Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 46/2021-16
Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne 19. 4. 2021 soudkyní JUDr Vladimírou Mašinovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 9 100 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 320,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 723,03 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 548,37 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 23,72 % z částky 8 548,37 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žaloba se zamítá i ohledně částky 5 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 770,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 290,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 389,83 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 4 389,83 Kč od datum do zaplacení.
IV. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek 200 Kč do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu, č. ú. bankovní účet, variabilní symbol.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 9 100 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 320,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 723,03 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 548,37 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 23,72 % z částky 8 548,37 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žaloba se zamítá i ohledně částky 5 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 770,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 290,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 389,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 4 389,83 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek 200 Kč do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu, č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol].</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu celkem částku 16 800 Kč s příslušenstvím, a to jak s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení, tak s běžným úrokem a úrokem z prodlení od data po provedené kapitalizaci.
2. V žalobě uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, když první smlouva byla uzavřena dne datum a druhá dne datum. Na základě každé z těchto smluv byla poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč. Pokud jde o smlouvu ze dne datum, žalovaný se na základě této smlouvy zavázal zaplatit úrok 1 400 Kč, dále odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Úplně stejné částky poplatku se žalovaný zavázal zaplatit i na základě smlouvy ze dne datum.
3. Každá ze smluv byla uzavřena v režimu jiného zákona o spotřebitelském úvěru, pokud jde o smlouvu ze dne datum, pak podle zákona 145/2010 Sb. a pokud jde o smlouvu ze dne
datum, tak podle zákona 257/2016 Sb. Obě dvě smlouvy pokládá soud za neplatné z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka, tj. žalovaného. Na žalovaného byly už od roku 2004 u zdejšího soudu vedeny exekuce, z toho v době uzavření smluv o půjčce a dosud jsou vedeny exekuce pod sp. zn. 7 EXE 4708/2010 a 7 EXE 1765/2012 , v každém z obou případů pro poměrně vysoké částky, když soud musí přihlížet i k tomu, že částky vymáhané v exekuci jsou 6 – 10 x vyšší, než částka, která byla žalována. Soud přitom zkoumá jen ty exekuce, které byly nařízeny na dlužníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
4. Pokud jde o smlouvu ze dne datum, ta byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , když zákonem č. 43/2013 bylo stanoveno, že pokud věřitel nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, je smlouva neplatná. Pokud jde o absolutní neplatnost smluv o úvěru, kde nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, k tomu soud vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. V tomto rozhodnutí je podrobně vysvětleno, co je řádné posouzení úvěruschopnosti a finanční arbitr zde vyjadřuje názor, že součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takovéto skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, s nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. I když tedy zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že následkem porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. absolutní neplatnost smlouvy a od účinnosti obč. zák., zák. č. 89/2012 Sb. je nutno veškeré úkony pokládat za platné pokud se spotřebitel neplatnosti nedovolá, pak tento výklad, tedy že důsledkem nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy, je z hlediska spotřebitele nutný.
5. V této souvislosti soud dále připomíná rozhodnutí – rozsudek Soudního dvora EU – C – 679/18. Podle tohoto rozsudku je české právo ukládající výhradní povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy na základě nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti v rozporu s unijním právem. Vnitrostátní soudy jsou tedy povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Dlužníci jsou zase povinni strpět zkoumání jejich úvěruschopnosti i bez svého souhlasu o čem svědčí rozhodnutí Ústavního soudu PL.ÚS10/17.
6. Z výše uvedených důvodů soud posoudil vztah mezi účastníky podle ustanovení § 2991 Sb., tedy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Kdo se tedy na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný na základě obou smluv obdržel od právního předchůdce žalobce celkem 20 000 Kč z těch zaplatil, pokud jde o smlouvu ze dne datum – 11 700 Kč, a pokud jde o smlouvu ze dne datum – 6 300 Kč Celkem tedy uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 18 000 Kč, je mu tedy povinen uhradit rozdíl mezi oběma částkami, tj. 2 000 Kč. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb.
7. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud žalobci doměřil soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když převážný úspěch ve věci měl žalovaný, ale tomu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15cti dnů od jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvou vyhotoveních; o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Povinnosti uvedené ve výrocích tohoto rozsudku je možno vymáhat výkonem rozhodnutí.