Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 411/2020-18
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Ivanou Dušákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupena advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 22 599,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 433 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 188,10 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 433 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 10 166,20 Kč, o zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 196,39 Kč, o zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 757,92 Kč a o zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 13 362,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 433 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 188,10 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 433 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 10 166,20 Kč, o zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 196,39 Kč, o zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 757,92 Kč a o zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 13 362,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 22 599,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 10. 9. 2017, kterou se žalovaným uzavřel věřitel - společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že jeho právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
Z obsahu smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že věřitel – společnost právnická osoba, IČO, poskytl dne 10. 9. 2017 žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to na základě smlouvy evidované pod číslo. Žalovaný se zavázal zápůjčku pravidelně splácet v týdenních splátkách, a to včetně poplatků a úroků ve výši 12 283 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 26 283 Kč, roční procentní sazba nákladů činila 236,25 %.
Z tvrzení, které žalovaný nerozporoval, bylo zjištěno, že původní věřitel do postoupení pohledávky evidoval žalovaným uhrazenou částku 1 567 Kč, poslední splátku žalovaný uhradil 6. 11. 2017.
Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení jistiny s příslušenstvím.
Nebylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky dříve, než přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – zápůjčku splácet.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému dne 10. 9. 2017 peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – zápůjčku splácet. Smlouva o zápůjčce číslo je tudíž neplatná. Přijetím částky 14 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud vydal částku 1 567 Kč, v době rozhodování soudu měl tak žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 433 Kč. Od 7. 11. 2017 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.
Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu . Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku .
Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku . Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.
Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
Soud dospěl k závěru, že poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péčí, proto je smlouva o zápůjčce neplatná, a to ve smyslu výše citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Údaje, které případně o svých poměrech uvedl sám žalovaný, nemohly sloužit jako objektivní podklady pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet.
Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 14 000 Kč, ze které uhradil částku 1 567 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni plnění ve výši 12 433 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku , dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení obec národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Přijetím částky 14 000 Kč dne 10. 9. 2017 se žalovaný bezdůvodně obohatil, přičemž žalovaný věděl, že má tuto částku splatit v 60 týdenních splátkách. Poslední splátka zaplacená žalovaným byla evidována 6. 11. 2017, tudíž od 7. 11. 2017 byl žalovaný se zaplacením v prodlení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 14. 11. 2017 a soud v této části žalobě vyhověl. Zákonné úroky z prodlení byly vypočteny z částky 12 433 Kč od 14. 11. 2017 do 20. 1. 2020 (den postoupení pohledávky) ve výši 2 188,10 Kč. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci.
Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.