Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 192/2020-47
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 461,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 18. 5. 2018 do 28. 1. 2021, zamítá
III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 461,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 18. 5. 2018 do 28. 1. 2021, zamítá III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a následné SMS žádosti žalovaného o úvěr. Na základě smlouvy a SMS žádosti poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum částku 3 500 Kč, kterou měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátit do 29. 8. 2016, což neučinil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 25. 2. 2021), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením rámcové úvěrové smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně odkázala na ustanovení rámcové úvěrové smlouvy a na výpis z platební historie žalovaného, avšak tento výpis soudu nedoložila, stejně jako nedoložila žádné jiné důkazy o jakémkoli (natož řádném) posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za prokázané považuje soud pouze poskytnutí částky 3 500 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které žalobkyně prokázala výpisem z účtu ze dne 9. 9. 2016. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 3 500 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 1. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 1. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila (z části) kapitalizovaný za období od 30. 8. 2016 do 20. 4. 2018 a dále od 18. 5. 2018 do zaplacení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč po zaokrouhlení. Přiznané náklady odpovídají 64 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč (sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Přiznaná výše nákladů 64 % odpovídá rozdílu úspěchu žalobkyně 82 % a úspěchu žalovaného v části 18 % z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí). Pro úplnost soud uvádí, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 29/2020 , 21 C 64/2020 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.