Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 262/2020-35
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 300 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 851,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 402,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 630,03 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 300 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 851,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 402,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 630,03 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 7 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 851,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 402,95Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 930,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne 11. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201023628. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací získaných od žalované, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytla pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2018 Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 22. 5. 2018. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze 9 700 Kč, zbývající část neuhradila. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalované ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201023628 vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 11. 2. 2017 se žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 000 Kč, který představoval úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalované. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná žije v nájmu, a to od června 2013. Je vedena na úřadu práce. Její příjmy tvoří částka 11 100 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje činí celkem 7 500 Kč a tvoří je výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč a běžné osobní výdaje ve výši 6 000 Kč. Dle odškrtnutého políčka v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu bankovní výpisy; žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla a příjmy a výdaje žalované proto nebyly dostatečně prokázány a zůstaly pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení v kartě zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dluhu.
2. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně dne 11. 2. 2017 listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž při jejím podpisu převzala částku 10 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaná dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 9 700 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. Ani přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze na základě tvrzení žalovaného obsažených v kartě zákazníka.
3. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
4. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
5. Podle § 9 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201023628 podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Žádné důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě, vyjma zákaznické karty, neoznačila.
14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
15. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalované. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné přihlédnout, neboť tento požadavek byl v rozporu s hospodárným vedením řízení. Žalobkyně měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradil 9 700 Kč, zůstala jí proto povinnost vydat částku 300 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).