Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 246/2020-98
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr Eliškou Zapletalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
o 74 643 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 651 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 651 Kč od datum do zaplacení, částky 9 992,48 Kč a úroku ve výši 93,59 % ročně z částky 48 939,71 Kč od datum
do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227 275 Kč,
se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 19 700,70 Kč,
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 651 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 651 Kč od [datum] do zaplacení, částky 9 992,48 Kč a úroku ve výši 93,59 % ročně z částky 48 939,71 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227 275 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 19 700,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující nárok uplatněný žalobou vznikl ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci dluží jistinu úvěru v celkové výši 57 760,77 Kč, smluvní pokutu 4 491,00 Kč, náhradu nákladů 2 400,00 Kč, smluvní pokutu 9 992,48 Kč a rok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 939,71 Kč ode dne datum do zaplacení.
2. Žalovaný uplatněný nárok zcela neuznal. Namítl, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný tak v souladu
s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ, namítl neplatnost smlouvy o úvěru číslo ve tříleté promlčecí lhůtě. Dále má žalovaný za to, že smlouva je neplatná a v rozporu
s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 146 %, když úrok ve výši
146,25 % p. a. a RPSN ve výši 144,75 % se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 89 396 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši
100 000 Kč.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyni je uděleno mj. povolení poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
5. Z podacího archu, že žalobkyně dne datum odeslala žalovanému písemnost.
6. Z výpisu záznamů z registru příjmení ke dni datum, že žalovaný výpisem neprochází.
7. Z výpisu záznamů z registru NRKI ke dni datum, že žalovaný dosáhl skóre 265, tedy kategorie I., tedy nízké body, vyšší riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán.
8. Z dokladu o vyplacení, že datum byla žalovanému vyplacena částka 100 000 Kč.
9. Z prohlášení klientů a předsmluvního formuláře, že žalobkyně informovala žalovaného
o informacích týkajících se úvěru. Litinu žalovaný podepsal.
10. Z výpisu z účtu žalovaného, mzdového výměru a výplatních lístků, že ten doložil žalobkyni vyplacený výdělek za měsíce červenec 2018 až leden 2019 ve výši mezi 33 876 Kč
a 37 326 Kč.
11. Z pracovní smlouvy, že žalovaný doložil žalobkyni tuto smlouvu, kterou prokázal pracovní poměr na dobu neurčitou od datum.
12. Z hodnocení klienta, že žalobkyně uvedla, že výdaji jsou pouze náklady ve výši životního minima 3 410 Kč, výdaje na děti 3 500 Kč, bydlení 1 400 Kč, ostatní 100 Kč. Žalovaný tak disponuje volnými zdroji ve výši 20 590 Kč. Je vyučený, má vlastní bydlení, inkaso nedoložil.
13. Z výzev k zaplacení, že podáním ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
14. Z předsmluvního formuláře, že žalobkyně informovala žalovaného o předsmluvních informacích týkajících se úvěru.
15. Z oznámení ze dne datum, že žalovanému bylo žalobkyní sděleno, že došlo k zesplatnění dlužné částky a byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.
16. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 127 284 Kč.
17. Z předžalobní výzvy, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky.
18. Z oznámení o schválení úvěru, že žalovanému byl dne datum schválen úvěr, doručení dopisu bylo doloženo dodejkou.
19. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, celková částka k zaplacení činila 189 396 Kč v 18 měsíčních splátkách po 10 522 Kč. Úroková sazba byla uvedena 146,25 % ročně a výše předpokládaného RPSN byla uvedena 146,25 % ročně.
20. Z výpisu z účtu žalovaného z listopadu a prosince 2018, že žalovaný byl v listopadu debetu, na účet mu byly připsány platby z dalších úvěrů.
21. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.
22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
23. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon
o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.
27. Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
28. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí je normou s relativně neurčitou hypotézou
a zákon již nestanoví taxativní a konkrétní výčet zdrojů a postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny.
29. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmý důraz na„ informace“ získané přímo od spotřebitele. Toto však neznamená, že by se poskytovatel úvěru měl spolehnout na ničím dalším nedoložená tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech.
30. Pouze pokud některá tvrzení není poskytovatel úvěru schopen prověřit jinak než z tvrzení spotřebitele, měl by být alespoň poskytovatelem poučen též o možných trestně právních následcích vyplývajících ze zamlčení podstatných skutečností.
31. Základními oblastmi při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jsou 1) zjištění příjmů spotřebitele (a jejich historie), 2) zjištění a zohlednění jeho výdajů a 3) stav jeho závazků, včetně dosavadního způsobu jejich plnění. Míra zkoumání těchto oblastí se může
v jednotlivých případech konkrétního úvěrového vztahu lišit. Nižší rozsah je možné akceptovat u úvěrů na nižší částky s kratší dobou splácení, u vyšších úvěrů s delší dobou splácení či vyšším rizikem delikvence je nutné podrobnější a pečlivější posouzení. Uvedená povinnost žalobkyně je prevenční a není rozhodné, zda žalovaný úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl či nikoliv.
32. Soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně splnila své povinnosti týkající se zjišťování příjmů žalovaného, když tyto měla ověřeny nejen z tvrzení žalovaného, ale též z listin, která tvrzení žalovaného podporovaly. Soud se však neztotožňuje s tím, že by žalobkyně řádně zkoumala výdajovou stránku. Ve vztahu
k výdajům nelze (jak je uvedeno již výše) vycházet pouze ze zákonem stanoveného životního minima a z pouhých ničím nedoložených tvrzení spotřebitele k relevantním výdajům, které lze rozumně doložit. V této oblasti se však žalobkyně zcela výlučně spolehla na tvrzení žalovaného, ačkoliv např. výdaje na bydlení, jakožto základní a nezbytný výdaj, který zásadně každému spotřebiteli pravidelně vzniká a je zásadní položkou výdajové stránky, je doložitelné např. doložením úhrady plateb inkasa za služby, nájemného apod. S ohledem na skóre žalovaného, zjištěné z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), kdy žalovaný byl prakticky velmi rizikovým klientem, měla žalobkyně vyvinout o to větší úsilí k ověření tvrzení uvedených žalovaného při uzavírání smlouvy. Z výpisu z účtu žalovaného navíc vyplynulo, že v prosinci 2018 sjednal další úvěry, a pokud by žalobkyně postupovala řádně a tyto výpisu z účtu si vyžádala, mohla by nepravdivost tvrzení žalovaného o tom, že jiné závazky nemá, zjistit. Soud tudíž dospěl k závěru, že uvedená úvěrová smlouva je neplatná a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vrácení pouze poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož samotná žalobkyně ve své žalobě potvrdila úhradu jistiny (a toto bylo
i prokázáno kartou klienta), ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 700,70 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 643 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 4 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 081,57 Kč za 376 ujetých km v částce 2 281,57 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 281,57 Kč ve výši 3 419,13 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.