Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 156/2020-80

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 20 326,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 326 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 948,29 Kč a s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 588 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 326 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 948,29 Kč a s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 588 Kč.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 326,24 Kč s příslušenstvím podle rámcové smlouvy ze dne datum a dodatku č. 2 k rámcové smlouvě ze dne datum, na základě kterých byl žalovanému poskytnut kontokorent. Žalovaný nicméně neplnil podmínky kontokorentu, ten byl proto zablokován a dne 2. 1. 2020 zesplatněn, o čemž byl žalovaný dopisem, e-mailem a SMS zprávou informován. Žalovaná částka se skládá z jistiny kontokorentu 20 000 Kč a nezaplacených poplatků za vedení účtu spolu s účelně vynaloženými náklady na upomínání ve výši 326,24 Kč. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a z lustrace interních a externích databází a rejstříků.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila přípisem ze dne 1. 3. 2021). Soud proto věc projednal v souladu s  , (dále jen " ), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise.

4. Rámcovou smlouvou číslo ze dne datum otevřela žalobkyně pro žalovaného běžný účet vedený v českých korunách a na základě dodatku č. 2 k Rámcové smlouvě bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent ve výši 20 000 Kč se splatností do jednoho roku s tím, že v případě nesplácení za sjednaných podmínek měla žalobkyně možnost kontokorent zablokovat. Dle ceníku činil poplatek za velký tarif 100 Kč měsíčně. Podle přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z účtu žalovaného byl kontokorent zesplatněn dne 2. 1. 2020, přičemž k tomuto dni dlužil žalovaný částku 20 000 Kč na jistině, když na jeho účtu byl záporný zůstatek - 326,24 Kč a úrok po kapitalizaci činil 948,29 Kč. Dle výpisu z elektronického bankovnictví byly žalovanému dne 11. 12. 2019, dne 16. 12. 2019 a dne 3. 1. 2020 zaslány zprávy ohledně dluhu, upozornění na možnost zesplatnění kontokorentu a informace o zesplatnění kontokorentu. Podle přehledu nákladů na vymáhání dluhu činí náklady za 20 dnů vymáhání celkem 592,20 Kč, přičemž žalobkyně požaduje pouze 300 Kč. Dopisem ze dne 2. 1. 2020 (odeslaným dne 3. 1. 2020) zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Z karty klienta vyplývá, že žalovanému byla opakovaně (třikrát) zamítnuta žádost o půjčku a až dne datum pak byla schválena žádost o kontokorent. Žalovaný uvedl své výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a na dopravu, léky a jídlo ve výši 7 000 Kč měsíčně, neuvedl informace o svém zaměstnání, uvedl pouze, že má příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů jeho domácnosti je 15 000 Kč. Z úvěrové zprávy ze dne datum nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, stejně jako z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek žalobkyně z podmínek pro používání kontokorentu soud žádné relevantní informace nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu k doplnění důkazních návrhů.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela s žalovaným nejprve dne datum rámcovou smlouvu a následně dne datum dodatek k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl poskytnut kontokorent až do výše 20 000 Kč, který sice následně zcela vyčerpal, aniž by žalobkyni poté cokoliv uhradil.

6. Dle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o kontokorentu, tj. o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat z úvěrového rámce až do výše 20 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (resp. schopnost splácet finanční prostředky vyčerpané z úvěrového rámce 20 000 Kč). Žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, nicméně nepředložila žádné důkazy o tom, že by si žalovaným uvedené informace např. o příjmu ve výši 20 000 Kč měsíčně, potažmo příjmu ostatních členů domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč, jakkoli ověřovala (např. vyžádáním výplatní pásky, pracovní smlouvy, případné nájemní smlouvy apod., nebo jen z pouhých výpisů z účtu). Stejně tak žalobkyně nijak neověřovala skutečnou výši výdajů žalovaného (a to alespoň ohledně správnosti uváděných nákladů na bydlení 5 500 Kč, když žalobkyně nezjišťovala, zda žalovaný bydlí ve vlastním bydlení, případně v nájmu nebo podnájmu). Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy (dodatku o kontokorentu) nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků. Odkaz žalobkyně na judikaturu švédského Nejvyššího správního soudu pak nelze považovat za relevantní již jen proto, že nelze dovozovat jakoukoli závaznost rozhodnutí soudů jiných členských států Evropské unie pro soudy České republiky. Soud nemůže ani přistoupit na to, že by rozhodnutí švédského soudu mohlo mít argumentační sílu ve vztahu ke kritériím posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak sama žalobkyně uvedla, Nejvyšší správní soud Švédska vykládá směrnici Evropského parlamentu a Rady, přičemž směrnice jako akt sekundárního práva Evropské unie není (až na výjimky) přímo aplikovatelná a záleží tak na její transpozici do vnitrostátního práva, která je v různých členských státech EU více či méně odlišná, argumentace závěry švédských soudů proto není pro danou věc přiléhavá. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, kterou jí následně nevrátil, obohatil se v této výši na úkor žalobkyně (plnění z neplatného právního důvodu), a byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vzniklé bezdůvodné obohacení vydat. Jelikož žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil, nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 20 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 2. 1. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení (zaplacení dluhu) do 11. 1. 2020. Od následujícího dne, tj. od 12. 1. 2020, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení ( o. z.) ve výši dle ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 1. 10. 2019. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 588 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 814 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč sestávající ze 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. nebo ). Přiznaná výše nákladů řízení odpovídá rozdílu mezi úspěchem žalobkyně v rozsahu 79 % z celého předmětu řízení (po započítání požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %, a proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení odpovídající 58 % z celkové výše nákladů (1 014 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.