Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 72/2021-27
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 42 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 100 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 23 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 200 Kč od 16. 2. 2018 do 13. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 100 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 100 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 23 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 200 Kč od 16. 2. 2018 do 13. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 100 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 42 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16. 2. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dle smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2016 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný měl tento úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši
23 100 Kč, celkem tedy 53 100 Kč splácet týdně po 885 Kč. Uhradil však jen 10 900 Kč a žalobkyně se domáhá zaplacení částky 42 200 Kč spolu se zákonnými úroky ode dne následujícího po splatnosti smlouvy, která nastala dne 15. 2. 2018, do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 30. 3. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 22. 12. 2016 má soud za prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 10 500 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 66 % ročně), dále s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 600 Kč, celkem tedy částku 53 100 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 885 Kč s tím, že první splátka bude splatná dne 29. 12. 2016 a další vždy do 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovanému byl při sepsání smlouvy předán Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru, jak má soud za prokázáno z obsahu Formuláře.
4. Z evidenční karty klienta má soud za prokázáno, že tento byl sepsán dne 22. 12. 2016 a obsahuje osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho zaměstnavateli právnická osoba, kde je žalovaný zaměstnán jako elektrikář s příjmem 18 000 Kč. Jiné příjmy žalovaný nemá. Výdaje žalovaného činí celkem 6 500 Kč, a to 2 000 Kč na nájemné, 500 Kč na energie, 400 Kč na telefon, výživné 1 000 Kč, výdaje na jé zápůjčky 1 500 Kč (celková částka zápůjčky u příjmení jméno činí 10 000 Kč) a 1 000 Kč na jiné výdaje domácnosti. Disponibilní zůstatek žalovaného byl zjištěn v částce 11 500 Kč. Dle údajů zjištěných od žalovaného je tento svobodný, bydlí s rodiči, nevlastní automobil ani nemovitosti, již měl úvěr u žalobkyně a je zaměstnán na plný pracovní úvazek. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky.
5. Z platební historie smlouvy má soud za prokázáno, že žalovaný na sjednané splátky uhradil v nepravidelných splátkách 10 900 Kč. Nedoplatek tak byl vyčíslen na 42 200 Kč.
6. Z předžalobní upomínky zaslané žalovanému doporučeně dne 3. 2. 2020 (dle poštovního podacího archu) má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 42 200 Kč ze smlouvy o úvěru číslo nejpozději do 7 dnů od doručení upomínky s tím, že pokud tak neučiní, bude částka vymáhána soudně.
7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 43 100 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 10 900 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však žádné rozhodné skutečnosti k tomu, že svou povinnost dostatečně splnila, netvrdila ani neprokázala. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že žalobkyně měla k dispozici toliko údaje o zaměstnavateli žalovaného a výši jeho příjmů, nepředložila však soudu výplatní pásky či výpisy z účtu žalovaného, kterými by byla tato výše příjmů z pracovního poměru osvědčena. Rovněž žalobkyně neměla k dispozici žádné listin y k prokázání jeho výdajové stránky, nákladů na bydlení, energie, výživné, ani dalších výdajů zohledněných žalobkyní. Rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí. Protože žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr o absolutní neplatnosti výše uvedeného právního jednání vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, který se k žádosti Okresního soudu v Ostravě o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Není tedy možné s ohledem na závěry výše uvedené zkoumat splnění povinností k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko k jeho námitce, jak by mohlo vyplývat z ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ale je třeba toto činit s ohledem na úpravu ochrany spotřebitele ve výše uvedených Směrnicích Evropského parlamentu a Rady z úřední povinnosti a tudíž v případě nesplnění této povinnosti dospět k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 10 900 Kč a je tedy povinen vrátit částku 19 100 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 19 100 Kč, a to ode dne 14. 2. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně s termínem splnění do 7 dnů. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 6. 2. 2020. Žalovaný měl 7 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do 13. 2. 2020 nesplnil, je od 14. 2. 2020 v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 23 100 Kč (úroky a poplatky za úvěr a hotovostní inkaso splátek) a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě, stejně tak jako úroky z prodlení z částky 19 100 Kč za dobu předcházející datu 14. 2. 2020, neboť v tomto období nebyl žalovaný s úhradou této částky v prodlení.
8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve třech vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.