Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 461/2020-28
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Houdkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 23 985 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 985 Kč se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 8,05% z částky 12 818,57 Kč od 8. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 412 Kč, a to do
tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 12 818,57 Kč od 8. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 412 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, který by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 12 818,57 Kč od 8. 7. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě, které žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 14 000 Kč. Žalovaná měla žalobci vrátit zápůjčku ve výši 14 000 Kč a dále úplatu za poskytnutí zápůjčky (poplatek) ve výši 11 985 Kč, který tvoří úrok ve výši 2 478 Kč, administrativní náklady zápůjčky ve výši 3 487 Kč a hotovostní inkaso splátek zvolené žalovanou ve výši 6 020 Kč. Sjednaný úrok byl součástí jistiny. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalované splácet poskytnout zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaná se zavázala ve smlouvě k úhradě částky ve výši 25 985 Kč, která měla být provedena v 60 týdenních splátkách po 434 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy s tím, že poslední splátka činila 379 Kč. Žalovaná však závazky ze smlouvy řádně nesplnila. Celkem žalovaná uhradila 3 splátky v celkové výši 2 000 Kč, z toho 214,99 Kč na úrok, 603,58 Kč na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru a 1 181,43 Kč na úmor zápůjčky. Dlužná zápůjčka tedy činí 12 818,57 Kč (14 000 Kč – 1 181,43 Kč) z této částky požaduje žalobce i zákonný úrok z prodlení. Poslední splátka byla uhrazená 6. 6. 2016. Na celkovou dlužnou částku sjednanou ve smlouvě o zápůjčce zbývá uhradit částku 23 985 Kč (25 985 Kč – 2 000 Kč). Ještě před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2019.
2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř. ) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. ). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.
3. Listinami zachycujícími obsah smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem (smlouva o zápůjčce číslo ze dne 13. 5. 2016) byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o zápůjčce, její výši, výši úroku, jednotlivých poplatků a souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že zápůjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Listino u (shora uvedenou smlouvou o zápůjčce) bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce.
4. Z předžalobní výzvy z 14. 5. 2019 spolu s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta ještě před podáním žaloby.
5. Posouzení úvěruschopnosti žalující strana doložila vyplněnou zákaznickou kartou dlužníka.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr: Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.
7. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že zápůjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal.
8. Dlužník věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba co do jistiny shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
9. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. , neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady byly vynaloženy částkou 960 Kč na zaplacení soudního poplatku a dále v souvislosti se zastoupením žalobce advokátem. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 23 985 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle § 14b vyhlášky sazba 300 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 3 úkony právní služby do dne podání žaloby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), za které mu náleží odměna 900 Kč. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ). Protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a tato částka k nákladům řízení patří (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ), žalovaný je povinen nahradit žalobci i částku 252 Kč, která je 21% daní z uvedených částek, vyjma soudního poplatku (§ 47 odst. 1 písm. a) , odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 2 412 Kč.
11. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde o výrazové a jazykové obraty, skutková vylíčení i právní argumentaci, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že návrhy podávané žalující stranou v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření, případně jinak konkretizovat pohledávku. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 . Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.