Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 315/2020-30

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 649 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 649 Kč od 17. 10. 2016 do 28. 4. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 649 Kč od 17. 10. 2016 do 28. 4. 2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 8 649 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 16. 10. 2016. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně k výzvě soudu dále uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného a že nemá k tomuto k dispozici žádné podklady. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na jistinu zápůjčky pouze částku 351 Kč a zůstal tak dlužen na jistině zápůjčky zažalovanou částku (poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožadovala). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 17. 10. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ jméno anonymizována dvě slova“ soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, přičemž tato žádost byla ze strany právního předchůdce žalobkyně schválena téhož dne. Na základě této žádosti byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, a to způsobem uvedeným v článku 3 Standardních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Žalovanému byl nejdříve vytvořen ve webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně účet, k němuž bylo přiděleno osobní identifikační číslo umožňující žalovaného přístup k tomuto účtu. Poté žalovaný prostřednictvím tohoto účtu smlouvu podepsal kliknutím na příslušné pole. K uzavření smlouvy došlo okamžikem, kdy žalovaný obdržel finanční prostředky v požadované výši po schválení jeho žádosti ze strany právního předchůdce žalobkyně. Předmětné finanční prostředky ve výši 9 000 Kč byly žalovanému vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě dne datum, což je zřejmé z doloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobkyně doložila dále rovněž Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, z nichž je mimo jiné zřejmé, že každé čerpání úvěru je zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % a dále je klient povinen platit úroky ve výši 0,2833 % denně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 9. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem ze dne 16. 4. 2020.

4. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , :„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

5. Předmětná smlouva o úvěru pak měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s  , který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s  odst. , který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“

6. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen (s ohledem na datum uzavření smlouvy) , o elektronickém podpisu, dle jehož ustanovení „ se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.“

7. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený kliknutím na příslušné pole v prostředí uživatelského účtu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, k němuž měl na základě přiděleného osobního identifikačního čísla přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 28. 1. 2016 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně 33  ze dne 5. 6. 2017).

8. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

9. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“

10. Žalobkyně pak ničím neprokázala, že její právní předchůdce dostál své povinnosti před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když výslovně uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného ověřoval a nemá k dispozici příslušné podklady.

11. Shora citované ustanovení , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních . Je zřejmé, že nový již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

12. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 351 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení celé požadované částky ve výši 8 649 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak povinnost k vydání bezdůvodného obohacení patří k nárokům, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele, přičemž je dlužník povinen dluh splnit prvního dne poté, co byl o to věřitelem požádán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. ze dne 17. 10. 2018). Soud proto vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, která byla dle doloženého podacího archu odeslána dne 16. 4. 2020. Podle ustanovení ,„ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ V souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v  , který stanoví, že„ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“ bylo žalovanému toto oznámení doručeno dne 21. 4. 2020. Jelikož byla žalovanému pro úhradu určena lhůta sedmi dnů od doručení, byl povinen provést úhradu do 28. 4. 2020. Ode dne následujícího, tedy od dne 29. 4. 2020 byl žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Tento pak žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 17. 10. 2016, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 29. 4. 2020, tj. 10 % ročně. Ve zbývající části soud úroky z prodlení zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 802,12 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 9 341,42 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni sepsání rozsudku, tj. ke dni 26. 4. 2021). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 79 % a z 21 % neúspěšná (z 21 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 58 % náhrady nákladů řízení.

15. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle advokátního tarifu 200 Kč a dále jí za ně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 864 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.