Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 66/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 60,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 60,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizováno po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně ho proto zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky a žalovaného o této skutečnosti písemně informovala. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas nesplnil a televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 neuhradila a dluží tak částku 675 Kč. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. I přes písemnou výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště výzvu ze dne 23. 4. 2019. Ve výzvě žalobkyně vysvětlila žalovanému, že se na něj obrací z důvodu, že je na adrese adresa, ale není evidován jako plátce televizních poplatků. Vysvětlila žalovanému, jak má postupovat v případě, že má televizi, ale neplatí poplatek, televizní poplatek platí či televizi v domácnosti nemá. Současně žalovaného poučila o tom, že v případě, že ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nebude jedním z uvedených způsobů reagovat, bude ho v souladu se zákonem považovat za poplatníka televizního poplatku a zařadí ho do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. S účinností od srpna 2019 byl žalovaný zařazen do evidence poplatníků televizního poplatků, o čemž byl vyrozuměn dopisem žalobkyně zaslaným dne 28. 8. 2019 žalovanému na adresu trvalého bydliště. Současně mu žalobkyně sdělila, že první poplatek bude předepsán za září 2019 s platbou ve výši 135 Kč splatnou dne 15. 9. 2019. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím České pošty, s. p. žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků za období od září 2019 do ledna 2020. Žalovaný dlužné poplatky nezaplatil.
4. Dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 7 odst. 1 , odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích na adresu trvalého bydliště písemná výzva s poučením o následcích v případě, že na tuto výzvu nebude reagovat, a že žalovaný ve 30 denní lhůtě nereagoval, považuje se v souladu s výše uvedeným ustanovením poplatníkem televizního poplatku, a to ode dne marného uplynutí lhůty, tj. ode dne 9. 6. 2019. Žalovanému tak vznikla povinnost hradit televizní poplatek žalobkyni. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka je v souladu se zákonem a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni předepsané poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 675 Kč (5 poplatků po 135 Kč). Dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, má provozovatel vysílání nárok na úhradu úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud s ohledem na toto ustanovení přiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení z nezaplacených poplatků, a to od každého 16. dne toho kterého měsíce, když ze zákona vyplývá povinnost uhradit poplatek ke každému 15. dni v měsíci. Výše úroků z prodlení je dána § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován k 15. 10. 2020 celkem na částku 60,29 Kč. Žaloba byla tedy podána důvodně a soud jí v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když pro jinou lhůtu k plnění nebyly shledány důvody.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nebylo jí s ohledem na nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ÚS I 3344/12, v němž se Ústavní soud vyslovoval k odůvodněnosti a účelnosti zastupování anonymizováno advokátem, přiznána náhrada nákladů za zastoupení advokátem. Nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně je dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem, zejména za situace, kdy se nejedná o skutkově a právně náročné případy. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představovaných jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jednak paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně. Soud tuto náhradu přiznal analogicky dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Toto ustanovení bylo do občanského soudního řádu zavedeno proto, aby byly uhrazeny hotové výdaje, které vznikají úspěšnému účastníku v souvislosti s řízením i v těch případech, kdy není zastoupen a kdy tyto náklady tedy nejsou hrazeny v rámci paušální náhrady nákladů advokáta. Pokud pak žalobkyně v řízení sice zastoupena je, nicméně s ohledem na stanovisko Ústavního soudu náklady na takové zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené, nelze z téhož důvodu odepřít žalobkyni rovněž paušální náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Opačný postup by založil nedůvodnou nerovnost. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů za dva úkony po 100 Kč (podle § 2 odst. 1 ve spojení s ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ). Celková výše nákladů přiznaných žalobkyni tak činí 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.