Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 25/2021-122
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 21 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 30. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 324 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 30. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 324 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 21 800 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalované na základě smlouvy o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé ze dne 13. 12. 2018 založila běžný účet č. bankovní účet. Následně žalovaná dne 11. 12. 2018 požádala o poskytnutí povoleného přečerpání ČSOB anonymizována tři slova. Návrh byl žalobkyní dne 13. 12. 2018 akceptován, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí povoleného přečerpání na běžném účtu do úvěrového limitu 20 000 Kč Smlouvou byl zároveň sjednán úrok ve výši 18,9 % p.a. Žalovaná, ačkoliv úvěr čerpala, tento řádně nesplácela a žalobkyně proto prohlásila veškeré dosud nesplacené pohledávky za okamžitě splatné ke dni 30. 10. 2019. Ke dni 22. 10. 2020 činila pohledávka celkem částku 28 951,81 Kč, která sestávala z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, poplatků po splatnosti ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 335,02 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 816,79 Kč.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20 a násl. zákona o ochraně spotřebitele. Na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném a spořícím účtu žalované byl stanoven příjem žalované ve výši 13 779 Kč měsíčně, výdaje ve výši 8 114,15 Kč měsíčně. Jako platební kapacita pak zůstala částka 5 664,85 Kč, tedy částka dostačující pro splátku 1 000 Kč měsíčně. Ke svým tvrzením žalobkyně doložila výpis z účtu číslo od dubna od listopadu roku 2018.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 8. 2. 2021, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 29. 1. 2021).
3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Smlouvou o ČSOB anonymizováno kontu ze dne 30. 10. 2017, žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 12. 2018, předsmluvními informacemi ze dne 11. 12. 2018 a smlouvou o úvěru formou povoleného přečerpání účtu ze dne 13. 12. 2018 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč se sjednaným úrokem 18,9 % p.a.
Dle výpisu z účtu žalovaná částku 20 000 Kč vyčerpala.
Dopisy ze dne 15. 7. 2019, 5. 8. 2019 a 5. 9. 2019 žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu. Dopisem ze dne 1. 11. 2019 pak úvěr ke dni 30. 10. 2019 zesplatnila; k tomuto datu činila dlužná částka 23 431,52 Kč.
7. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výpis z účtu, za kterého konstatovala, že žalované podle tohoto (po odečtení příjmů a výdajů) zůstalo měsíčně k dispozici 5 664,85 Kč. Z interního hodnocení klienta však vyplývá, že žalobkyně neměla k dispozici žádné listin y dokládající zdroj a výši příjmu, byť bylo konstatováno, že žalovaná je zaměstnanec. Zcela pak absentují údaje o osobních poměrech žalované (osobní stav), počtu vyživovaných osob, nákladech spojených s bydlením, dopravou a pod. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, žalovaná do současné doby na dluh ničeho neuhradila, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. od 30. 10. 2019, tj. ode dne zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 872 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (§14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3 x 100 Kč paušál (14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 252 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 324 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka obec, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.