Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 172/2020-33
Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
zastoupená titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem v obec, ulice číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 2.643 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.350 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.350 Kč za dobu od 23. června 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.293 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.350 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.350 Kč za dobu od 23. června 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.293 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 12.643 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2015 dodával žalovanému elektřinu do odběrního místa na adrese ulice číslo v obec v období od 20. 11. 2018 do 27. 5. 2019, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo částka 1.350 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 22. 6. 2019. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky za dodanou elektřinu ve výši 95 Kč (poplatek za odeslanou upomínku, právo na zaplacení této částky žalobce dovozoval ze svých obchodních podmínek) a zaplacení částky 1.198 Kč (poplatek za náklady spojené s přerušením dodávky, právo na zaplacení této částky žalobce dovozoval ze svých obchodních podmínek). Žalobce žalovaného před podáním žaloby písemně upomínal o zaplacení, žalovaný však do podání žaloby dlužnou částku nezaplatil, a to ani částečně.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. (účastníci s tímto postupem souhlasili podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, soud v odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 29. 10. 2015 účastníci řízení uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, jíž se žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu, a žalovaný se mj. zavázal za tuto službu zaplatit. Dne 6. 6. 2019 žalobce vystavil žalovanému fakturu za dodanou elektřinu v období 20. 11. 2018 – 27. 5. 2019, splatnou dne 22. 6. 2019, na částku 1.350 Kč. Žalovaný žalobci podle této faktury nezaplatil ničeho, žalobce jej o zaplacení upomínal přípisem ze dne 23. 4. 2020. Dále žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 95 Kč (poplatek za upomínku) a částky 1.198 Kč (náklady spojené s přerušením dodávky).
Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný za ni měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou v období od 20. 11. 2018 do 27. 5. 2019, vyúčtovanou fakturou splatnou dne 6. 6. 2019, na částku 1.350 Kč do dnešního dne nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením uvedených faktur dnem následujícím po jejich splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této části tedy soud žalobě vyhověl. O pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
Domáhal-li se žalobce dále zaplacení poplatku za upomínku ve výši 95 Kč a poplatku za přerušení dodávky elektřiny v částce 1.198 Kč, na výzvu soudu (jíž byl vyzván, aby sdělil, zda se jedná o paušálně účtované částky, či reálné náklady žalobce, které by případně žalobce doložil) výslovně uvedl, že se jedná o paušálně účtované částky účtované podle obchodních podmínek žalobce. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, již uzavřeli účastníci řízení, je nepochybně spotřebitelskou smlouvou, přitom pro spotřebitelské vztahy je typická vyšší míra ochrany slabší strany, tj. spotřebitele. Například proto v jejich případě nelze akceptovat, aby zásadní ujednání typu smluvní pokuty, rozhodčí doložky apod. byla obsažena mimo obsah vlastní smlouvy, například v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru (k tomu shodně též nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Tak se tomu ovšem stalo v projednávané věci, kdy nárok na zaplacení poplatku za upomínku (paušálně účtovaného, bez vazby na reálné náklady) a poplatku za přerušení dodávky (opět paušálně účtovaného, bez vazby na reálné náklady) žalobce dovozuje z obchodních podmínek. Taková ujednání (či spíše ustanovení, neboť o ujednání stran se zde zjevně nejedná, když nejsou součástí smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, žalovaná nemohla jejich obsah nijak ovlivnit) potom nutno hodnotit jako neplatná a právo na plnění z nich nelze přiznat. Z tohoto důvodu – a též vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil ani neprokazoval reálnou výši nákladů, které mu mohly v souvislosti s těmito úkony vzniknout - soud žalobci právo na jejich zaplacení nepřiznal (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť poměr úspěchu obou účastníků v řízení je takřka shodný, resp. liší se zcela zanedbatelně (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.