anonymizováno, Slovensko. Dotazem na Okresný súd anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že žalovaný je ve slovenském registru obyvatel veden s trvalým pobytem v obci jméno („ pobyt bezdomovca“).

3. S ohledem na cizí prvek v řízení, kdy žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, soud zkoumal, zda je dána pravomoc soudů ČR (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodnout.

4. Při zkoumání podmínek pravomoci soud nejprve postupoval podle ust. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), dle kterého se ustanovení tohoto zákona použijí v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Vzhledem k  Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení mezi jedním nebo několika členskými státy na jedné straně a jedním nebo několika třetími zeměmi na straně druhé nejsou Smlouvami dotčeny, soud dále ověřil, zda Česká republika není v otázce pravomoci soudů v této věci vázána takovou mezinárodní smlouvou, a zjistil, že nikoli (srov. Smlouvu mezi Českou a Slovenskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, jež byla uveřejněna sdělením číslo Sb.). Poté se soud zabýval přímo použitelnými ustanoveními práva Evropské unie a dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“).

5. Dne 30. 12. 2020 provedla hlídka Policie ČR místní šetření na adrese ulice a číslo v obec, přičemž správce objektu jí sdělil, že žalovaný zde bydlel do února nebo března roku 2020 a posléze se odstěhoval ke své rodině (patrně tedy na Slovensko). Za daných okolností (včetně skutečnosti, že žalovaný má na Slovensku veden pobyt bezdomovce a výše uvedenou adresu v obec právní předchůdkyni žalobkyně sdělil při uzavírání smlouvy jako korespondenční a jinou v průběhu ani po ukončení smluvního vztahu právní předchůdkyni neuvedl) soud považuje za přiměřené se domnívat, že žalovaný měl v době podání žaloby v obvodu okresního soudu v obec.

6. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud dovodil pravomoc soudů České republiky. Jelikož podle čl. 4 odst. 2 na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky, soud zde aplikoval pravidla pro určení místní příslušnosti podle ust. a násl. a z těchto dovodil svou místní příslušnost.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nijak nereagoval na zaslané výzvy a nedařilo se mu doručit na známou adresu v cizině, soud žalovanému ustanovil k ochraně jeho zájmů opatrovníka pro řízení z řad advokátů (usnesením OS v obec ze dne 4.9.2020 č.j. -96, v právní moci dne 3.10.2020). Opatrovník se k věci vyjádřil tak, že s ohledem na to, že žalovaný je cizí státní příslušník, není dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí o věci. Dále uvedl, žalobou uplatněný nárok neuznává a namítá promlčení celé pohledávky s odůvodněním, že na smlouvách jsou kopie nečitelného podpisu vedle jména žalovaného není tak jisté, kdo y podepsal, zda to byl sám žalovaný. Navíc na smlouvu má být nahlíženo optikou adhezních smluv, s obchodními podmínkami tak měl být žalovaný seznámen. ulice podmínky nejsou jasné pro osobu průměrného rozumu, proto jsou neplatné. Také oznámení o postoupení pohledávky nebylo žalovanému doručeno.

8. Na vyjádření opatrovníka reagovala žalobkyně tak, že smlouva byla uzavřena v pobočce obec spořitelny a s., je tak dána pravomoc českého soudu. Dále uvedla, že žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že na jeho účtu vznikl debetní zůstatek, který nebyl uhrazen, dle číslo. Všeobecných obchodních podmínek tak byl úvěr prohlášen okamžitě splatným. Dne 4.4.2018 byla žalovanému odeslána poslední výzva před podáním žaloby a výpověď smlouvy o účtu,, tato byla žalovanému doručena dle bodu 3,9 VOP doručena 3. pracovní den po jejím odeslání. K námitce promlčení se vyjádřila tak, že pohledávka promlčena není, když právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila dne 3.4.2018 od smlouvy a pohledávku zesplatnila k 3.4.2018, den poté pak začal běžet počátek promlčecí doby, pohledávka by tak byla promlčena nedříve dne 3.4.2021. Rovněž oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému řádně doručeno dne 28.3.2019, když bylo odesláno dne 25.3.2019 a dle , , (dále jen „ “) v dispozici žalovaného nejpozději dne 28.3.2019.

