Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 56/2021-41

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 13 195 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 000 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 195 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 441,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 000 od 14. 10. 2020 do 8. 3. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 477 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 000 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 195 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 441,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 000 od 14. 10. 2020 do 8. 3. 2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 477 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 13. 10. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 13 195 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 2. 2020 elektronickou cestou prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.orangefinance.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 213066, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 19. 2. 2020 převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v poskytnuté výši do dne 25. 3. 2020. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 579 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 26. 3. 2020 do 13. 10. 2020 v celkové výši 1 616 Kč. Žalovaná úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ani smluvní pokutu ve stanovené době neuhradila. Žalobkyně žalovanou elektronicky prostřednictvím e-mailu k úhradě dluhu upomenula. Žalovaná však přes upomínky dosud dluh žalobkyni nezaplatila, a to ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

3. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně v rámci své obchodní činnosti poskytuje úvěrové služby (z výpisu z obchodního rejstříku). Prostřednictvím webových stránek žalobkyně strany uzavřely dne 19. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 213066. Ve smlouvě si strany pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Žalovaná se dle podmínek úvěru zavázala uhradit úvěr do 25. 3. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 579 Kč (ze smlouvy o úvěru). Žalobkyně poskytla žalované tentýž den úvěr ve výši 8 000 Kč (z výpisu z účtu žalobkyně). Žalovaná nedodržela sjednané datum splatnosti úvěru a na dlužnou částku žalobkyni ani přes upomínání ničeho neuhradila (z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).

4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. 213066 mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 19. 2. 2020 je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí žádná tvrzení ani neoznačuje důkazy prokazující věnování dostatečné pozornosti schopnosti žalované daný úvěr splácet. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se tak své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „“), v jakém směru má doplnit důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované.

11. Soud se v dané věci zabýval zkoumáním úvěruschopnosti, přičemž v podrobnostech uvádí, že žalobkyně k finanční situaci žalovaného ničeho netvrdila, ani nedoložila. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

12. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, jelikož žalobkyně soudu nedodala žádnéy týkající se její osoby. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Ke shodnému závěru dospěl i SDEU (rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 86, 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, zůstala jí povinnost tuto částku vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně poplatku, smluvní pokuty (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že tyto přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení dle , advokátní tarif za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí částku 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč, dále 3 x režijní paušál á 100 Kč dle , celkem tedy 300 Kč Celkem náklady řízení včetně 21% DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem, činí částku 2 252 Kč. Jelikož byla žalobkyně z celkové výše dlužné pohledávky 13 195 Kč úspěšná pouze co do částky 8 000 Kč (60,6%) a žalovaná pak co do částky 5 195 Kč (39,4%), uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21,2% z částky 2 252 Kč, tedy v částce 477 Kč. Soud v dané věci aplikoval advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o opakovaný formulářový návrh, v němž se mění pouze jména účastníků, označení smluv a dlužných částek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).