Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 198/2020-117
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Andreou Venclíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do části žaloby s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2018 do 7. 6. 2019, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do části žaloby s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2018 do 7. 6. 2019, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobou došlou soudu dne 11. 9. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky představující nevrácenou zápůjčku. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila následovně: Právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřela se žalovaným prostřednictvím portálu webová adresa elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 7. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému bezhotovostním převodem peněžitou zápůjčku ve výši 10 000 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejprve na uvedeném portálu zaregistroval, zadal požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu a zároveň odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek. Po úspěšné registraci byly žalovanému sděleny přístupové údaje do systému, žalovaný poté požádal o poskytnutí zápůjčky a původní věřitel jeho žádost schválil. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit zápůjčku do 5. 7. 2018 právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019. Ta následně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, přestože k tomu byl vyzván, požaduje žalobkyně krom zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč i zákonný úrok z prodlení od 6. 7. 2018 do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícím zjištěním ohledně skutkového stavu:
Z listin y nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“ ze dne 7. 6. 2018 soud zjistil, že obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, a žalovaného. Smluvní strany mezi sebou měly sjednat úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného č. bankovní účet. Splatnost úvěru byla stanovena na 28 dní po odeslání finančních prostředků žalovanému. Listin Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, pouze potvrzení, že si žalovaný dokument přečetl, s obsahem vyslovil souhlas, a že na důkaz toho podpis provedl elektronickým kódem číslo, nahrazující fyzický podpis.
Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 7. 6. 2018 byla z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet zaslána částka 10 000 Kč.
Dotazem na banku spravující bankovní účet č. bankovní účet bylo zjištěno, že vlastníkem uvedeného účtu byl ke dni 7. 6. 2018 žalovaný.
Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván právní předchůdkyní žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na společnost právnická osoba, která následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván žalobkyní k uhrazení dluhu.
Ohledně skutkového stavu tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost právnická osoba, a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo která nicméně žalovaným nebyla podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala 7. 6. 2018 na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2019, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2019, který obsahoval též výzvu k zaplacení. Zásilka byla podána na poštu dne 3. 6. 2019. Žalovaný však dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
V otázce toho, zda byla mezi účastníky, respektive mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva, vycházel soud ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v § 104 stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru povinnost písemné formy pod sankcí neuzavření nebo neplatnosti smlouvy, pokud nebude písemná forma zachována.
Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 . Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.
Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu, (dále jen„ eIDAS“) pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb. , podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.
V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jelikož podpis žalovaného na smlouvě není připojen ani v písemné podobě, ani v elektronické podobě splňující výše uvedené požadavky. Stejně tak z žádných žalobkyní tvrzených úkonů, ale ani z předložených listin nelze dovodit, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla smlouva o úvěru platně uzavřena.
V řízení nicméně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uvedenou částku žalobkyni (či dříve její právní předchůdkyni) vrátil, jedná se o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 a následujících o. z. Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z.
Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 6. 7. 2018 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, stal se dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. splatným až na výzvu. Žalobkyně doložila první výzvu ze dne 30. 5. 2019, která byla podána na poště dne 3. 6. 2019. Dle § 573 o. z. platí domněnka dojití zásilky třetí pracovní den po odeslání. Dne 3. 6. 2019 bylo pondělí, zásilka se tedy má za doručenou 6. 6. 2019. Následujícího dne měl žalovaný povinnost dluh uhradit a od 8. 6. 2019 je v prodlení. Žalobkyně má tedy dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni 8. 6. 2019 činila 9,75 %. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 9 %. Soud je dle § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) žalobním návrhem vázán.
Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny a úroku z prodlení od 8. 6. 2019 do zaplacení. Co do úroku z prodlení požadovaného za předchozí období soud žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.