Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 78/2021-25
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 14 356 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 856 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 22. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 962,24 Kč spolu s úrokem z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do 21. 7. 2020 a z částky 9 137,91 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 856 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 856 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 22. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 962,24 Kč spolu s úrokem z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do 21. 7. 2020 a z částky 9 137,91 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 856 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 356 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 614,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 847,52 Kč a s 29% úrokem z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 11 993,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 27. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 114 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 3 343 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 27 144 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 6 614,72 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 20. 1. 2020, v částce 1 847,52 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný vůči zapůjčiteli uznal dne 9. 5. 2018 svůj dluh z této smlouvy ve výši 24 697,67 Kč a zavázal se jej splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 27. 3. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, výzvy k plnění ze dne 14. 7. 2020 včetně podacího lístku ze dne 15. 7. 2020, přehledu plateb ze dne 27. 1. 2020, zákaznické karty ze dne 27. 3. 2017 a uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 9. 5. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 3. 2017 mezi právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 10 114 Kč, tj. celkem 40 114 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3 343 Kč (poslední splátka 3 341 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti právnická osoba prohlásil, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání, žije ve vlastním, nemá žádné vyživované děti, je vlastníkem automobilu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako řidič nákladního vozidla ve právnická osoba anonymizováno s čistou mzdou 28 000 Kč, další příjem činí 6 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 12 000 Kč, z toho splátky zápůjček 7 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 7. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 15. 7. 2020. Dne 9. 5. 2018 uznal žalovaný vůči společnosti právnická osoba svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 24 697,67 Kč a zavázal se jej splatit v 11 měsíčních splátkách po 2 000 Kč (poslední splátka 2 698 Kč) vždy k 30. dni v měsíci od května 2018 do března 2018.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru, je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listin ě nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. Odkaz žalobkyně na jí předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není přiléhavý již jen proto, že se týká zjišťování úvěruschopnosti u spotřebitelských úvěrů sjednávaných za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. , což není tento případ. Pokud se jedná o uznání dluhu žalovaným, pak v ust. § 2053 o. z. je stanovena vyvratitelná domněnka existence dluhu v uznaném rozsahu a v době uznání. Tato domněnka však byla v daném případě dokazováním tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyvrácena, kdy soud dovodil neplatnost smlouvy o zápůjčce, z niž vznikl dluh žalovaným uznaný. Dále soud konstatuje, že uznávací prohlášení není zcela určité, je v něm totiž uvedena pouze celková částka dluhu a není z něj patrné, které jednotlivé dílčí nároky (jistina, úrok, poplatky, kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení) a v jaké výši žalovaný uznal, kdy přitom uznaná částka dluhu neodpovídá výši nároku uplatněného v tomto řízení žalobkyní.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 27 144 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 2 856 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 2 856 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení (8,25 % ročně), avšak až ode dne 22. 7. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 15. 7. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 20. 7. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 22. 7. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 2 856 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.