Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 80/2019-88
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 325 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 325 Kč s úrokem kapitalizovaným ve výši 6.620,18 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 9.325 Kč od 18. 8. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 9.325 Kč ve výši 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 12. 2020 a dále až do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 325 Kč s úrokem kapitalizovaným ve výši 6.620,18 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 9.325 Kč od 18. 8. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 9.325 Kč ve výši 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 12. 2020 a dále až do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
Žalobou doručenou soudu dne 16. 8. 2018, doplněnou podáním ze dne 15. 10. 2019, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 9.325 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého ze smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti podle této smlouvy a dostal se do prodlení s platbou pravidelných měsíčních splátek jistiny a úroků. Vůči žalobkyni mu tak vznikl dluh, který je předmětem této žaloby.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 12. 12. 2007 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně vydal žalovanému kreditní kartu VISA Electron evidovanou na č. účtu bankovní účet s úvěrovým limitem do výše 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 z vyčerpané jistiny, nejméně však ve výši 100 Kč nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl sjednán úrok ve výši 21,90 % ročně. Osobní kreditní karta číslo k účtu č. bankovní účet byla žalobci vydána dne 19. 12. 2007.
Podle čl. VII. odst. 2 smluvních podmínek k osobním kreditním kartám byl právní předchůdce žalobkyně v případě neplnění platebních povinností ze strany dlužníka oprávněn (mimo jiné) od smlouvy o osobní kreditní kartě odstoupit. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 9. 10. 2018 a vyzval žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu.
Z historického výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet se podává, že ke dni 9. 10. 2020, tedy ke dni odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě, činila dlužná částka 9.325 Kč a smluvní úroky kapitalizované ke dni 9. 10. 2008 činily 6.620,18 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, dne 26. 5. 2014 se podává, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. Pohledávka byla dále smlouvou postoupena na původní žalobkyni (právnická osoba); žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn přípisem ze dne 20. 1. 2015.
Předžalobní výzvou k plnění ze dne 23. 2. 2015 vyzvala původní žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 2. 3. 2015 a upozornila jej na možnost zahájení soudního řízení.
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), který se podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), použije v dané věci.
Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků. Žalovaný svou povinnost nesplnil, proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo požadovat po žalovaném vrácení dlužné jistiny spolu úrokem kapitalizovaným ke dni 9. 10. 2008 ve výši 6.620 a s úrokem ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny od 18. 8. 2011 do zaplacení. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z.
Podle § 369 obch. zák. má žalobkyně právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2010.
Jelikož soud shledal žalobu důvodnou, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 1.489 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), když dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení. Předmětem řízení, v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů, je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50.000 Kč, a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se peněžitého plnění v souvislosti s plněním z úvěrových smluv domáhá u zdejšího soudu opakovaně, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru. Náklady řízení sestávají z těchto částek:
- 400 Kč za zaplacený soudní poplatek,
- 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu,
- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14 odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),
- 189 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.
Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.