Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 78/2021-61
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 943,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 661,74 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 294,78 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 812 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 131,99 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 089,06 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 332,07 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 461,21 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 306,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 661,74 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 294,78 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 812 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 131,99 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 089,06 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 332,07 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 461,21 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 306,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 252 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 190 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 340 Kč (celkem tedy částku ve výši 23 632 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 688 Kč. Žalovaná částka 25 943,99 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 10 332,07 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 786,17 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 825,53 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 936,38 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 563,84 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 10 332,07 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 15. 1. 2019 do 20. 5. 2020 úrok kapitalizovala částkou 2 750,80 Kč, a 9,75% p.a. úroku z prodlení z částky 11 118,24 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 15. 1. 2019 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 755,99 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne datum a jeho opravy ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 956,52 Kč představující část kapitalizovaného úroku 661,74 Kč a část kapitalizovaného úroku z prodlení 294,78 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 632 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 252 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 5 850 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 190 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 2 340 Kč (celkem tedy částku 23 632 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 1 688 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 5 188 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 12 115 Kč. Žalobkyně soudu předložila potvrzení České správy sociální zabezpečení o druhu a výši důchodu, ze kterého vyplývá, že žalovaný pobírá starobní důchod, který činí 12 115 Kč měsíčně, přičemž z důchodu žalovaného jsou prováděny exekuční srážky. Z výplatních dokladů za měsíce červen 2017, srpen 2017 a listopad 2017 vyplývá, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 12 115 Kč, přičemž je mu vyplácena částka ve výši 10 108 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 9 917 Kč, a to 4 500 Kč na bydlení a energie, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 007 Kč na exekuce. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost. Žalovaný dále prohlásil, že všechny uvedené informace a skutečnosti jsou úplné a pravdivé a že nezamlčel žádné skutečnosti, které by mu bránily v případě uzavření smlouvy o úvěru plnit svůj dluh vůči úvěrujícímu řádně a včas a které by mohly mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí úvěrujícího poskytnutí úvěru na základě této žádosti a že není v úpadku a nejsou dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu na žalovaného. Žalovaný dále prohlásil, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 150 000 Kč, které splácí prostřednictvím srážek z důchodu. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů. Z předloženého potvrzení České správy sociálního zabezpečení a z výplatních dokladů vyplývá, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 12 115 Kč měsíčně, přičemž jsou mu prováděny exekuční srážky ve výši 2 007 Kč. Výdaje žalovaného doloženy nebyly. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stánky jeho rozpočtu, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen jím sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
18. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení a energie činí 4 500 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalovaného na dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 3 410 Kč. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc za situace, kdy si byl vědom, že žalovaný hradil exekuce částkou 2 007 Kč.
19. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 7 812 Kč (13 000 Kč – 5 188 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 7 812 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 27. 11. 2020, neboť podle výzvy žalobkyně ze dne 11. 11. 2020 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 26. 11. 2020. Od 27. 11. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 15. 1. 2019 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 461,21 Kč. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 461,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 306,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 11 118,24 Kč za dobu od 27. 11. 2020 do zaplacení zamítl.
22. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.