Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 35/2021-41
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Michalem Strnadem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci
a) 10.000 Kč,
b) roční úrok ve výši 18,9 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020,
c) roční úrok z prodlení ve výši 8,25 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení,
d) roční úrok ve výši 8,25 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,
e) kapitalizovaný úrok ve výši 448,15 Kč.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 400 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) 10.000 Kč, b) roční úrok ve výši 18,9 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020, c) roční úrok z prodlení ve výši 8,25 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení, d) roční úrok ve výši 8,25 % jdoucí z částky 10.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, e) kapitalizovaný úrok ve výši 448,15 Kč. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 400 Kč.
Žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím. Žalobu opřel o tvrzení, že s žalovaným uzavřel dne 23. 4. 2020 dodatek o poskytnutí kontokorentu vztahující se k rámcové smlouvě ze dne 5. 12. 2018, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému služby běžného účtu. Kontokorent byl poskytnut do částky 10.000 Kč, přičemž žalovaný tento úvěrový rámec plně využil a úvěr ve výši 10.000 Kč čerpal. Žalovaný však úvěr nesplácel, proto žalobce využil svého práva ze smluvního dodatku a nesplacenou část úvěru včetně všeho příslušenství a poplatků ke dni 2. 11. 2020 zesplatnil. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil žalobci jistinu ve výši 10.000 Kč, nesplacený smluvní úrok kapitalizovaný do zesplatnění částkou 448,15 Kč. Od 1. 12. 2020 pak žalobce s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru požadoval zaplacení úroku pouze ve výši 8,25 %. K dlužné jistině žádal také úhradu zákonného úroku z prodlení.
Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalobce i žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Protože žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.
Soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 5. 12. 2018 rámcovou smlouvu č. 1760409 o bankovních a platebních službách. Dne 23. 4. 2020 k této smlouvě uzavřeli dodatek o možnosti přečerpání zůstatku běžného účtu až do částky 10.000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 18,9 % a prostřednictvím podmínek pro používání kontokorentu, které byly součástí uvedeného dodatku, možnost žalobce zesplatnit všechny pohledávky v případě, že žalovaný nebude úvěr řádně splácet. Tohoto práva žalobce pro prodlení žalovaného využil a dopisem ze dne 2. 11. 2020 žalovanému oznámil zesplatnění celého úvěru ve výši 10.448,15 Kč a vyzval jej k úhradě do 11. 11. 2020. Dopis byl odeslán žalovanému na adresu jeho bydliště dne 4. 11. 2020.
Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentu, která je typově smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Protože žalovaný neplatil úvěr dle podmínek stanovených ve smlouvě řádně a včas, měl žalobce podle smlouvy právo zesplatnit zbytek dluhu. Z poskytnutého úvěru má žalobce právo také na úrok, který žalobce správně limitoval s odkazem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Žalobce uplatnil náklady ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a soud mu proto náhradu v této výši přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymožena cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.