Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 307/2020-55
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Burešovou ve věci
žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, s úrokem ve výši 20,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, s úrokem ve výši 20,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], s úrokem ve výši 20,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], s úrokem ve výši 20,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu 2 smluv o zápůjčce - první smlouva byla uzavřena dne datum a druhá smlouva dne datum. Těmito smlouvami právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalované zápůjčku v obou případech ve výši částka přičemž žalovaná měla poskytnutou částku včetně sjednaného úroku ve výši 20,50 % a včetně souhrnného poplatku ve výši částka splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši částka Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobkyni.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok je promlčen. Půjček u anonymizováno měla více a vždycky, když žádala o další půjčku, předcházející půjčku zaplatila. V tomto případě se to ale nestalo, asi peníze byly potřeba na něco jiného důležitého a poté vyhořeli a byly další problémy. Žalovaná se snažila věřitele kontaktovat, ale bezúspěšně. Od roku 2016 nebydlela na adrese uvedené ve smlouvě, protože byt vyhořel a od října 2016 bydlí v obec, přičemž adresa je nahlášena jako adresa trvalého bydliště. Po vyhoření a související ztrátě dokumentů žádala věřitele o zaslání kopií smluv nebo o to, aby poslali jiného výběrčího splátek. Věřitel se neozýval, až v loňském roce byla doručena výzva k zaplacení v lednu, ze které žalovaná zjistila, že pohledávka byla postoupena.
3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou o zápůjčce ze dne datum, číslo právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalované zápůjčku částka a žalovaná se zavázala zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši částka splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši částka počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku částka.
4. Téhož dne, kdy byla podepsána smlouva, tedy datum, žalovaná podepsala Zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno aktuální bydliště žalované (obec, ulice), adresa trvalého pobytu na Slovensku, dále že se jedná o bydlení v nájemním bytě, že žalovaná je rozvedená, nevlastní automobil, má 3 nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené a pobírá státní podporu ve výši částka měsíčně, dále částka jako výživné na děti a příspěvek na bydlení částka. Dále je ve formuláři uveden další příjem domácnosti ve výši částka měsíčně, avšak údaj o zdroji tohoto příjmu je začerněn. Celkově jsou tedy uvedeny příjmy ve výši částka. Jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny: nájem částka, telefon částka,„ anonymizována tři slova“ částka a výdaje na domácnost částka, celkem částka. Ze strany původního věřitele byly jako„ Ověřené dokumenty“ zaškrtnuty následující: občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouva.
5. Smlouvou ze dne datum, číslo právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalované zápůjčku částka a žalovaná se zavázala zápůjčku včetně sjednaného a souhrnného poplatku ve výši částka splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši částka počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku částka.
6. Téhož dne, kdy byla podepsána smlouva, tedy datum, žalovaná podepsala Zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno aktuální bydliště žalované (obec, ulice), adresa trvalého pobytu na Slovensku, dále že se jedná o bydlení v nájemním bytě, že žalovaná je rozvedená, nevlastní automobil, má 3 nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené a pobírá státní podporu ve výši částka měsíčně a dále částka jako neoznačený příjem. Dále je ve formuláři uveden další příjem domácnosti ve výši částka měsíčně, avšak údaj o zdroji tohoto příjmu je částečně začerněn, avšak zůstává částečně čitelný a zní:„ přítel výplata“. Celkově jsou tedy uvedeny příjmy ve výši částka. Jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny: nájem částka, telefon částka,„ anonymizována tři slova“ částka a výdaje na domácnost částka, celkem částka. Ze strany původního věřitele byly jako„ Ověřené dokumenty“ zaškrtnuty následující: občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouva.
7. Ze smluv o zápůjčce vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ve prospěch žalované poskytl v hotovosti částku částka dne datum a částku částka dne datum.
8. Byt v obec na ul. příjmení, který žalovaná obývala, dne datum vyhořel a stal se neobyvatelným, jak vyplývá z potvrzení Hasičského záchranného sboru územní celek ze dne datum.
9. Z tvrzení žalobkyně lze usoudit, že žalovaná splatila celkovou částku částka, a to částka na dluh ze smlouvy číslo částka na dluh ze smlouvy číslo (Žalobkyně uvedla, že z celkové tvrzené dlužné částky částka z každé smlouvy žalovaná dluží částka, resp. částka, z čehož je zřejmá zaplacená částka 36 číslo 670,25 = 19 050,45; 36 271 - 11 228,75 = 25 492,25).
10. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši částka nejpozději do deseti dnů od doručení dopisu. Dopis byl adresován žalované na adresu bytu, který vyhořel.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši částka nejpozději do datum. Dopis byl adresován žalované na adresu bytu, který vyhořel.
13. Žalobkyně k dopisům předložila podací lístky, které dokládají, že dopisy byly odeslány prostřednictvím poštovních služeb.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byly postoupena pohledávky za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávek žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.
15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
20. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Zásadní rozhodnutí k této problematice zmínil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . V něm uvedl, že“ k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1 ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“
21. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je tedy nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele ve výši částka není možné říci, zda bude schopen platit splátku ve výši částka měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
22. Postup právního předchůdce žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované v tomto případě nelze považovat za postup splňující kritéria odborné péče, neboť právní předchůdce žalobkyně se dostatečným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalované nezabýval příjmy žalované, zejména vzhledem k tomu, že si ověřil pouze výši sociálních dávek žalované z titulu mateřské dovolené, ale nevyžadoval ověření dalšího tvrzeného příjmu žalované, který byl pro poskytnutí úvěru rozhodující (v obou případech byl v zákaznické kartě uveden„ další příjem domácnosti ve výši částka“). (Také postup, při kterém žalovaná opakovaně čerpá úvěry a předchozí úvěr je splácen pomocí úvěru následujícího, nasvědčuje nedostatečné úvěruschopnosti žalované).
23. Prokázaný postup žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované v tomto případě nelze považovat za postup splňující kritéria odborné péče, neboť pouze na základě nedostatečně ověřených informací od žalované nemůže věřitel objektivně získat informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a relevantně tak zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splatit bez negativních zásahů do jejích majetkových a společenských poměrů. Žalobkyně tedy neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, když neshromáždila dostatečné informace pro rozhodnutí o tom, zda je žalovaná schopna úvěr splácet tak, jak poskytovateli úvěru ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.
24. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne datum a Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne datum jsou podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
25. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyly platně uzavřeny tvrzené spotřebitelské smlouvy o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku .
26. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat podle § 2993 téhož zákona („ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.“).
27. Žalované proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku částka. Žalovaná doposud uhradila pouze částku částka. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost vrátit poskytnuté plnění v plném rozsahu nesplnila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem po odečtení prokázaných plateb (40 000 - 28 899 = 11 101) (výrok I. rozsudku).
28. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k zaplacení teprve doručením žaloby, neboť doručení dřívějších výzev k zaplacení nebylo prokázáno, neboť byly zasílány na adresu, kde žalovaná prokazatelně nebydlela. K doručení žaloby, která je i hmotněprávní výzvou k plnění, došlo dne datum, proto se pohledávka stala splatnou následujícím dnem po doručení, tedy datum.
30. Dnem následujícím po datum se tedy žalovaná dostala do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (viz výrok I.).
31. Další nároky uplatněné žalobkyní (smluvní úrok, poplatek) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z neplatné smlouvy. Také úrok z prodlení žalobkyně požadovala přede dnem splatnosti a z vyšší částky, než by jí příslušelo. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádné z účastnic, neboť žalovaná, jež byla v řízení úspěšnější, se tohoto práva vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.