Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 194/2020-16
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr Šárkou Širokou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 400 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 25.9.2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 400 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 22. 1. 2019 smlouvu o úvěru číslo kterou se původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 2 400 Kč do 21.2.2019, což však neučinil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Původní věřitel následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Alternativně žalobkyně navrhla posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
K jednání, nařízenému ve věci na 15.4.2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků.
Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Jednotlivá smlouva o úvěru číslo ze dne 22. 1. 2019. Obsahem tohoto dokumentu je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku, spolu se sjednaným poplatkem ve výši 2 400 Kč, splatit ve lhůtě do 30 dnů. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 012 % ročně, RPSN činila 1 270 %. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že původní věřitel žalovanému zaslal částku ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, čímž byla i prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Z předžalobní upomínky ze dne 26.5.2020 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván ke splnění svého dluhu. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že svůj dluh byť částečně splnil, ale nestalo se tak.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Jak bylo uvedeno shora, uzavřenou smlouvou mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaný na sebe vzal závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však nesplnil. S ohledem na obsah smlouvy o úvěru však dospěl soud k závěru, že je nutné ji posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Je nepochybné, že existuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle, ale ve spotřebitelských smlouvách je smluvní volnost korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch klienta.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z., dle kterého jsou zakázaná smluvní ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úplaty, která podstatně přesahuje úrokovou míru či roční procentní sazbu nákladů v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám/ročním procentním sazbám nákladů, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních ústavů pohybovala do výše 12,5 % za jeden rok (srovnej na www.cnb.cz), tak i s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, není možné akceptovat sjednanou roční procentní sazbu nákladů ve výši 1 270 %. Výše této sazby jeví jako naprosto nepřiměřená (nemravná).
Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky, které ani nezačal splácet a soudu proto nezbylo, než žalobě vyhovět, a to včetně úroků z prodlení z poskytnutých finančních prostředků, dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže ke lhůtě ke splnění dluhu dle smlouvy, když žalovanému muselo být zřejmé, že v této době má finanční prostředky věřiteli vrátit. Protože tak neučinil, dostal se dne 22.2.2019 se splněním svého dluhu do prodlení a od tohoto data byly žalobkyni přiznány rovněž úroky z prodlení z přiznané částky.
Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.