9. U ústního jednání soud provedl listinné důkazy – oznámení o postoupení pohledávky z 25.3.2019, výzvu k plnění z 9.5.2019, výpisy z účtu žalovaného, podací lístek s datem podání 25.3.2019, poslední výzvu před podáním žaloby a výpověď smlouvy o účtu z 3.4.2018, podací lístek z 9.5.2019, oznámení o úrokových sazbách platných od 1.12.2016, ceník právnická osoba platný od 17.7.2017, rámcovou smlouvu o finančních službách z 9.9.2017, dodatek rámcové smlouvy o z 9.10.2017, přílohu k rámcové smlouvě, dodejku k výpovědi smlouvy a všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Po takto provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci:

10. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které byl žalovanému mimo jiné zřízen účet č. bankovní účet. V rámcové smlouvě bylo rovněž uvedeno, že podmínky v ní výslovně neupravené se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba, a dalšími dokumenty, na které odkazuje, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že tyto dokumenty mu byly předány, že zná jejich obsah a souhlasí s nimi. Z výpisů z výše uvedeného účtu bylo zjištěno, že v září 2017 na tomto účtu vznikl debetní zůstatek, který se v následujících měsících prohluboval. K 31. 12. 2017 činil debetní zůstatek na účtu - 529,05 Kč a žalovanému byly proto v lednu 2018 a únoru 2018 naúčtovány náklady spojené s prodlením po částce 900 Kč Tyto náklady spojené s prodlením právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila v souladu s ust. 7.3 Všeobecných obchodních podmínek a ust. 13 Ceníku, a jejich uplatněním se nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného zvýšil na částku 2.329,05 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento debetní zůstatek nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 3. 4. 2018 odstoupila od smlouvy od účtu a pohledávku ze zrušeného sporožirového účtu žalovaného převedla na evidenční účet pohledávek. Žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 3. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019, odeslaným doporučeně téhož dne. Žalovaný ani poté svůj dluh ani zčásti neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu, zaslanou mu doporučeně dne 9. 5. 2019.

11. Podle ust. , (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

12. Podle věty prvé s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem.

13. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.

14. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému účet. Veškeré y byly podepsány žalovaným, jeho totožnost byla ověřována pracovníkem právnická osoba podle občanských průkazů, které mu byly v průběhu času vydávány. O tom, zda tedy smlouvu uzavřel právě žalovaný, tak soud neměl pochyb. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o účtu řádně odstoupila k datu 3.4.2018 a žádala po žalovaném zaplacení vzniklého debetního zůstatku včetně úroku z prodlení. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný dluh byť jen částečně zaplatil, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost dluh zaplatit včetně zákonného úroku v prodlení ve výši vyplývající z , a to od prvního dne prodlení žalovaného. Tato částka byla žalobkyni přiznána vzhledem k aktivní procesní legitimaci, která byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2020 (výrok I.)

