Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 287/2020-80
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovaný: titul celé jméno žalovaného, datum narození
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 8 673,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 529 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 529 Kč od 20. 8. 2020 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných počínaje 1. měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do konce každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 3 104,20 Kč se smluvením úrokem z prodlení ve výši
8 % ročně z částky 4 633,20 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení a částky ve výši 4 040,15 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 529 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 529 Kč od 20. 8. 2020 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných počínaje 1. měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do konce každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 3 104,20 Kč se smluvením úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 4 633,20 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení a částky ve výši 4 040,15 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 29. 6. 2020 podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 8 673,35 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěrová smlouva byla uzavřena distančním způsobem, který účastníkům umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky zpět spolu s dohodnutým poplatkem, který se skládal z úroku za dobu úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 104,20 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena rešeršemi v databázi EUCB. Dále bylo ověřeno, zda žalovaný nežádá o povolení oddlužení a že proti němu není vedena exekuce. Žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy prokázal svou identitu dokladem totožnosti a současně doložil zdroj svých příjmů. V rámci kontraktace probíhal i ověřovací telefonát s žalovaným a byla verifikována existence bankovního účtu žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru včetně dohodnutého poplatku, a proto mu byly zaslány upomínky, ve kterých ho vyzval k uhrazené dlužné částky. právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na právnická osoba Ou, se sídlem adresa, Harju maakond, Estonská republika, reg. č. 12922325, která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 5. 3. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 23. 3. 2020, na kterou nijak nereagoval. Dle úvěrové smlouvy je žalovaný dále povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 633,20 Kč od 10. 2. 2018 do
29. 6. 2020 ve výši 4 040,15 Kč. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žalovaným uhrazená částka ve výši 4 471 Kč byla odečtena od původní dlužné částky žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá uhrazení nesplacené části úvěru ve výši 4 633,20 Kč
a sjednané smluvní pokuty ve výši 4 040,15 Kč.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání dostavil a na svou obranu uvedl, že souhlasí s úhradou částky 1 529 Kč, což je zbývající část nesplacené jistiny. Původní věřitel mu poskytl jistinu ve výši
6 000 Kč, na kterou zaplatil částku 4 471 Kč. Půjčka byla postupována jiným věřitelům, kteří po něm požadovali uhradit částku 12 000 Kč, s čímž nesouhlasí. Snažil se s žalobkyní domluvit na splátkovém kalendáři, ale nepodařilo se. Souhlasí se zaplacením částku 1 529 Kč a zároveň žádá hradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť je důchodce, pobírá od ledna důchod ve výši 10 800 Kč, žije sám a na bydlení vydá 2 500 Kč měsíčně a dále za elektřinu 500 – 1 000 Kč. Dalšími výdaji žalovaného je užívání léků, které ho vyjdou na 500 Kč měsíčně. Žalovaný navrhuje uložení povinnosti zaplatit částku 1 529 Kč ve splátkách a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnout.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 9. 2020, č.j. 46 C 327/2020 -15, vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. 533AD92B58A091B, výpisů z účtu, potvrzením o provedení platby a všeobecných obchodních podmínek vzal soud za prokázané, že účastníci uzavírali dne 12. 1. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč převodem na bankovní účet. Oznámením obec správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 1. 2017 bylo zjištěno, že byl žalovanému vyplácen důchod ve výši 8 909 Kč měsíčně. Dále byl proveden důkaz smlouvami o postoupení ze dne 2. 1. 2020 a 5. 3. 2020, přílohou ke smlouvě o postoupení, rozpisem splátek a předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2020. Z oznámení ČSSZ ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že se žalovanému vyplacený důchod zvýšil na částku 10 801 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 4 471 Kč, což potvrdila
i žalobkyně v doplnění žaloby.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019 -75, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
13. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě, jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumal a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z.
o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč dne 12. 1. 2018, přičemž žalovaný žalobkyni již uhradil částku
4 471 Kč, je tak povinen žalobkyni uhradit částku 1 529 Kč, protože v této části u něj došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta) (výrok I.).
14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadované částky neměly oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
15. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen hradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalovaného.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání. (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).