Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 241/2020-25
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 19.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13.860 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.000 Kč od 9. 2. 2018 do 30. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.860 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13.860 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.000 Kč od 9. 2. 2018 do 30. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.860 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 12. 20216 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 18.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 13.860 Kč formou týdenních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a ten se tak stal automaticky splatný ke dni ke dni 8. 6. 2017. Žalovaný na úvěr v nepravidelných intervalech uhradil pouze částku ve výši 12.860 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 15. 12. 2016 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dále jen („ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 18.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí peněžních prostředků. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 13.860 Kč, který zahrnoval úročení úvěru ve výši 6.300 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.600 Kč a odměnu obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek ve výši 3.960 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66 % ročně. Celkovou částku ve výši 31.860 Kč se žalovaný zavázal vrátit formou 60 týdenních splátek ve výši 531 Kč. První splátka byla splatná ke dni 22. 12. 2016, přičemž každá další byla splatná do 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku smluvních podmínek označených jako splácení úvěru se jednotlivé splátky v rozsahu 56,497 % započetly na úhradu jistiny a v rozsahu 43,503 % na úhradu souhrnného poplatku. Dle článku smluvních podmínek označeného jako následky porušení povinností klienta byl žalobce v případě prodlení žalovaného s úhradou jednotlivé splátky oprávněn vyzvat žalovaného k úhradě dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů, a v případě marného uplynutí této dodatečné lhůty úvěr zesplatnit.
5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný poskytnutý úvěr splácel splátkami různé výše v nepravidelných intervalech. Celkem žalovaný zaplatil částku ve výši 12.860 Kč.
6. Z přípisu ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě zůstatku dluhu ve výši 19.000 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny ve výši 10.734 Kč a nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 8.266 Kč.
7. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy byl žalovaný svobodný se středoškolským vzděláním, žil v nájmu, nevlastnil automobil ani nebyl majitelem nemovitosti. Jeho příjem dosahoval měsíčně výše 22.200 Kč (pracoval jako číšník s příjmem 16.200 Kč + 6.000 Kč z brigády). Měsíční výdaje dosahovaly částky 11.900 Kč, a to za nájem/inkaso 4.800 Kč, telefon 500 Kč, předchozí půjčku od žalobce 1.600 Kč a další výdaje 5.000 Kč. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že žalovaného lustroval v databázi neplatných dokladů, v systému společnosti Credit Check, s.r.o. a v insolvenčním rejstříku. Dále provedl telefonní kontrolu v zaměstnání žalovaného a zkontoloval platební historii žalovaného u žalobce. Žádné listin y k prokázání těchto tvrzení však žalobce nedoložil.
8. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle věty prvé odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Dle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s péčí řádného hospodáře posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
19. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje prověří a případně si je nechá doložit (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , vyplývá, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
21. Z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , vyplývá, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
22. Žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když neověřoval tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho skutečné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Nebyla doložena žádná pracovní smlouva, dle tvrzení žalobce ověřeno telefonicky, ale ani toto nebylo nijak doloženo. Nebylo upřesněno, o jaké se jedná brigády, zda jsou pravidelné či jednorázové. Není zřejmé, zda uváděný výdělek je čistý příjem, zda žalovaný žije sám nebo se s někým podílí na úhradě nákladů bydlení apod. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 18.000 Kč s týdenní splátkou 531 Kč, tj. měsíční splátkou 2.124 Kč s tím, že prostřednictvím 60 splátek měla být uhrazena celková částka 31.860 Kč. Peněžní prostředky žalobce žalovanému poskytl, ačkoliv nemohl považovat měsíční příjem žalovaného ve výši 22.200 Kč za prokázaný, přičemž žalovaný žalobci už jeden úvěr splácel. Částku ve výši 4.800 Kč vynakládanou na bydlení nelze považovat za zcela reálnou, když není patrné, zda žalovaný bydlí na brněnské adrese sám. Nelze tak dovodit, že by žalobce postupoval s odbornou péčí, za kterou se považuje i posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě uvedeného je úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným absolutně neplatná, neboť je v rozporu s dobrými mravy a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
23. Soud shledává smlouvu neplatnou také pro její rozpor s požadavkem přiměřenosti, když stanovuje značnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobcem (18.000 Kč) a úplaty, jíž se mu za to mělo dostat (31.860 Kč) během relativně krátké doby 60 týdnů.
24. Jelikož je úvěrová smlouva je neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku ). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 18.000 Kč, přičemž částku ve výši 12.860 Kč již uhradil. Zbývá tedy uhradit částku 5.140 Kč. Soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.140 Kč s úrokem s prodlením ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 31. 2. 2019, neboť žalovaný jistinu včas neuhradil a neučinil tak ani po té, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení předžalobní upomínkou ze dne 19. 12. 2019 s lhůtou k plnění do 7 dnů od doručení, za které je považováno datum 23. 12. 2019 jako třetí den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku ), tj. od 31. 12. 2019 je žalovaný v prodlení.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňována jistina i kapitalizovaný úrok ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.
26. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však vydán nebyl. Z Položky 2 bod 2. přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. a) přílohy by poplatková povinnost činila částku 1.000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.
27. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v obec.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.