Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 40/2020-26
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Kotradym ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 104 Kč,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4.104 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4.104 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 14. 11. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Tvrdí, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč vrátit do 1. 1. 2020. Ničeho však na žalované částce nezaplatil, proto žalobce požadoval po žalovaném zaplacení této žalované částky a také částky 900 Kč představující smluvní pokutu a 2.600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud při splnění podmínek § 115a o.s.ř. v této věci rozhodl bez nařízení jednání
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 14. 11. 2019 žalobcem a žalovaným. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč vrátit do 1. 1. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci něčeho na tento úvěr uhradil. Smlouva obsahuje i ujednání o smluvní pokutě a poplatcích spojených s uplatněním pohledávky, kterým se ale vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru soudu není nutné blíže věnovat.
5. Žalobce byl soudem vyzván k doložení tvrzení, jak byla posouzena úvěruschopnost žalovaného při poskytování výše uvedeného úvěru. Žalobce tvrdil, že si vyžádal od žalovaného potvrzení o příjmech, výpis z účtu a výdaje zjistil z jeho čestného prohlášení s přihlédnutím ke statistiky podloženým výdajům na bydlení a výši životního minima. Dále provedl lustraci dostupných rejstříků.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.
7. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
10. V případě posuzované smlouvy o úvěru žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Pokud vycházel, což vyplývá již z jeho tvrzení, pouze z žalovaným tvrzených výdajů, a to ve vztahu k výdajům za bydlení a vycházel z částky životního minima, nedostál v souladu s rozhodovací praxí Krajského soudu v Ostravě své zákonné povinnosti a tato skutečnost tak má za následek, že v této věci nebyl prokázán postup žalobce, který vyplývá z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.
11. Protože nebylo v řízení prokázáno řádné prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost přiznal žalobci částku jistiny ve výši 3.000 Kč, u které nebylo prokázáno její zaplacení žalobci. Ve zbytku nároku, tj. co do částky 4.104 Kč a 2.600 Kč, byla žaloba zamítnuta. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání, např. o poplatku, nákladech (poplatku) na vymáhání apod. Žalobce má tak nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3.000 Kč, odpovídající jistině půjčky, jak již bylo uvedeno.
12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně byl z větší části úspěšný žalovaný, avšak tento žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu ani nevyplývá, že by mu vznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.