Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 45/2021-49

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Bc Martinem Havlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 191 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 2 000 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 191 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 191 Kč jdoucím od 25. 12. 2017 do 3. 8. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 191 Kč jdoucím od 5. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 2 000 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 191 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 191 Kč jdoucím od 25. 12. 2017 do 3. 8. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 191 Kč jdoucím od 5. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 191 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.7.2019 mezi právnická osoba s.r.o., IČO, zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa žalobkyně, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum číslo úvěr ve výši 15000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum číslo. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3060 Kč, stanoveného dle čl. 8 smlouvy o úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.viasms.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne datum číslo. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne rok číslo. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného Název banky příjmení příjmení, zda mu byla v měsíci listopad 2017 zaslána na účet č. bankovní účet částka 15000 Kč pod variabilním symbolem číslo a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 5868.92 Kč činí celkem 12 191 Kč nejpozději splatných dne 2017 číslo.“

2. Žalovaný k podané žalobě prohlásil za nesporné, že skutečně s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu a obdržel finanční prostředky z této smlouvy, nicméně pokud jde o sjednané úroky, ty označil za vysoké, dále uvedl, že má za to, že z titulu úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni částku cca ve výši 13 000 Kč.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce s předchozí omluvou nedostavili, soud tudíž dle ust. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel dne 24. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 30 dnů v celkové výši 18 060 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 15 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 060 Kč. Výše RPSN úvěru činila 857 % (!). V případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny, byl žalovaný rovněž povinen zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené výše závazku a účelně vynaložené náklady v souhrnné výši až 500 Kč týdně. V bodě 7 smlouvy se dále uvádí, že za poskytnutí peněžních prostředků je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobkyně úrok ve výši 857 % ročně. Platba úroku je zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru (smlouva o úvěru). Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 24. 11. 2017 žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (nesporná tvrzení, potvrzení banky žalovaného ze dne 24. 2. 2021 a na č. l. 16). Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uhradil na úvěr částku ve výši 5 868,92 Kč, jsou vyvrácena žalobkyní předloženou u na č. l. 17, ze které vyplývá, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy číslo uhradil částku ve výši 13 000 Kč, přičemž částka k úhradě dle této y představuje částku ve výši 6 650 Kč. Z této y dále vyplývá, že součástí žalované částky je mimo poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč a úroku ve výši 3 060 Kč, požádováno zaplacení dalších poplatků s uvedením„ penalty“ ve výši 4 x 250 Kč a 1 x 590 Kč. Rovněž i z postupní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 a přílohy k postupní smlouvě na č. l. 26 spisu vyplývá, že předchůdce žalobkyně eviduje za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy nedoplatek ve výši 6 650 Kč, pročež pro tuto částku byla pohledávka předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž předchůdce žalobkyně informovala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019, ve kterém se opět uvádí, že z titulu úvěrové smlouvy žalovaný dosud neuhradil částku ve výši 6 650 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2019 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný při jednání soudu předložil k důkazu dvě výzvy k zaplacení adresované k jeho rukám zástupcem žalobkyně, ze kterých však bylo zjištěno, že se dle VS vztahují k jiným závazkům žalovaného. Z podacího archu na č. l. 28 se podává, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 26. 7. 2019. Z výpisu časových řad ČNB bylo zjištěno, že obvyklá úroková sazba korunových úvěrů v období uzavření úvěrové smlouvy činila 11,19 %.

5. Podle , (dále též jen „ “) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ust. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 24. 11. 2017 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 3 060 Kč za 30 dnů, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 857 % ročně (!). Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o jakýsi„ poplatek“ pak je zcela zjevné, že se s ohledem na textaci bodu 7 úvěrové smlouvy o žádný poplatek nejedná, ale jde zcela evidentně o úrok z úvěru, jak je mimo jiné i v úvěrové smlouvě vyjádřeno tak, že strany si ujednaly úrok ve výši 857 % ročně. Žalobkyně je mimo to společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněný poplatek označovaný ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohl být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 857 % ročně a s přihlédnutím k dalším sankcím – jako je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaloženým nákladům ve výši 500 Kč týdně (!), je ujednáním neplatným dle pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2017 činila 11,19 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Takto vysoký úrok nelze aprobovat ani s vědomím toho, že se jednalo o krátkodobý úvěr, byť je soudu zřejmé, že se jedná o riskantní obchody, nicméně takto vysoký úrok a další sankce vyjádřené ve smlouvě nemohou vyvážit krátkodobost a rizikovost úvěru. Soud dále dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněný úvěr bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak neplatná převážná část ujednání smlouvy, je neplatná celá smlouva jako právní jednání, neboť smluvní ujednání o úroku je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy. Žalovaný tudíž ani nemůže platně uznat závazek z absolutně neplatné smlouvy. V průběhu řízení bylo nicméně zjištěno, že předchůdce žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, přičemž dále bylo zjištěno z listin předložených žalobkyní, že žalovaný k datu vydání tohoto rozsudku uhradil částku ve výši 13 000 Kč, a proto soud žalobě částečně vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. . Žalovaný se přijetím částky 15 000 Kč na jeho bankovní účet od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 7. 2019, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván mimo jiné k vrácení částky 6 650 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 26. 7. 2019. V souladu s ust. se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 31. 7. 2019 a od 4. 8. 2019 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě dle ust. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. , (dále jen „ “), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v  , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu poměrné části jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně převážně podlehnuvší žalobkyni. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení při ústním jednání vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. O lhůtách a způsobu splnění povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.