Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 352/2020-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
IČO, se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 884 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 284 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 Kč za dobu od 5. 10. 2019 do 12. 8. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 52 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 284 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 Kč za dobu od 5. 10. 2019 do 12. 8. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 52 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 884 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z částky 884 Kč za dobu od 5. 10. 2019 do 12. 8. 2020. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela jako pojistitel s účinností od datum pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla značky CAGIVA, typ 1258MWSST, registrační značka Žalovaná sjednané pojistné řádně nehradila a za období od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2019, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 284 Kč, částku 600 Kč činí paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného.
2. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (doručeno osobně na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována a dále pojistnými podmínkami žalobkyně. Žalovaná se v této smlouvě zavázala hradit pojistné ve výši 1 027 Kč ročně. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně výpisu z pošty svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila pojistné podmínky autopojištění Combi Plus III 1/15. Žalobkyně rovněž předložila dodejku, z níž je patrno, že v minulosti doručovala prostřednictvím České pošty žalované písemnost. Z bilance pojištění vyplynulo, že z titulu předmětné pojistné smlouvy žalovaná dluží částku 884 Kč, přičemž 284 Kč tvoří vymáhací předpis a 600 Kč jsou náklady na vymáhání. Žalobkyně také předložila dopis ze dne 16. 10. 2019 adresovaný žalované, v němž žalované oznamuje, že dne 3. 10. 2019 došlo k zániku pojistné smlouvy. Žalobkyně rovněž doložila tři upomínky adresované žalované. Ze sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného platného od 1. 7. 2016 vyplývá, že výše poplatku za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 160 Kč a za předžalobní upomínku po zániku pojištění činí výše poplatku 120 Kč.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaná pojistné řádně nehradila, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázala, a to v období výše specifikovaném.
5. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb. , zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2 ) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo).
6. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaná řádně nehradila pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tedy a tím méně prokázala, že by provedla jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí. Žalobkyně neprokázala, kdy přesně pojištění zaniklo, tato skutečnost ovšem není k tíži žalované, která by v případě dalšího trvání smlouvy byla povinna hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaná je povinna uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku , § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo 1 027 Kč ročně, tedy 2,81 Kč denně (1 027/365), za dané období od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2019 čítající 101 dnů tedy celkem 284 Kč (2,81 x 101). Žaloba na dlužné pojistné ve výši 284 Kč je tedy jednoznačně důvodná. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalované s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném v době prodlení. Co se týče stornopoplatku ve výši 600 Kč s příslušenstvím, shledal soud žalobu nedůvodnou. Ač je daná povinnost žalobkyní nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě každý z poplatků (zaslání upomínek, předčasné ukončení smlouvy atp.) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět.
8. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 284 Kč, v kapitalizované výši činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 308 Kč (32 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 600 Kč, v kapitalizované výši činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 652 Kč (68 %). Žalovaná by tak měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (36 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.