Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 C 68/2020-50

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 172 510 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k 28. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci až do úplného zaplacení, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 26 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 126 389 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 389 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 46 121,31 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 239 392 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k 28. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci až do úplného zaplacení, a to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do částky 26 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 126 389 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 389 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 46 121,31 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 239 392 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 126 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 46 121,31 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 239 392 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč spolu s úrokem ve výši 167,74 % ročně, počínaje od září 2019. Žalovaný smlouvu podepsal dne datum. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 124 991,83 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 46 121,31 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 102,64 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V závěrečné řeči uvedl, že rozjížděl podnikání a zpočátku se mu dařilo, ale po novém roce vše utichlo a on neměl žádný příjem. Od května pracoval sedm měsíců v zahraničí, kam opět bude odjíždět a kde má dohodnuté dvě práce. Může měsíčně splácet 5 000 Kč.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, shodnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách ve výši 11 083 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 167,74 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne datum (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne datum, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z y Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 29 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 500 Kč na bydlení, částka 100 Kč na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.), tj. celkové výdaje 5 010 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (jiné). Informaci o výši čistého měsíčního příjmu prokázalo Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, podle kterého činil v období od května do července 2019 průměrný měsíční příjem žalovaného 29 000 Kč. K datu datum 11:58:00 byly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS informace o jedné dlužné splátce po splatnosti ve výši 5 235 Kč s datem vzniku příznaku dne datum. Tato informace byla nahrána dne datum. Žalovanému byl stanoven příznak D (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Špatné hodnocení žalovaného vyplývá i z předložené y Ověření v registru NRKI, kde je pro žalovaného stanoven příznak 16, tj. že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 100 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, prokazuje záhlaví výpisu běžného účtu. Na tento účet byla dne datum připsána mzda žalovaného ve výši 27 840 Kč (zjištěno z Detailu úhrady z datum). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (zjištěno z Karty klienta). Výzvou k zaplacení ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 1. a 2. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne datum pak k uhrazení dlužné 1., 2. a 3. splátky a dopisem ze dne datum oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala jej k uhrazení částky 126 389 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne datum žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 126 389 Kč s příslušenstvím a úhradě běžící smluvní pokuty (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Zásilka byla doručována žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě dne datum (zjištěno ze Sledování zásilky České pošty). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od datum má povolení ČNB k činnosti podle , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze krátkodobou příjmovou situaci žalovaného. Žalobkyně vůbec nezkoumala délku pracovního poměru žalovaného, tedy zda bude schopen splácet úvěr splátkami ve výši 11 083 Kč po celých 18 měsíců. Žalobkyně také při poskytování úvěru v relativně vysoké výši zcela ignorovala hodnocení klienta v registru NRKI a informace uvedené v registru SOLUS o problémech žalovaného s úhradou splátky ve výši 5 235 Kč dne datum. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala údaje žalovaného o způsobu bydlení (jiné) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 500 Kč. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit žalobkyni jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla dne datum předžalobní výzva.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 100 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 100 000 Kč (poskytnuté peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za dobu od datum, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 26 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, částky 46 121,31 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč, soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 100 000 Kč za dobu od datum do datum, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. K okamžiku zesplatnění činila výše zákonného úroku 10 % ročně, a proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.

14. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 172 510 Kč a příslušenství spočívajícího v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku ve výši 102,64 % ročně. Co se týče žalované částky, byla procesně úspěšnější žalobkyně, když soud zavázal žalovaného uhradit částku 100 000 Kč (tj. 58 %) a žaloba byla zamítnuta co do částky 72 510 Kč (tj. 42 %). Žalobkyně však byla procesně neúspěšná zejména v požadovaném příslušenství, a to co do smluvního úroku z prodlení (tj. v 91 %).

15. Lhůtu k plnění soud stanovil na návrh žalovaného ve splátkách ve výši 5 000 Kč. Soud přihlédl k aktivnímu přístupu žalovaného, který se snažil vyřešit vzniklou situaci s přihlédnutím ke svým finančním možnostem. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobkyni, která bude uspokojena v období krátce přesahujícím dva roky a jejíž právo na úhradu pohledávky je současně chráněno i uložením plnění pod ztrátou výhody splátek a případně vzniklá úroková škoda i úrokovým příslušenstvím.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.