Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 64/2021-27
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 540 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 540 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 46,04 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 540 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 46,04 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizováno po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagovala, žalobkyně ji proto zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky a žalovanou o této skutečnosti písemně informovala. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas nesplnila a televizní poplatky za období od října 2019 do ledna 2020 neuhradila a dluží tak částku 540 Kč. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. I přes písemnou výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaná dne 6. 5. 2019 převzala výzvu žalobkyně ze dne 29. 4. 2019. Ve výzvě žalobkyně vysvětlila žalované, že se na ni obrací z důvodu, že je na adrese adresa žalované, ale není evidována jako plátce televizních poplatků. Vysvětlila žalované postup v případě, že má televizi, ale neplatí poplatek, televizní poplatek platí či televizi v domácnosti nemá. Současně žalovanou poučila o tom, že v případě, že ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nebude jedním z uvedených způsobů reagovat, bude ji v souladu se zákonem považovat za poplatníka televizního poplatku a zařadí ji do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. S účinností od srpna 2019 byla žalovaná zařazena mezi poplatníky televizního poplatků. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 žalobkyně žalované oznámila, že byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku, neboť ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu žalobkyně, přičemž první poplatek bude předepsán za září 2019 s platbou ve výši 135 Kč splatnou dne 15. 9. 2019. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím České pošty, s.p. žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků za období od října 2019 do ledna 2020. Žalovaná dlužné poplatky nezaplatila.
4. Dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 7 odst. 1 , odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalované byla doručena dne 6. 5. 2019 v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích písemná výzva s poučením o následcích v případě, že na tuto výzvu nebude reagovat, a že žalovaná ve lhůtě, která uplynula dnem 6. 6. 2019, na výzvu nereagovala, považuje se v souladu s výše uvedeným ustanovením poplatníkem televizního poplatku, a to ode dne marného uplynutí lhůty, tj. ode dne 7. 6. 2019. Žalované tak vznikla povinnost hradit televizní poplatek žalobkyni, o čemž byla žalobkyní informována. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka je v souladu se zákonem a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila žalobkyni předepsané poplatky za období od října 2019 do ledna 2020, byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 540 Kč (4 poplatky po 135 Kč). Dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, má provozovatel vysílání nárok na úhradu úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud s ohledem na toto ustanovení přiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení z nezaplacených poplatků, a to od každého 16. dne toho kterého měsíce, když ze zákona vyplývá povinnost uhradit poplatek ke každému 15. dni v měsíci. Výše úroků z prodlení je dána § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován k 15. 10. 2020 celkem na částku 46,04 Kč. Žaloba byla tedy podána důvodně a soud jí v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když pro jinou lhůtu k plnění nebyly shledány důvody.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nebylo jí s ohledem na nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ÚS I 3344/12, v němž se Ústavní soud vyslovoval k odůvodněnosti a účelnosti zastupování anonymizováno advokátem, přiznána náhrada nákladů za zastoupení advokátem. Nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně je dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem, zejména za situace, kdy se nejedná o skutkově a právně náročné případy. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představovaných jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jednak paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně. Soud tuto náhradu přiznal analogicky dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Toto ustanovení bylo do občanského soudního řádu zavedeno proto, aby byly uhrazeny hotové výdaje, které vznikají úspěšnému účastníku v souvislosti s řízením i v těch případech, kdy není zastoupen a kdy tyto náklady tedy nejsou hrazeny v rámci paušální náhrady nákladů advokáta. Pokud pak žalobkyně v řízení sice zastoupena je, nicméně s ohledem na stanovisko Ústavního soudu náklady na takové zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené, nelze z téhož důvodu odepřít žalobkyni rovněž paušální náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Opačný postup by založil nedůvodnou nerovnost. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů za dva úkony po 100 Kč (podle § 2 odst. 1 ve spojení s ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ). Celková výše nákladů přiznaných žalobkyni tak činí 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.