Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 260/2020-44

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Chrástem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10.600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 6.600 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.600 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do 23. 1. 2021, úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 6.600 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.600 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do 23. 1. 2021, úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 21. 8. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 10.600 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.600 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 17. 3. 2021 se žádný z účastníků nedostavil. Zástupkyně žalobce se z jednání omluvila, žalovaný nikoliv. Žaloba a předvolání k jednání byly žalovanému doručeny dle ,4 dne 25. 2. 2021. Soud postupoval dle a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel 19. 10. 2018 žalovaným smlouvu o zápůjčce a to prostřednictvím internetu. Žalobce uvedl, že poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který právnická osoba zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tyto skutečnosti žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o zápůjčce a ve znění jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy v písemné ani jiné formě.

4. § 562 o.z. zní: 1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

7. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

8. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

9. Z předložených důkazů a ani z listin označených jako„ TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s.r.o., není dostatečně prokázáno, že by právě žalovaný uzavřel a podepsal smlouvo o zápůjčce a že by jí uzavřel a podepsal v podobě, kterou předložil soudu žalobce. Skutečnost, že v ě – smlouvě o zápůjčce jsou uvedeny některé osobní údaje žalovaného, ještě není dostatečným důkazem, že žalovaný tuto smlouvu v dané podobě skutečně uzavřel a podepsal. Důkazem podpisu žalovaného, souhlasu žalovaného se smlouvou a důkazem uzavření smlouvy žalovaným není skutečnost, že na konci smlouvy je v kolonce podpisy napsáno strojem, počítačem, jméno a příjmení žalobce a je zde uvedeno číslo označené jako PIN kód. Toto není doklad o tom, že by smlouva byla řádně podepsána či odsouhlasena žalovaným a nejedná se ani o podpis ve smyslu z.č. Z tohoto podpisu nelze ověřit, že jej učinil právě žalovaný a že telefonní číslo, přes které mělo být komunikováno, užíval právě žalovaný. Tato komunikace navíc nebyla ani odpovídajícím způsobem doložena. S ohledem na z.č. měla být smlouvo o zápůjčce uzavřena v písemné formě a proto je potřeba, aby smlouva byla řádně podepsána a to podpisem, který je alespoň zaručený a je založen na kvalifikovaném certifikátu. Přitom dle článku 25 odst. 2 eIDAS by podpis, aby měl účinky rovnocenné vlastnoručního musel být kvalifikovaným podpisem. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle o.z. protože nebylo možné dostatečně ověřit, že z telefonního čísla komunikoval právě žalovaný a že byl seznámen a uzavíral smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu ( o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).

10. Dále v řízení nebylo dostatečně prokázáno (žalobce to ani netvrdil), že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla ve smyslu z.č. posouzena dostatečně úvěruschopnost žalovaného z.č. zni: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z tohoto důvodu je dle z.č. tato smlouva neplatná. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020.

11. Z výše uvedených důvodů nevzal soud za prokázané, že by mezi účastníky došlo dne 19. 10. 2019 k uzavření žalobcem tvrzení smlouvy o zápůjčce. Jediné, co bylo prokázáno, je skutečnost, že na účet žalovaného bylo z účtu žalobce poukázáno dne 19. 10. 2018 8.000 Kč. Toto bylo prokázáno zprávou právnická osoba z 16. 2. 2021 a výpisem z účtu. Soud proto žalovaný nárok nemohl posuzovat jako plnění ze smlouvy o zápůjčce ale jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný z částky 8.000 Kč vrátil jen částku 4.000 Kč. Zbytek 4.000 Kč nevrátil. Toto bylo prokázáno tvrzením žalobce, které žalovaný nezpochybnil právního a neprokázal, že by uhradil větší částku. Jelikož k výplatě částky 8.000 Kč došlo bez důvodu, bez platné smlouvy o zápůjčce, žalovaný se na účet žalobce ve smyslu o.z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný vrátil žalobci 4.000 Kč a zbytek bezdůvodného obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 22. 1. 2021 postupem dle ,4 doručena žaloba v této věci. Proto soud dle o.z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 22. 1. 2021, dostal se žalovaný od 24. 1. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle o.z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 4.000 Kč. Sazba úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně vychází ve smyslu vyhl. č. 351/2013Sb. z toho, že žalovaný je v prodlení od 24. 1. 2021. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce doručil žalovanému před 22. 1. 2021 výzvu k vrácení částky 4.000 Kč, proto žalovaný nebyl do 24. 1. 2021 v prodlení se zaplacením částky 4.000 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení za dobu od 11. 11. 2018 do 23. 1. 2021 z částky 4.000 Kč, a úroků z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení.

12. Soud dále s ohledem na výše uvedené zamítl žalobu ohledně žalované jistiny 4.000 Kč, poplatku ve výši 2.600 Kč, částky 2.500 Kč označenou jako účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.600 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do zaplacení. Jak již soud výše uvedl, nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o zápůjčce a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na žalovaný poplatek a účelně vynaložené náklady. Nárok na vrácení jistiny ve výši 4.000 Kč soud žalobci nepřiznal, protože jak vyplývá z žaloby tato částka byla žalobci uhrazena. Protože nebyla uzavřená platná smlouva o zápůjčce nemohl si žalobce tuto platbu započítat na úhradu smluvní pokuty z prodlení. Vynaložení nákladů na upomínání ve výši 2.500 Kč nebylo soudu ani doloženo. Nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce tyto náklady uhradil a že by učinil úkony, za které je požaduje. Rovněž nebylo prokázáno, že by výzvy či upomínky byly žalovanému doručeny.

13. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 4.000 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 24. 3. 2021 na částku 54.25 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 4.054,25 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 6.600 Kč, částky 2.500 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.600 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 11. 11. 2018 do 23. 1. 2021, úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější (měl úspěch více jak v 50 %). Proto by dle žalovanému příslušelo vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.