Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 317/2020-13
Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne 22. 4. 2021 soudkyní JUDr Vladimírou Mašinovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 11. 2017 do zaplacení, a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 16 560 Kč a úroku z prodlení z částky 23 480 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně se žaloba zamítá.
III. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši 244 Kč na účet zdejšího soudu, č. ú. bankovní účet, variabilní symbol, a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 11. 2017 do zaplacení, a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 16 560 Kč a úroku z prodlení z částky 23 480 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši 244 Kč na účet zdejšího soudu, č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol], a to do 15cti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 24 440 Kč s úrokem z prodlení z částky 23 480 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení.
2. Žalobce doložil smlouvu o úvěru číslo ze dne 2. 11. 2016 včetně formuláře pro standartní informace, žádost o poskytnutí úvěru a skoringovou kartu úvěru. Dále předložil předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2020, smlouvu o prodeji části závodu uzavřenou mezi právnická osoba a společností právnická osoba, a smlouvu o postoupení pohledávek mezi touto společností a žalobcem ze dne 11. 12. 2019.
3. Skutková tvrzení v žalobě byla natolik stručná, že vyžadovala studium připojených dokladů k tomu, aby byla žaloba srozumitelná.
4. Až z připojených dokladů bylo možno zjistit, že pohledávka přešla nejprve ze právnická osoba na společnost právnická osoba, na základě smlouvy prodeji části podniku, a teprve smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobce. V předžalobní výzvě ze dne 26. 2. 2020, kterou vyzývá zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky (tu vyčísluje v předžalobní výzvě na 42 023,56 Kč ačkoliv předmětem žaloby je částka 24 440 Kč) se hovoří o smlouvě, kterou měla žalovaná uzavřít se společností právnická osoba, což nebyl původní věřitel. Soud vycházel z doložených smluv, tedy smlouvy o prodeji části podniku a smlouvy o postoupení pohledávek s tím, že má za této situace právní nástupnictví žalobce za prokázané.
5. Smlouvu však soud pokládá za absolutně neplatnou, a to podle § 588 obč. zákoníku Smlouva je navíc nesrozumitelná, neboť pokud se jedná o částku, kterou má žalovaná zaplatit jako náklady spotřebitelského úvěru, ta není žádným způsobem ve smlouvě zdůvodněna, mluví se pouze o celkové výši této částky, tj. 16 560 Kč jako o nákladech spotřebitelského úvěru. Přitom žalobce v žalobě hovoří o jednotlivých položkách, které žalovaná neuhradila, aniž by tyto položky byly ve smlouvě jakkoliv specifikovány. Nicméně z toho, co učinil žalobce předmětem žaloby je zřejmé, že je to jistina 23 480 Kč, a dále z nákladů spotřebitelského úvěru ještě částky 390 Kč a 570 Kč, takže celková částka souhlasí, tj. 24 440 Kč. Protože výše úvěru a částka, kterou měla podle žalobce žalovaná zaplatit, jako náklady spotřebitelského úvěru činí celkem 40 560 Kč a předmětem žaloby je částka
24 440 Kč. Je zřejmé, že žalovaná zaplatila částku 16 120 Kč.
6. Soud zjistil, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když na žalovanou bylo před uzavřením smlouvy vedeno několik exekucí na základě pověření exekutorů ze dne 4. 12. 2014, 3. 11. 2015 a 19. 4. 2016 Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Podle § 9 tohoto zákona, který byl změněn zákonem č. 43/2013 je zřejmé, že žalovaný nesplnil povinnost řádně úvěruschopnost žalované zkoumat. Soud si je vědom, že od účinnosti obč. zák., tedy od 1. 1. 2014 je třeba všechny úkony pokládat spíše za platné, pokud se spotřebitel neplatnosti nedovolá, nicméně soud vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017, kde je podrobně vysvětleno, co je řádné posouzení úvěruschopnosti a finanční arbitr, zde vyjadřuje názor, že součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takového skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, s nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. I když tedy zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 nestanoví, že následkem porušení povinnosti podle tohoto ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je tento výklad z hlediska spotřebitele nutný. V této souvislosti soud dále připomíná rozhodnutí – rozsudek Soudního dvora EU – C – 679/18. Podle tohoto rozsudku je české právo ukládající výhradní povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy na základě nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti v rozporu s unijním právem. Vnitrostátní soudy jsou tedy povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti.
7. Soud po té postupoval podle § 2991 Sb. a vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 24 000 Kč, z té zaplatila 16 120 Kč, je tedy povinna zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7 880 Kč. Ohledně této částky soud také žalobě vyhověl, a to i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb.
8. Ve zbytku pak z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.
9. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.
11. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalované soud zaslal výzvu, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byla žalovaná upozorněna, že pokud tak v 7mi denní lhůtě neučiní, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaná na výzvu soudu nereagovala, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15cti dnů od jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvou vyhotoveních; o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Povinnosti uvedené ve výrocích tohoto rozsudku je možno vymáhat výkonem rozhodnutí.