15. Pro úplnost odůvodnění soud považuje za vhodné uvést, že se zabýval námitkami opatrovníka žalovaného, avšak neshledal, že by tyto jakkoliv zpochybňovaly žalobou uplatněný nárok žalobkyně. K jednotlivým námitkám lze ve stručnosti uvést následující: otázku mezinárodní pravomoci a místní příslušnosti soud vyřešil výše v rozsudku. Námitka promlčení není namístě, neboť právo mohlo být uplatněno poprvé po odstoupení právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy a zesplatnění pohledávky, k němuž došlo dne 3. 4. 2018. Promlčecí doba tak počala běžet nejdříve dne 4.4.2018. Promlčecí doba je dle tříletá, končí tak k datu 4.4.2021. Žaloba byla podána dne 4.10.2019, nárok tak promlčen není. Pokud jde o námitky ohledně pravosti podpisu a vlastnictví občanského průkazu, směřující ke zpochybnění toho, zda smlouva o účtu byla skutečně uzavřena právě se žalovaným, soud tyto námitky považuje za čistě účelové, neboť v dané věci byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, čímž je vyloučeno, aby žalovaný opatrovníkovi sdělil, že smlouvu neuzavřel. Opatrovník tedy v zásadě nemá důvod se domnívat, že smlouva byla uzavřena s jinou osobou, a soud zde považuje za vhodné připomenout, že za běžných okolností je přiměřené zakládat právní vztahy na vzájemné důvěře a předpokládat pravdivost tvrzení protistrany, nejsou-li o ní důvodné pochybnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ČR č. j. ze dne 1. 2. 2008). Relativní odlišnost podpisů na dvou listinách podepsaných v rozmezí měsíce ještě nezakládá důvodnou pochybnost, zejména při absenci tvrzení žalovaného, že se nejedná o jeho podpisy; kromě toho u ustanovení znalce z oboru písmoznalectví, jež opatrovník žalovaného žádal, je neznámý pobyt žalovaného další překážkou čistě praktického charakteru, když znalec zpravidla potřebuje ke své práci vzorky rukopisu dotčené osoby. Navíc jak bylo uvedeno výše, totožnost žalovaného byla ověřována pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně dle jeho občanského průkazu, o totožnosti žalovaného tak není pochyb. Co se týče námitky, že nebylo prokázáno, že by žalovaný byl seznámen s obchodními podmínkami, tato není přiléhavá, neboť žalovaný svým podpisem výslovně potvrdil nejen seznámení se s obchodními podmínkami, ale též s jejich fyzickým převzetím. Účtování nákladů spojených s prodlením žalovanému na základě obchodních podmínek a ceníku pak soud nepovažuje za nesrozumitelné ani překvapivé, neboť jistě ani laik nepředpokládá, že by mohl ze svého účtu vyčerpat více peněz, než na něm má k dispozici, aniž by za toto byl bankou sankcionován; obdobně při uzavírání smluv s finanční institucí prostřednictvím formulářové smlouvy v dnešní době snad již každý rozumný člověk předpokládá, že se budou uplatňovat rovněž nějaké obchodní podmínky nespecifikované přímo ve smlouvě. Ustanovení obchodních podmínek lze považovat za zcela standardní a průměrnému člověku srozumitelné. Za těchto okolností tedy nelze přisvědčit názoru opatrovníka, že by ujednání o nákladech prodlení mělo být neúčinné. Ohledně námitky týkající se faktického dojití oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy do sféry dispozice žalovaného soud uvádí, že tyto y byly žalovanému doručovány na adresu, kterou uvedl sám žalovaný ve smlouvě, pokud si zásilky nevyzvedl, nemůže to jít k tíži žalobkyně, neboť tyto zásilky byly doručeny tzv. uložením.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.203 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2.329,05 Kč ve výši 3.100 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a návrh ve věci samé), částka 1.000 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci – písemné podání ze dne 21. 12. 2020 a účast na jednání dne 9. 3. 2021 – a částka 500 Kč za jeden úkon za úkon právní služby podle ust. a. t. učiněný po podání návrhu ve věci – vyjádření ze dne 9. 2. 2021), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a částka 300 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu) a daň z přidané hodnoty ve výši 903 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 4.300 Kč). K aplikaci ustanovení soud dodává, že u tohoto soudu již bylo žalobkyní podáno větší množství skutkově a právně obdobných žalob, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor.

17. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle na tři dny od právní moci rozsudku.

18. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl ustanoven opatrovník pro řízení z řad advokátů, bude tomuto opatrovníkovi po právní moci tohoto rozsudku přiznána odměna, která bude následně vyplacena z prostředků státu ( ). Podle má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný byl ve věci neúspěšný, proto mu byla výrokem III. uložena povinnost nahradit státu náklady, o jejichž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení po právní moci tohoto rozsudku. Po jeho právní moci (a příp. vyplacení těchto nákladů opatrovníkovi) bude vydáno další samostatné usnesení, ve kterém bude určena konkrétní částka, kterou je povinen žalovaný České republice – Okresnímu soudu v Prostějově zaplatit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.